Princezna Mononoke

Zaprvé bych rád poděkoval pražskému kinu Bio Oko za Mijazakiho festival, že se do tohoto projektu pustil a všem lidem, kteří ho společně se mnou podpořili a umožnili nám vidět tyto skvosty kinematografie na velkém v plátně a ještě k tomu v originálním znění. Mijazaki mě totálně emočně odrovnal, je to sice ponuré, smutné a depresivní ale naprosto dokonalé, pro mě vrchol animovaných filmů. [Mijazakiho festival Bio Oko] (18.01.2017)

Krásná japonská animovaná fantas, příběh připomínající svou atmosférou Holdstockův Les mytág, velmi pěkné charaktery postav, kde nikdo není vyloženě dobrý nebo vyloženě zlý. Duch lesa je úchvatný a vůbec všechny nadpřirozené postavy jsou velmi zajímavé. Pro Evropana je dost těžké, pochopit japonský způsob uvažování, ale o to je právě Princezna Mononoke zajímavější. (26.06.2005)

K Princezně Mononoke jsem přistupoval patřičně naladěný Cestou do Fantazie, která nasadila laťku skutečně vysoko. Musím říct, že sice úspěch svého oskarového snímku režisér nepřekročil, ale zklamaný určitě nejsem. Narozdíl od hravé pohádkové Cesty do Fantazie Princezna Mononoke pracuje spíš s mýty a je hodně ovlivněná jednak šintoismem, jednak obecně animistickými kulty přírodních národů. Ta ekologická složka, která je ve filmu obsažena, je mnohem méně kýčovitá a laciná než například v populárním Avataru. Zároveň je Miyazakiův film hodně ovlivněný japonskou historií, takže svět myslících zvířat a lesních duchů se proplétá s lidskou civilizací a životy smrtelníků. Divák má možnost sledovat dobrodružný epický příběh o výpravě válečníka Ashitaky za vyléčením od zlého prokletí. Cestou musí čelit bezohledným samurajům, vychytralým vyslancům japonského císaře a především bohatstvílačným obyvatelům manufaktury na železo, kteří ve jménu lidského pokroku ničí lesy v širokém okolí. Svět, který Miyazaki vytvořil, je jako obvykle pečlivě propracovaný a dobro a zlo na první pohled nemají jasně identifikovatelnou tvář. K pravdě se musí hrdina i divák dopracovat postupně. Emotivní a výtvarně velice zdařilá podívaná. Celkový dojem: 95 %. (14.07.2010)

Moje první pořádné setkání s anime (když nepočítám Dobrodruhy z vesmíru v časech dětství) a byla jsem okouzlená stejně, jako kdybych vkročila do čarovného lesa, obývaného dávnými bohy. Velkou zásluhu na mém hodnocení má neschématické pojetí postav a romantika růžové zbavená, protože vědomí hrozící zkázy vše barví do temna stejně jako kouř z dolů zakrývá oblohu. Jen si neodpustím malý povzdech nad českým dabingem (ovšem nad tím v posledních letech vzdychám u téměř každého filmu). Víte, páni dabéři a dabingoví režiséři, když je něco namalované, tak to ještě neznamená, že se jedná o tvorbu pro děti, a tudíž naprosto není nutné obdařovat dospělé postavy vysokými hlásky. To jen tak pro příště. (23.07.2007)

Geniální záležitost geniálního režiséra. Bylo by ošidné prohlásit Princeznu Mononoke za nejlepší Miyazakiho film, například Naušika, či Laputa nejsou o nic horší. Na Mononoke se mi ale líbil dospělý rozměr, který u děl tohoto režiséra dlouho chyběl. Závažností a zpracováním se již nejedná o rodinný film, ale o regulérní fantasy podívanou pro dospělé. A právě ona absence dětské naivity je to co činí Princeznu Mononoke v rámci Miyazakiho tvorby jedinečnou. (23.11.2004)