Reklama

Reklama

Bílé dlaně

(festivalový název)
Trailer

Obsahy(1)

Málokdo si uvědomuje, kolik dřiny, odříkání, utrpení a bolesti je skryto za ladnými pohyby a zdánlivě samozřejmými cviky špičkových gymnastů. Za tuto dokonalost se ale často draze platí…Gymnasta Uldi přijíždí do Kanady, aby zde trénoval mladé gymnastické talenty. Neuvede se však v nejlepším světle. Stále v něm totiž vězí cosi z minulosti. Pronásledují ho staré bolesti a traumata z dětství, kdy jako kluk musel podstupovat každodenní tréninkovou bolest, tvrdý vojenský dril a trenérovy urážky a bití. Trenér, ale i rodiče v něm viděli jen budoucího šampiona a mistra světa, ne citlivého kluka na hranici dospívání. Uldiho náhlá vzpoura má však tragické následky… Film je kombinací autobiografických prvků a životní zkušenosti režisérova bratra Zoltána Miklóse Hajdua, který zároveň ztvárnil hlavní postavu. Režisér Hajdu si klade otázky, jakou skutečnou cenu platí sportovci za své vrcholové výkony a jaký by měl být vztah mezi sportovcem a trenérem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (28)

emma53 

všechny recenze uživatele

Velká spokojenost. Celkem nenápadný snímek mezi tím obrovským množstvím sportovních filmů a přesto se mně moc líbil svou režií, scénářem a hlavně silnými emocemi, které mě po celou dobu neopustily. Na konci jsem tu sportovní křídu na ruce potřebovala taky. Prolínání časových rovin nebylo vůbec rušivé, spíš naopak a hlavně v závěru přispělo k většímu napětí. Příběh o Uldim, kterému se za celou dobu jeho mládí neobjevil snad jediný úsměv na tváři a o jeho rodičích, kteří v něm viděli hlavně budoucího šampiona a kteří si toho snad ani nevšimli. Já bych měla sto chutí poslat je párkrát na tréning s trenérem, který ho nejen urážel, ale ubližoval mu i tělesně. Hojivé masti, obvazy, slzy bolesti a je toho určitě ještě daleko víc, co musí člověk podstoupit, aby mohl být, tak jak jsme to viděli i tady, velmi dobrým gymnastou. Ta cena je mnohdy opravdu moc vysoká. Kvalita celého snímku je určitě ovlivněna zkušenostmi a částečnou autobiografií Zoltána Hajdy, který si potažmo i tu roli zahrál. Výborný film. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Fehér tenyér v sobě spojuje (auto)biografický dokument, sportovní drama, psychologický film i metaforu (synekdochu?) politických systémů. Jednotícím prvkem je tu absence mezilidské komunikace, obtížné hledání střední cesty, kompromisu mezi diktátorským drilem a nefunkční demokracií. Příjemně překvapí konstruktivní práce s kamerou, střihem a zvukem. Už třeba kontakt studeně zelené podlahy debrecínské tělocvičny s bosými chodidly malých gymnastů je velmi sugestivní. ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Dechberoucí gymnastika filmové řeči, která s naprosto úsporným reperotárem pohybů dokáže vykroužit nesmírně precizní sestavy. Synergie zdánlivě neslučitelných atmosfér, dvacet let života obsažených v několika málomluvných časových a prostorových rovinách. Dopad na obě nohy. Bez výšlapu. Způsob, jakým Hajdu obsáhne normalizaci v několika polodetailech prosím povinně vyučovat. Možná se pak najdou krom Václava Kadrnky i další čeští tvůrci, kteří pochopí, že často pohled na obrubník řekne víc než křiklavé retro panoptikum s komiky v lacláčích. ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Maďarsko opět potvrzuje kvalitu, kterou má a ke které se česká kinematografie nikdy nepřiblíží. Krok vedle může znamenat nesplnění snu nejen v gymnastice. Pokud máme sen a jdeme jinou cestou, k cíli nemůžeme dojít. A tvrdá škola může znamenat těžký dopad. Závěr je referenční ukázka dokonalého střihu. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Vzpomináte ještě na originální sportovní soutěž přejídání z maďarské TAXIDERMIE? Nápaditá a zábavná, oproti ní se může zdát taktéž maďarský film o gymnastice (ani ne tak o gymnastech, ale opravdu gymnastice) jako nezábavný "underdog" film. Ale Bílé dlaně, jak zní oficiální překlad filmu, pod kterým byl Fehér tenyér uváděn na Mezinárodním festivale pro děti a mládež ve Zlíně, je ve všech ohledech geniální. Nevěřitelně pomalé plynutí času, na které se musi divák naladit, jinak se unudi k smrti, skvěle rytmizované sekvence a naprosto famózní střih, který zprostředkovává divákům pocity hlavního hrdiny - jedno v kterém věku. Nejlepší ale Bílé dlaně jsou, když všechna klišé a schémata sportovních filmů zpracovávají nekřečovitě, inteligentně a uvěřitelně, že jako klišé a schémata nevyzní. A pak je tu to neuvěřitelně důmyslné vypávění, v nichž flashbacky sloužící k motivaci se ukážou jako sen či vize a neustále se scény ve filmu uvádějí do jiných a jiných souvislostí., aniž by to vyznívalo jakkoliv uměle, i když film s uměleckostí koketuje. Geniální a opětovné potvrzení toho, že v Maďarsku se v součatnosti točí naprosto vynikající filmy, z nichž by si neustále remcající čeští a slovenští tvůrci mohli vzit příklad. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (2)

  • Představitel filmového Kylea Kyle Shewfelt dostal filmové příjmení Manjak po své trenérce Kelly Manjak, která se mu věnovala 18 let – od jeho šesti let až do olympiády v Athénách. (klukluka)
  • Představitel Kylea Manjaka, vlastním jménem Kyle Shewfelt, získal zlatou olympijskou medaili v disciplíně prostná na LOH 2004 v Athénách. Film Bílé dlaně natáčel o 2 roky později, poté se coby aktivní sportovec zúčastnil dalších dvou olympiád. (klukluka)

Reklama

Reklama