Zvedá se vítr

Když mluvíme o národní hrdosti, tak plno lidí poznamenává, kde že ta hrdost byla, když nás za války okupovali Němci. Nicméně podívejte se třeba zrovna na tento film, abyste si představili, jaké šrámy v sobě skrývá národní hrdost průměrného Ira. To, co tam ve dvacátých letech předváděli, je neméně tak drsné a vůbec se nedivím, že je právě tato hrdost a odtržení od Velké Británie drží až do dnešních let. U některých rodinných tragédií to zřejmě ani nikdy nebude jiné. Škoda jen, že tento film byl až tak moc strašně bez emocí. Byl natočen tak zvláštní kamerou, která se tvářila, jak kdyby u konkrétních hrůzných situací ani nebyla. Určitě to mělo světlé chvilky, ale mám pocit, že podobný námět by takových chvilek mohl mít klidně daleko víc (11.07.2016)

Povětšinou planě patetický film, který vyhrál letošní Zlatou palmu v Cannes (zřejmě pod vlivem vnucených asociací s nynější situací v Iráku). V mnoha okamžicích (mučení zajatých „vojáků“ rodící se IRA, nájezd britských vojáků na rodný dům obou bratrů,) je Vítr v ječmeni skoro agresivně brutálním a „tělesným“ filmem, v němž kamera v rozhodujícím okamžiku nerada uhýbá, protože divák musí všechno prožít společně s hrdiny. Pro domácí publikum bezesporu důležitému filmu dodává režisér Ken Loach, na apelativně humanistickém půdorysu, záměrně nadnárodní platnost. Když však v druhé polovině přejde k téměř komunistickým finesám, jeví se to už trochu přehnaně a hlavně křečovitě. Když se k tomu přidá únavně pozvolné tempo vyprávění a přemíra banálně nadnesených dialogů (které navíc většinou opakují to, co už stejně víme), najednou si uvědomíte, že vás tak naléhavé téma vlastně vůbec neoslovuje. Rádi už byste z vydýchaného kina vypadli někam na pivo. Natočit o téhle smutné kapitole irsko-britských dějin film, je určitě chvályhodné, ale Ken Loach o tom ten svůj měl natočit trochu jinak. Silné téma vás takhle může především silně odpuzovat. A to je škoda. (05.09.2006)

Diskutabilní film, který vyhrál zlatou palmu v Cannes, je nejvíc zvláštní asi svým lookem nezávislosti a levnosti, kvůli kterému se mnohým nemusí zamlouvat. Nevypadá ani honosně, ani výpravně, ani rozpustile. Snaží se říkat věci bez patosu a snaží se diváka udržet v distanci od díla, aby si mohl neustále kritickýma očima srovnávat věci, které se mu na plátně ukazují. Nejde o podívanou, která by se divákovi snažila nahrát do karet. Jde o pevně uchopený příběh, který dokáže nadnést mnoho otázek a vyvolat v divákovi nejistotu. Stejně tak jako nejistotu v tom jak se k tomuto filmu postavit... (27.04.2008)

Dle mého názoru se film násilným způsobem snaží diváka vydírat klasickými prostředky, jako je velice surové jednání ze strany Angličanů. Ne náhodou se mi při pohledu na jejich šikanu a mučení vybavili nacisté. Můj problém by se dal shrnout otázkou; byly opravdu všichni do posledního kousku duše tak krutí, nebo film přehnaně tlačí na pilu? Určitě to tehdy nebyl žádný med, ale vadí mi, že film se vůbec nevěnuje náhledu na problematiku ze strany Angličanů a divákovi se tak dostává obrázek, že všichni Angličani jsou stoprocentní svině. První část filmu, kde se tímhle způsobem buduje atmosféra pro budoucí dění, mi přijde zdlouhavá, ne nejlepším způsobem zfilmovaná. Nicméně od scény z kina se film přehoupne do roviny politické, což potěší diváka, kterého daná problematika zajímá. Najednou je k dispozici spousta faktů, postřehů a názorů na věc, což mi v první polovině značně chybělo. Závěrem bych jenom poznamenal, že já osobně absolutně nedokážu pochopit, že bych měl vzít zbraň a v zájmu věci, ve kterou věřím, na příkaz zabít člověka, kterého mám rád. Rozepisuji se o tom, protože v tomhle filmu se to týká více scén. Na úplný závěr ještě tradičně pochválím Cilliana Murphyho, který je ozdobou každého filmu, ve kterém se objeví. Spokojených 3 a 1/2* (28.03.2007)

Plně souhlasím s komentářem uživatele Legase. Ano, boj za svobodu je hrdinská věc, pokud jste utlačováni a všelijak perzekuováni. Tak to zkrátka bylo. Doba v Irsku těžká. Jinak, film jako takový mě až tak neoslnil, dějová linka má dva směry, ta první je - teď nás šidí, ta druhá- teď jim to spočítáme. Hm. Praktický tam nebyl žádný hlavní hrdina, trochu Cillian a pak takový širokospektrální přelet mezi postavami, které se vyznačovaly buď politickými debatami, nebo ozbrojenou akcí, o které je možno dnes říci, že byla zrodem terorismu. I ten Cillian mi přišel takový zvláštní, jako by si byl vědom tohohle všeho, i když se snažil. Tudíž víc jak tři hvězdy to nebude a rozhodně si tenhle film už znovu nepustím. (05.11.2016)