Zajatci mlhy

Náhodou jsem na to narazila v noci na dvojce a příběh mě chytnul, tak jsem ho dokoukala. Normálně na tyhle komorní válečný filmy moc nejsem, nicméně tenhle příběh z odlehlé ruské vesničky je jiné kafe. Citlivě, působivě a bez laciného tlačení na pilu je zde ukázáno, jak snadno lze smazat rozdíly mezi skupinami nepřátel i jak snadno jde tohle všechno zase zničit. Právě v nekompromisním konci, který moc neukazuje a moc nad ničím neprodlévá, tkví síla toho filmu. (06.04.2011)

Těžko se odděluje téma od zpracování. Téma je silné, zpracování místy drhne a místy se zas vysoce povznáší nad průměr. Člověk sice ví, nebo aspoň tuší, jak se bude vyvíjet vztah hlavního hrdiny k té tlupě, kterou dostal na povel a od určité fáze začne tušit i konec, ale stejně tam je pár překvapivých momentů. Krásná je scéna zaříkání. Moct takhle ovlivňovat špatné návyky bližních. A stejně jako v jiných válečných filmech jsou působivé scény kolem shánění jídla. Přesně tak to je, zítra budou chtít žrát zase. (25.10.2010)

Naprosto špičkový Ruský film. Není to žádná hloupá americká limonáda, ale krutý film z kruté doby. Celému filmu vévodí vynikající atmosféra ruské zimy a divák má díky tomu chvílemi pocit jako by byl jedním z těch, kteří momentálně netouží po ničem jiném než se alespoň na chvíli ohřát u ohně, či spolknout byť jen jedno jediné sousto slušného jídla. Rozhodně se zde nesází na nějaký přehnaný sentiment a spíše se film snaží poukázat na krutost válečné doby i neskutečný nepořádek v organizaci ruské armády. Film je dokonale natočen a má úchvatný příběh. Příchod německých zajatců do ruské vesnice plné osamělých žen, které brzy poznají že muži z Evropy jsou zcela jiní než drsní rusové. Jak to asi mohlo dopadnout. To se musí vidět. Odlehlá ruská vesnička, ve které se film odehrává je prostě kouzelná, jako samotný (velmi krutý) příběh. (19.07.2015)

Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. (12.01.2007)

Zajatci mlhy je film hodně podobný Grbavici - v obou případech jsou hrdinové daleko od války, až se téměř zdá, že se jich už netýká, aby závěrem, ve své podstatě brutálním, ale podaným se samozřejmou lehkostí, připomněl, že válce nelze jen tak uniknut. Ani 12 let od konce války v případě Grbavice, ani několik tisíc kilometrů od fronty v případě Zajatců mlhy. Samotný film ve mně nezanechal hlubší dojem. Může za to nedotažený scénář: postavy zůstávají ploché, málo výrazné a neznámé i na konci filmu a jednotlivé mikropříběhy, jež vznikají během vzájemného pobytů zajatců a žen, jsou spíše jen náměty, které zůstaly nedořečené a nerozpracované. Přítomnost jakéhosi čarodějnictví je IMHO naprostý omyl. Zmiňovaný závěr mě pak zcela logicky nechal zcela chladným a netečným. Přesto ale nejsou Zajatci mlhy ztracený případ, kamera snímá velice obstojně, asi největším kladem je hudba (bohužel použitá velmi málo), nicméně téma okázale zastínilo čistou filmařskou práci. Což platí i pro, v úvodu zmiňovanou, Grbavici. (21.12.2006)