Čas

Neotřelé téma změny identity pomocí plastické operace. Byl jsem natolik pohlcen dějem, že operaci včetně šestiměsíčního uzdravování jsem hlavním hrdinům skutečně věřil. Kromě fyzické změny se rovněž změní psychicky. Milostné drama se v závěru kloubí s detektivním pátráním po partnerovi. Občasně lyricky laděná kamera. (18.10.2009)

Zajímavý režisérský rukopis, který nemusí sednout každému. Psychologické a melancholické = 70%. (06.08.2012)

Další zajímavý kousek od korejského mága Kim-Ki-Duka. Skvěle využil proměny lidí po plastických zákrocích a efektně natočil srážku hlavního hrdiny autem. (20.05.2009)

Ještě,že zapínám Tv před spaním. Jakmile jsme viděl ukázku na tento film,tak jsem ho prostě musel vidět. :-) Silný příběh, čekáte na rozuzlení a bum...Osobně bych přivítal delší stopáž s větším zaměřením na druhou část. Hlavní postavě (ženě) jsem přál , aby se trápila ještě víc. Opravdu mne to vtáhlo a cítil jsem pocity onoho zklamaného chlápka...Pro mě zasloužených 5 hvězdiček... (29.04.2010)

Ano, čas, nic neovlivňuje život jako právě čas, tak si plynoucí svým vlastním tempem a s neochabující mocí proměňující vše, co nás naplňuje a obklopuje, nedotčeno jím nezůstane nic, nikdy nic, ani mezilidské vztahy, ani ty nejsou před jeho působením nijak uchráněny a právě ty v našem vnímání čas nejvíce poznamenává, vždyť co nás dříve tak k druhým přitahovalo, nám postupně zevšední a každé, i to nejsilnější vzrušení jednou vyprchá a přemění se mnohdy až v netečnost, ano, tak neúprosně ovlivnil čas i dvouletý vztah mladého páru, původně tak krásné a oba naplňující spolužití začne neměnnou každodenností ochabovat, spíše už oba tak nějak unavuje, než by je dále posilovalo, a tak se žena rozhodne k velmi zásadnímu kroku, náhle, ze dne na den, od muže odejde a podstoupí takové chirurgické úpravy svého obličeje, aby se pro něj stala jinou, podle svých představ opět přitažlivou ženou, ano, takový zvláštní, provokující námět si pro své vztahové drama Ki-duk tentokrát vybral a snaží se na nás diváky, s tou jedinečnou, sobě vlastní, velmi citlivou formou ztvárnění co nejsilněji zapůsobit, ukázat nám, co by případně mohlo takové, nepochybně odvážné rozhodnutí řadou následujících událostí tomuto páru přinést, když se ona pokusí v muži opětovně probudit náklonnost a dále se s ním i sblížit, je přece povahou stále ta stejná, ale svým vzhledem již výrazně jiná žena, jak se pak může stát taková snaha o navázání již přerušeného vztahu pro oba dva velmi zraňující, změnit se třeba až v jakousi bizarní, surově bezohlednou hru s city. (23.02.2013)

Čas, dle mého názoru možná nejlepší film Kim Ki-Duka, se zabývá v Koreji populárním trendem nechat si od plastických chirurgů upravovat tělo. Narozdíl od ostatních filmů tohoto režiséra je ponechán prostor dialogům herců, což není vůbec ke škodě. Je zde dokonale zobrazeno, že plastická chirurgie dokáže člověku úplně změnit tvář, nikoli však jeho osobnost. Právě na to doplácí oba hlavní hrdinové, kteří se balamutí navzájem a nechtějí odkrýt svou pravou tvář (hlavně dívka je v tomhle ohledu dost postižená). Celý tento krásný příběh nutí diváka popřemýšlet o skutečné důležitosti fyzické krásy a jakousi odlidštěnostostí současné doby. Povinný film pro každého, kdo snad uvažuje o změně vzhledu. 100% (23.04.2013)

Měníme byty, práce, partnery, masky, tváře i celá těla. A přece tak nějak na tom zůstává něco stále stejného. Co asi tak všechno lze změnit, abychom to byli stále ještě my? A jsme my těmi byty, prácemi, partnery, tvářemi, těli? A co či kdo je to vlastně ono já, o kterém každý den mluvíme, hovořímeli o sobě samých? Tvář se nám mění od prvního dne narození, tělo stárne mění své vlastnosti, v průběhu života dostává jizvy, tetování, zlomeniny. Mozek nabývá nové poznatky, učí se novým zkušenostem, které jsou často pouze nahodilé a kdyby se nestaly, byli bychom úplně jiní? Jsme tedy vůbec něco či někdo konkrétní a trvalý? Snad jsme opravdu jen nahodilý shluk zkušeností a současného stavu fyzického vývoje našeho těla, který za pár vteřin pomine, jelikož nabydem nových zkušeností a tělo zestárne? A je nutné abychom byli omezeni jen jednou tváří, jedním tělem, jedním životem jen s jedním typem zkušeností? Cítíte se jako "pouhý náhodný a omezený shluk hmoty s jistými zkušenostmi"? Cítíte SE....? PS: Matrixovsky řečeno: "Myslíte si, že TEN KDO DÝCHÁ je vzduch"? :-D (21.02.2014)

Najznámejší juhokórejský režisér v tomto prípade nielen surovo sonduje nahlodanú vlastnosť žiarlivosť , ale do celého deja vhodí poriadne zamotané klbko udalostí, v ktorých si nájde miesto aj absurdná verzia reálne uskutočniteľnej veci. Prostredie sa pritom neskladá zo žiadnych náročností. Ukázal však svoj talent ako vie pracovať s duchom priestoru a vycicať maximálnu možnú autenticitu jeho vlastných priestorových dojmov, kde sa rodia príbehy takmer orgazmových kvalít. (06.10.2014)

Někdo tu psal, že se jedná o Kimův nejvtipnější film. Já si tedy dovolím nesouhlasit. Spíše než vtipným, bych dílo nazvala lehce satirickým pohledem (vlastně spíše nadhledem) na současnou posedlost kosmetickým "zkrášlováním", kterážto věc se stává v asijských zemích velkým trendem, zažívající nebývalý boom. A tudíž ji lze krásně využít k vizuálně velmi zajímavému akcentu - i když tato vrstva filmu je jen pěkná, barevná zástěrka, přehozená přes vlastní poselství - a to si zajisté každý divák najde sám. Pro mě nejlepší Kim. (23.10.2006)

Snad jediný Kiduk, u kterého se zasmjejete :) Téma zajímavé, vygradované takňák "po kidukovsku", na konci stočené do smyčky která nemá začátek, ani konec, hehe pjekné... Záběry z operačního stolu nechutné, todle jestli doopravdy pouští každému kdo jde pod skalpel, tak ty lidi doopravdy nechápu.. :) (12.12.2006)

Myslim, ze som este nikdy nevychadzala tak zmatena z kina, nevediac, ci sa mi film, ktory som prave videla (ne)pacil. Lebo Cas uz nie je Kim, ktoreho poznam. Na druhej strane mi v poslednej dobe hrdinovia, ktori nepovedia pomaly ani jedno slovo, neskutocne liezli na nervy. Co mi vadilo pri Case? Mozno mi chybal hlbsi ponor do psychiky hlavnej hrdinky. Preco si zacala pripadat nudna, nezaujimava(telom i dusou)? Aka bola predtym? Vzdy taka hystericka? Pravdepodobne tieto detaily nie su pre film dolezite, ale kvoli nim mi pripadali postavy neuveritelne ploche a vykonstruovane. (21.12.2006)

Výborné,poučné...otevřené..geniální... (01.07.2007)

Už zase emoční nátěr v podání mistra Kima. Nádherný a originální příběh o lásce, kterou zde vidíme jako dva protiklady rušnou městskou a uklidňující ostrovní. Korejští herci jsou opět přesvědčiví a dokážou city předat skrze krásné obrazy až k divákovi. Celou dobu však film ubíhal tak nějak normálně, ale pak přišl závěr a ten mě naprosto odzbrojil posadil film o třídu výš. (14.05.2010)

Očekával jsem od Času opravdu hodně. Po dokoukání jsem měl velice divný pocit, polovinu toho jsem nepochopil, pletlo se mi s kým zrovna ústřední postava chodí atd. Těšil jsem se, že má nejoblíbenější a nejzáhadnější fyzikální veličina nebo její jednotka se stane názvem filmu, který, bude hoden svého jména (budou tam určitě cesty časem, více časových linií anebo paralelní děje). Atˇ jsem měl z filmu jakýkliv pocit (a nároky vzhledem k pojmenování), jsem rád, že jsem ho viděl, protože moc často se mi nestává, že vidím Jiho-Korejsko japonský film s příběhem, který řeší jejich problémy a né naše a to jejich způsobem natáčení. (01.12.2015)

Emociálne silný a surový snímok, avšak v duk Kim-ovej réžii zároveň precízne jemný a citlivý.Dej sa odvíja a plynie pomaly,kolieba naše zmysly a v závere tvrdo narazí.Každopádne sa teším na ďalšie filmové stretnutie s týmto režisérom, ktorý v sebe ukrýva veľký potenciál. (06.09.2010)

Je to opět něco úplně jiného, než co se točí v naší kultuře. Z Kim Ki-dukova směru to ale nevybočuje - nečekaný, v tomto případě absurdní závěr. Opět minimum dialogů a mnoho obrazů a němých záběrů, které nechají mluvit duši každého diváka jinak a jemu vlastním jazykem. Moc se mi to líbilo a doporučuji všem a hlavně Tobě xD. PS: Určitě museli měnit ty obličeje i kvůli tomu, aby je pustitli znovu a znovu do té kavárny. (10.08.2011)

Dost odlišný emoční systém od středoevropského, hrabalovského či formanovského (řekněme). A jsem za to rád, protože to znamená, že globalizace (resp. unifikace) neproběhla dokonale. Pěkný příběh, ale mně cizí. (12.10.2012)

Forma perfektní - zajímavé lokace, krásná kamera, perfektní "kostýmy", sympatičtí představitelé hlavních rolí, ubíhající čas vyjádřený změnami ročních období... Ale ten obsah... Všichni především díky bulváru víme, že výsledkem plastických operací nejsou a ještě dlouhou dobu nebudou nové, ale spíš nepřirozeně působící, strnulé tváře. Tady to bylo ve výsledku spíš jak po amputacích a záměnách hlav. A nejen hlav. Ale i charakterů. Když budu 2 roky s někým chodit, a když se ten člověk potom nakrásně změní k nepoznání, vyhledá mě a já s ním znovu začnu trávit spoustu času, tak ho přece poznám, nebo snad ne? A teď nemyslím jen díky hlasu, díky způsobu jeho myšlení a vyjadřování, díky jeho materiálnímu zázemí, povolání, rodině... těch vodítek by bylo tolik. Pokud se všechna vytratí, máme co dělat s filmem, který si neláme hlavu s prostou logikou. Proč se jím tedy zabývat? Pro o něm přemýšlet? Proč ho brát vážně? Osobně to řeším třemi hvězdičkami. Znamenají, že to nebylo špatné, ale rozhodně ne perfektní. K tomu Času v mých očích chybělo několik světelných let. (07.12.2013)

Všichni lidé jsou koneckonců stejní. Kim Ki-dukova formálně skromná, obsahově opulentní meditace na téma Kůže, kterou nosím(e) pěje provařenou písničku o tom, že si zbytečně komplikujeme život v oblasti, kde to notabene už tak nemáme snadné - ve zjišťování, kým jsme a kým jsou ti druzí. Aniž bych čekal plytkou oslavu možností plastické chirurgie a nových cest žonglování s identitami obecně, tohle vzalo snad až příliš příkrý konec. Co ale čekat od tvůrce, který dělá štráchy kde z čeho. Závěrečným twistem v duchu věčného návratu jsem se rozhodl nelámat si hlavu. (14.11.2016)

Ufff, Kim natočil dosti silný snímek o lidských citech a extrémech lásky až nezdravé posedlosti. Film je značně syrový, krutý, smutný, frustrující a vyzuálně úchvatný. Možná se nejedná o nejlepší Kimův film, ale ani o nijak méněcenný. Hlavně poslední třetina příběhu mě dokonale odrovnala, velice silné sousto. 9/10. (05.05.2009)