Urideului haenbokhan sigan

Je to veľmi dobrá romanticky ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má výborný príbeh o mladej žene, ktorá sa kvôli jednej veľmi nepríjemnej udalosti z detstva do seba uzavrela, je na všetkých a všetko večne naštvaná, obzvlášť na svoju mamu a už niekoľkokrát sa pokúsila o samovraždu, ale skúsi prijať ponuku svojej príbuznej, aby ju sprevádzala na rozhovoroch s odsúdencami na smrť. A tu stretáva spriaznenú dušu, odsúdenca, ktorý je na tom psychicky podobne a tak si k sebe cez podobné osudy postupne hľadajú cestu a nachádzajú nový dôvod pre život. So spracovaním som veľmi spokojný, dej vtiahne už od začiatku, nikde sa neponáhľa, stále si udržiava svoje kľudné tempo nastavené už začiatkom a dokonca sa tu toho ani až tak moc neudeje, ale to je úplne jedno, dej je výborný od prvej do poslednej minúty, na postupné zbližovanie hlavnej dvojice sa pozerá veľmi dobre, zaujímavý je aj vzťah dcéry a matky a našťastie tu má aj dosť priestoru minulosť odsúdenca, či už detstvo alebo samotný zločin a toto je zvládnuté skvelo. A v neposlednom rade celá táto tématika s odsúdencami na smrť a hlavne týmto nezvyklým štýlom, keď odsúdenci nevedia, kedy príde ich čas je mimoriadne pôsobivá a niektoré scény sa len tak nezabúdajú. Herecké obsadenie je skvelé, perfektná Lee Na-yeong, moc nezaostáva ani Dong-won, spolu tvoria skvelú dvojicu a plno zaujímavých vedľajších postáv, hlavne slušný dozorca. Réžia a technická stránka sú výborné, nemám čo vytknúť a nadmieru spokojný som aj s hudbou, Beethoven nikdy nesklame. Plné hodnotenie síce nedávam, hlavne kvôli emóciám, ktoré nefungovali až tak často, ako bolo v pláne, ale to nič nemení na tom, že Maundy Thursday je veľmi zaujímavý film so skvelou tématikou, ktorý sa oplatí pozrieť. 80% (31.05.2012)

Úžasný příběh, skvělí herci - hlavně nezapomenutelný Dong-won Kang a dokonalý závěr. Nezapomenutelná scéna je návštěva Yu-jeong u své matky v nemocnici, to mělo grády. Ale - jako starý rejpal mám to jedno "ale". Prostředí ve věznici, vztahy mezi vězni, chování vězňů k dozorcům a naopak mi přišlo velmi, ale opravdu velmi nereálné. Ve věznici (a kór v korejské, mužské) jsem nebyla, ale snad i z ústavu šlechtičen by ty záběry byly víc akční. (29.11.2009)

Takový naivní blábol, který mě nebavil. Asi se mělo dojímat už od začátku, ale mě to akorát nudilo. Dvě tragické postavičky, se kterými jsme se asi měli sžít, ale mě se jejich osud jaksi nedotkl. Ok, přiznávám, že to z dětství odsouzence bylo dojemné, tak byla tam děcka, čili je celkově snadnější dojmout krutým osudem než u dospělých, ale to prostě nedělá kvalitní film. Ne pro mě. Podle ohlasů vidím, že si nemálo diváků vyplakalo pravé či levé oko, ale pro mě to byl jen kýč a to nelahodně provedený. Na takové dobré hodnocený jsem čekala super doják, dokonce i kapesníčky jsem si připravila a ono nic. (08.08.2017)

Iked tento film prekypuje laskou, nieje to romanca. Je to predovsetkym melodrama, ktora vas zaplni pocitmy ako su bolest, tuzba, nenavist a laska k zivotu, lutost, odpustenie...je to drama o zivotoch, ktore prinutili ludi urobit to, co by inak nechceli. A je to o sile, ktoru clovek v sebe dokaze najst, ak sa najde niekto, kto ho chape a z pod povrchu ztvoreneho z chyb a omylov dokaze na svetlo vyniest to krasne, co sa tam ukriva. (9/10) (10.05.2008)

Příběh dvou zmučených duší, - bohaté dívky a odsouzence na smrt, kteří se potkávají ve světě, kde vězení je rajskou zahradou, kde dozorci pláčou, kde se odpouští smrt vlastního dítěte, kde vykvete láska, která je krutě přerušena... Tahle korejská tragická romance obžalovávající trest smrti se mi nelíbila ani jako odpůrci tohoto trestu, prvoplánový útok na divákovi city v podobě vyvolávané lítosti nad nešťastnou láskou odsouzence a dívky, která jej navštěvuje a proti tomu nestojí nic, žádná kontroverze v podobě životných obětí jeho hrůzného činu - divák si prostě nemůže vybrat mezi vrahem a jeho obětí, zůstává mu jen ten politováníhodný vrah, jehož čin přece bledne ve srovnání s hloubkou jeho a jejích citů a kór když si to ona vůbec, ale vůbec nezaslouží...mám chuť dát za tohle odpad a nakonec jej i dám i přes to, že si uvědomuju, že to takhle vyznívá možná jen mně a celý je to o něčem jiným, o neodvratnosti našich osudů, odpuštění a smíření se s ním... (07.02.2013)