Venoušek a Stázička

Ó hrůzo, tvé jméno je Věra Ferbasová... Nejspíš vás napadlo, že ústřední diblík českého filmu hraje Stázičku. I to by byl nejspíš důvod k dobrovolnému vypíchnutí očí, ale trapas je o to větší, že ten dibel hraje Venouška! Má na hlavě bekovku, ruce vražené do kapes a pokouší se napodobit houpavou chůzi a ležérní mluvu tzv. pražských pepíků. Film, který dává slovu trapno dosud netušený rozměr. 0% (02.10.2006)

Defeminizační příběh, ve kterém ženy nejprve okupují všechna pracovní místa, aby mohly být následně zahnány zpět do domácností. Obsazení Ferbasové do role Venouška nebyl až takový bizár, jak jsem podle některých místních komentářů očekával. Pár vtipných momentů se najde ("Láďo? To bych mohl být já") . K pozitivům patří také krátká stopáž a naturalistická scéna s roztržením herynka. (08.03.2021)

Tzv. úniková zábava, která přišla vhod především v kritických okamžicích definitivní ztráty naší národní identity, se sice dnes, po více než sedmdesáti letech, jeví snad až příliš banální či dokonce slaboduchou, ale nikoli zbytečnou. Literární tvorba redaktora Humoristických listů Josefa Skružného, jakkoli sporná ve svých obsazích, patřila svého času k zvláště vyhledávanému čtenářskému artiklu. Veselé i vážné příhody Venouše Huňáčka si získaly popularitu určitou bezprostředností či bezelstnou naivitou, s jakou byly napsány, a neexistoval tedy sebemenší důvod, proč by neměla uspět také aktualizovaná filmová adaptace, nabitá slovními gagy a uličnictvím žižkovských chlapců. Věra Ferbasová, fenomenální aranžérka převlekových variací, se tedy proměnila v přidrzlého uličníka s neomalenými způsoby a třebaže se nám podobné experimenty příliš nepozdávají, jsou nesmírně zajímavým příspěvkem ve vnímání a hodnocení prvorepublikové popkultury. Kdoví, zda všechny ty stylizované příběhy neskýtaly v prvních dnech protektorátního provizoria alespoň toužebně očekávanou jiskřičku naděje. Bejvávalo, bejvávalo dobře. (02.11.2014)

Ne že by to byl přímo odpad, filmem se nesla jedna zajímavá myšlenka, totiž svět obrácený naruby, kdy pracují ženy, které vládnou svým manželům, utisknutým v domácích pracích. Zdenička Baldová v překvapivé roli zde ukázala, že nebyla pouze herečkou jednoho typu rolí. Co rozhodně nevyšlo, bylo převlečení Věry Ferbasové za Venouška, který připomínal zezadu valacha. Ani Evě Gerově role nedospělé holčičky moc nevyšla. Možná to měl být film pro dětské diváky. (08.11.2019)

Je v tom veliký kus pravdy: "Jak je asi dámám?" - "No, asi hezky. Dvě sebou řízly ještě v kuchyni. Tři na schodech. A vostatní dělaly takovej kravál, že nás asi domácí vyhodí." Nicméně budu se muset více do toho Skružného začíst, neb s němou verzí scenario tohoto filmu má pramálo společného. Ve své době ovšem bylo daným faktem, že zde Věra Ferbasová zvítězila (viz poprémiérová Filmová tisková korespondence) a Zdeňka Baldová se rozehrála v obou svých polohách velmi hezky (například Filmové zajímavosti hovořící o vynikajících charakterisačních schopnostech). Leč chybí mi poněkud dobový pohled na kreaci Evy Gerové, která tu vyloženě zdobí, co scéna, to model, skvělý účes, pusa jako malina... což je z dnešního pohledu velmi zajímavé také proto, že šlo neplánovaně o její roli poslední. Za mě tedy ideální film z kolekce "po 15. březnu do kina jedině za zábavou". (03.11.2014)