Čas

Perfektně zpracované téma (na hony vzdálené Jaru, létu... Stilgare), závěrečné tápání je drastické a nadmíru působivé. (01.04.2008)

Ta křehká, zranitelná, bláznivá duše, čeho všeho není pro lásku schopna? Vyměnit sama sebe, svoje já, za někoho jiného...ale ten střípek naší podstaty, naší identity, zůstává a žene nás dál, i když se schovává za plastickou operaci. Skvěle zahrané, doporučuji. Asijská produkce opět nezklamala. (08.03.2016)

75 % - Sice mě to nedostalo tak úplně jako jiní Kim Ki-duci :), ale je to velmi působivá záležitost. Hlavně nechť ji zhlédnou dámy, které neustále dumají, jak plasticky vylepšit to, co jim ten nahoře dal do vínku... (15.10.2006)

Pro mě byl od začátku tento film jen " ach...." (27.01.2010)

v prvom rade velke uuuuuuuuuuuuuf....ja proste z Hyeon-a Seong nemozem. To co z nej vyzaruje, ma total dostava !!! V Aein excelovala...perfektna bola aj v Scarlet Letter, aj ked iba vedlajsou rolickou...ktora ju aj tak ani trochu nebrzdila, a ted v shigan opat potvrdila...ze s nou urcite do buducna treba ratat !!! Filmik ako taky...snazil hrat dvoma tvárami...a temnotu a stylik Kim Ki-duka bolo citit od prvych minut...Resp. uz pred tym, ako som si vyberal filmik na vecer...bol shigan jednym z kandidatov, aj ked som vedel, ze ak ho zvolim...nebudem to mat az take lahke:)))...a to uz len z toho dovodu, ze to bolo pod dohladom prave ki-duka :). A aj tak sa stalo...a urcite filmik nie je na kazdu naladu a situaciu. Nechcem tym povedat...ze spada do priemeru, alebo podobne...kvalitu si fakt drzi cely cas...ale proste treba si vymaknut dobu, kedy ho pustit....nazdar (02.07.2008)

Povrchná, nudná,materialistická láska, kde máte pocit že váš partner/ka je váš majetok, kde s citami druhých a ľudskou dôstojnosť si pohrávate ... nudný film, ktorý sa hrá na dačo poetické ... P:S áno svet je sračkotvorný ale poukazovať na to takýmto spôsobom nemám zapotreby .... (28.09.2013)

Chorobná posedlost vlastním vzhledem a zahrávání si s city nemůže vyústit v nic dobrého. Až na zcela nelogický konec, pojící se se začátkem, to pro mě byl velmi dobrý film. I když mě tak napadá, že ten konec byl možná jen zdánlivě stupidní a Kim tím chtěl naznačit stupiditu těch, co si nechávají chirurgicky upravit to, co vůbec úpravu nepotřebuje. (12.12.2009)

ani uz nevim jestli jsem necemu od tohodle rezisera dal min nez plnej... mozna uz by mohl neco vyslovene pokazit :) (19.02.2007)

Zatiaľ najkonvenčnejšie podaný Ki-dukov počin, ktorý nebyť Kórejského obsadenia, by som kludne zaradil do západnej tvorby. A tak sa stráca osobitosť podávania myšlienok, ktorá umožňovala ich katarznú absorpciu očareným/zhnuseným/rozpolteným divákom. Možno to bolo úmyselné, cieliac na zúženie interpretačných mantinelov. Tak či onak, berúc príbeh nešťastnej-uznávaním zvrátených nekompromisných konvencii krásy a úspechu poznačenej lásky ako výpoveď o spoločnosti, kde čas naberá na hodnote pre jej členov často len retrospektívne, alebo ignorujúc všeobecnú rovinu rozprávania a nechajúc sa unášať príbehom: Výsledok je ten istý-neschopnosť vtiahnuť diváka naplno. (05.04.2008)

Aneb Legenda o pošetilosti. Takhle nějak se hrají skořápky s ťamanskými ksichty, chtělo by se říct, ale to by bylo přílíiš bulvární a v případě Času asi i laciné. Takže raději řeknu toto: Filmem prochází množství snadno zaměnitelných postav, nevýrazných nejen vzhledově, ale také působících stejným dojmem mělkosti a licoměrnosti. Ne zcela neopodstatněnému (leč povrchnímu) zdání, že „všichni lidé jsou stejní“ postupně podlehne i (zrovna docela kreativní a netypický) Či-wo, kterého to nakonec také semele. Čas je film, který by v leckterém ohledu zasloužil pětku, ale proč já mu nedám ani čtyřku, to nedovedu nějak logicky vysvětlit — snad je to tím, že ačkoli jsem se dobře bavil, nějak jsem se nedokázal s postavami sžít. Takže skoročtyřka. (14.07.2011)

věčné pochyby a strach těch, kteří milují - zde v podání té něžnější polovičky : má mě opravdu rád? .. netouží po jiné? .. bude mě mít pořád rád? .. nezačne někdy toužit po jiné? … mladá dívka, ničena těmito úvahami podstoupí plastickou operaci a svého přítele vystaví těžké zkoušce .. on úplně bezradný, v šoku, udělá to samé .. oba se milují, znovu se setkají, ale happyend se nekoná .. naopak … (06.05.2010)

Dalsi dovod, preco sa vyhybam korejskej a cinskej kinematografii, presne kvoli takymto filmom. Nejde tuna o nic, len o prazdnu tlachacku o medziludskych vztahoch. Dejova linia, to je ciste vakuum a sci -fi. Zlaty Belmondo, fuckt. 5 % (26.10.2014)

Ki-dukův Shi gan (= Time) se poměrně zevrubně zaobírá myšlenkou krásy a (ne)okoukatelnosti na určité časové lince (či spíše časovém cyklu, jež je typický pro východní pojetí času, na rozdíl od toho lineárního pojetí v evropském či obecně západním prostoru) a taktéž v propojení s tolik abstraktní entitou, kterou láska mezi dvěma lidmi je. Film o kráse, o vnější / vnitřní kráse, o tom, jak vlastně krásu můžeme definovat. O tom, zda vůbec lze vnější a vnitřní krásu striktně oddělit. O (ne)dokonalosti, o tom, zda je krása rovná dokonalosti. ~ /dále možné spoilery/ Dívka začne pochybovat o lásce svého přítele, začne žárlit na dívky v jeho okolí a situaci vyhodnotí tak, že příčinou (domnělého) citového chladu jejího partnera k ní je zvyk a stereotyp, že už pro něj není hezká, že jeden druhého omrzel. Může být láska trvalá? Na čem to závisí? Dívka je nespokojená se svou vizáží, se svým pořád stejným obličejem. Možná ani netouží být hezčí, ale jen JINÁ. Projevuje se zde obecně lidská touha mít něco, co nemám, a neúcta k tomu, co mám. (Omlouvám se, že mám každý den ten samý, nudný obličej.) ~ Toto základní téma je v rámci jisté, u tohoto režiséra již téměř už jaksi povinné, kontroverze vyhnáno ad absurdum, což dovoluje současná možnost podstoupit plastickou operaci (a nutno říct, že v Koreji velmi oblíbenou). Postavy si uvědomí, že nic nelze vrátit zpět, že za své činy jsme zodpovědní a můžeme jimi ovlivnit nejenom sebe, ale i druhé. I když to na první pohled nevypadá, ústředním motivem je právě ČAS. Vše, co v životě učiníme, nás jednou dostihne. Nejsme se schopni podřídit přirozenému plynutí času. ~ Oproti předchozím režisérovým snímkům je tento o mnoho civilnější, do městského prostředí zasazený příběh stojí na výchozí myšlence, že moderní plastická chirurgie může změnit fyzickou podobu člověka, jeho nitro, vzpomínky ani city však změnit nedokáže. Ukáže se, jak je tvář důležitá pro identitu člověka, že i tvář je součástí mozaiky, kterou na druhém milujeme. Obzvláště silné a silně symbolické jsou marné snahy protagonistů ve chvíli, kdy již oba podstoupili změnu vizáže, a tragikomicky se snaží najít jeden druhého. V přítomnosti hledají minulost, z níž jistými pojítky jsou jen vzájemné dotyky a velikost dlaně či společná místa… Celá absurdnost chování obou protagonistů nemůže mít tragičtějšího / frenetičtějšího finále. ~ Film není dokonalý (trpí mj. jistou překombinovaností obzvlášť v závěru), ale nabízí tolik témat a úhlů pohledu k filozoficky laděné diskuzi, že plný počet hvězd je rozhodně na místě. (28.11.2012)

Velmi pěkná až uchvacující podívaná. Peklo vlastní identity řeší každý vůl, jen Ki-duk Kim to vykoumal a řeší ji se vší mistrností jemu vlastní. (28.02.2009)

další z Kim Ki-Dukových meditací na téma mezilidských vztahů, tentokrát se ovšem vzdal němoty a s tím spojené průzračnosti citů, snad i něhy. Místo toho schválně vpouští mezi mladý pár trochu šílenství, hádka střídá hádku a ryzost citů zakalí podsouvaná touha po něčem novém, v tomto případě kompletní změna zevnějšku. Celý film je nadmíru hnaný do extrému a působí až neuvěřitelně jako strojené drama, ale myslím si, že ve výsledku na mě zapůsobil přesně tak, jak autor zamýšlel. (03.09.2009)

Absurdní, emotivní příběh o ztrátě vlastní tváře - i vlastní duše. Název filmu je možná trochu zavádějící: Hlavní hrdinka se nebojí času v souvislosti s procesem stárnutí, ale trpí utkvělou představou, že svému partnerovi po dvouleté známosti zevšedněla - a má přímo panickou hrůzu z možného rozchodu. Proto se rozhodne k radikálnímu, pro mě dost těžko pochopitelnému kroku - kromě vzhledu změní i svou identitu a svého přítele chce zaujmout a získat zpět jako jiná, cizí žena. Navíc má potřebu zkoumat a testovat hloubku jeho citu ... ke komu? K té, která ho bez rozloučení opustila - nebo k té, která přišla, aby ho okouzlila? JEJÍ kroky řídí kromě lásky chorobná žárlivost a hysterie - čím se nechá vést ON? Láskou ... nenávistí a touhou po pomstě ... nebo obojím? Film je v podstatě zajímavým návodem, jak snadno lze v naprosté zaslepenosti rozbít hned dva životy. Pravda, musíte k tomu mít dostatečné množství finančních prostředků ... Nejenom na samotný chirurgický zákrok. Nemám důvod nevěřit informaci, že jizvy po takové plastické operaci se hojí šest měsíců. Z čistě praktického hlediska by mě zajímalo, jak a z čeho člověk po tu kritickou dobu žije - nepředpokládám, že by pobíral nějakou zvlášť tučnou nemocenskou. Ale možná bych byla překvapená - a nakonec ... podniknout lze leccos. Nicméně takovými přízemními úvahami si nehodlám kazit filmový zážitek. (01.05.2009)

Velmi zvláštní, ale přistoupíte-li na pravidla hry, uvidíte velmi dobrý film... (02.06.2007)

lidi neví co od vztahu vlastně chtít , a nedají pokoj, dokud toho nedosáhnou ............ (27.09.2009)

Mně se hrozně moc líbí, jak si Kim Ki-duk hraje s obrázky. A s emocemi. A tenhle film mě zase přinutil přemýšlet. O proměnách a ano, o čase. A o rozpolcenosti, která mi vůbec, ale vůbec není cizí. (20.11.2011)

V první polovině snímku jsem byla jaksi na rozpacích, zda jsem volila opravdu správně. Děj je z mého pohledu rozkouskovaný a samotný divák v něm plave, protože netuší, co tím režisér chtěl vlastně říci. Jak ale film pokračoval dále, samotný námět si zasloužil hlubší zamyšlení. Je možné, aby člověk po plastické operaci ztratil svoji původní identitu a nabyl zcela novou, která ho předurčuje být jiným člověkem? Nebo to takto nefunguje a ani plastická operace nedokáže člověka přeměnit? Fyzicky jej přeměnit nepochybně dokáže, ale co duševně? Kim Ki-duk se pustil do velice zajímavého příběhu, který má určitě své mouchy, ne úplně vše klape jako dobře namazaný stroj, ale něco v sobě určitě má. (22.08.2012)