Suzumija Haruhi no júucu

Zase jeden z těch případů, se kterými se buď úplně minete nebo si je zkrátka beznadějně zamilujete. Nevím, jestli mám takovou úchylku na holky typu "sassy girl", ale Suzumiju jsem si už po prvním díle (dobře, ten nultý nepočítám) fakt děsivě oblíbil. A u ostatních členů SOS brigády to samý – Asahininu roztomilou nesmělost, Kjónovu nezúčastněnost a pesimismus, pro změnu zase i Koizumiho optimismus a nejvíce Jukiny lakonické, v jedné a té stejné tónině přednášené, přesto tak zamotané odpovědi. Nechronologicky uspořádané epizody jsou podle mě zajímavým tahem, který dodává seriálu ještě takový těžce specifikovatelný šmrnc a naprosto vynikající ending, který jsem si musel vždycky po skončení přehrát, je jen takovou malou, sladkou třešničkou na jinak skvěle upečeném dortu, po němž budete mít sto chutí se Haruhin tanec taky naučit. :) Itadakimasu, dámy a pánové, tohle je fakt vydatnej chod. (06.11.2011)

Iné než na čo som bežne zvyknutý, ale tým nemyslím, že je to zlé. Byť členom SOS klubu je totiž rozhodne zaujímavá mimoškolská činnosť. Stačí veriť v cestovateľov v čase, mimozemšťanov a iné dimenzie a mať slabosť pre divné dievčatá:) Sú celkom tri. Flegmatickosť hlavného hrdinu je to, čo ma počas sledovania bavilo, hoci som častokrát rovnako ako on, nerozumel motiváciam takmer v žiadnom z dielov. Divné, iné ale dobré. Japonské školské prostredie mám veľmi rád či už v anime, alebo vo filmoch ( aj v tých pre dospelých :) (01.09.2016)

To bylo někdy koncem roku 2008, možná začátkem roku 2009, kdy jsem na tuhle Haruhi poprvé narazil. S anime jsem v podstatě znovu začínal, měl za sebou několik z těch nejznámějších šónenů, občas se podíval na něco z tehdy vycházející sezóny (nečekaně jsem vyhledával další šóneny) a začal jsem se aktivně zapojovat do komunity na stránkách Anime Crazy. A tehdy se objevila zpráva o nové Haruhi, která má začít brzy vycházet a já si musel přiznat, že neznám ani tu původní a proto nechápu, co je to za událost. A tak jsem se logicky rozhodl, před tím, než začne nová verze, se do té původní obout. Tahle Haruhi byla prvním anime, co jsem viděl, které vyprávělo příběh nelineárně a já se poprvé musel snažit pobrat co se děje a skládat si obrázek celého příběhu tak, jak jde vlastně za sebou, a i když mi to přišlo strašně originální a zábavné (opět připomínám, že v té době jsem znal akorát ty velké shóneny, do kterých jsem byl zažraný), tak mi to z části nebylo zase až tak při chuti, přeci jen chtít nějaké velké přemýšlení a představivost po dvaadvacetiletém mladíkovi, který si chce život jen pořádně užívat, bylo v té době asi trochu moc. Naštěstí jsem se na seriál díval v rámci pár dní, a tak jsem nezapomínal, co se kde událo, všímal a pamatoval si většinu detailů, a tedy si dokázal v podstatě celý příběh dobře a uspokojivě složit. Bylo to také první anime, kde jsem se setkal s hrdinou s takhle intenzivními vnitřními monology a zjistil, že mi to hodně vyhovuje, protože pak dokážu postavu a vše co kolem děje snadno a dobře pochopit a víc si užívám její pohled na věc. Také jsem se u Haruhi utvrdil, že mám rád bláznivé a podivné ženské charaktery, které některým přijdou třeba jako otravné, ale já se s takovými dívkami vlastně nenudím, naopak obdivuji a užívám si jejich energii. Mělo to i zajímavou atmosféru, kterou podtrhoval již zmíněný styl vyprávění a hlavně fakt, že vše bylo sympaticky pomíchané. Zkrátka Haruhi se mi tehdy líbila, bylo to něco nového, otevřelo mi to obzory, ale nebyla to úplná láska. Každopádně můj tehdejší dojem, a i ten dnešní po lehkém připomenutí celého Haruhi světa je silných 8/10, i když dnes je to především proto, že jsem našel obdobné seriály, které jsem si dokázal užít víc, jako třeba první Monogatari. Ale i tak byla Haruhi 2006 silný zážitek a samotného mě překvapilo, jak dobře mi dojem z něj utkvěl v paměti i po těch letech, stejně jako to, co bylo potom s Haruhi 2009... (11.12.2021)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)

Haruhi je základ všeho dobrého a zlého co se dá u otaku najít. Vlastně jen toho dobrého. Kdo neviděl, ten má smůlu, protože přichází o skvělou podívanou. Celá parta S.O.S týmu je velmi povedená, bodeďby ne, je v ní člověk, mimozemšťan, cestovatel časem a jasnovidec, a vší té estrádě velí polobůh Haruhi. Je hezké vidět, že zrovna takové anime má takový úspěch. Kyon je super! Jeho styl alá ''kašlu na všechno a hlavně na tebe, Haruhi'' je velmi zajímavý, zvlášť když lže sám sobě. Celé anime má šťávu a rychle to ubíhá, což je najednu stranu dobře a nadruhou špatně, protože jak rychle to uteče tak rychle přiteče druhá série, při které jsem si nejednou řekl jedno velké WTF - tedy, ano, mluvím o dílech ležaté WTF osmičky. WTF, WTF, WTF - co to má být? Ani nevím kolikrát, ale prostě mockrát se opakuje jedno a to samé. Toto je test pro zkušené otaku - vydržíte se dívat 10x na to samé? Já ano, a tedy, po 3tím stejném díle jsem začínal být poněkud paranoidní, a po 10té ležaté osmičce jsem vypadal jako mrtvola. Ale přežil jsem to, scénáristi očividně chtěli vyzkoušet co lidé vydrží, a myslím že se jim to povedlo. Proto, zprůměrované hodnocení obou dvou Haruhi -. 95% :) (11.12.2012)