Hodiny

Nuda, nuda, nuda, nuda a ešte raz nuda. Na tento film som sa tešil, lebo sa odohráva okrem iných rokov aj v dvadsiatych a päťdesiatych rokoch min.storočia. Film sa ale nehoráznym spôsobom tiahne a naťahuje, že ma ani celé vyvrcholenie filmu vôbec nezaujímalo. Ťažko sfilmovateľná téma sa nepodarila previesť na plátno dobrým spôsobom. Samotný dej mi pripadal veľmi slabý. Je to pravda, že aj s bezchybnými hereckými výkonmi to bolo len proste rozprávanie o ľuďoch, ktorí sa správajú odlišne ako väčšina iných. Alebo o ničom - aj tak to možno vidieť. (09.01.2015)

Všechny tři vzájemně propletené episody by stačily i na samostatné filmy, a to velmi dobré. nemůžu říct, ketrý mě bavil nejvíc, ale asi nejvíc mě pobavil tragéd GiK, který má raději Rebely:-))) Tak se nedívej na to, co nechápeš, dítě a zůstaň radši u Pata a Mata, aspoň tě nebude tolik bolet hlava:-)))) (27.03.2007)

Nechtěl bych to vidět dabovaný. Fantastické herecké výkony. Nicole Kidman s falešným nosem a parukou je vážně k nepoznání a jako introvertní, depresemi zmítaná žena je skvělá. Ale ještě úžasnější je Julianne Moore. Toho Oscara měla dostat ona, je to "její" film. Její scéna v hotelu je taková emocionální nálož, že by sama o sobě na jeden film bohatě stačila. Ale Daldry nás, diváky, nešetří a emocionálně to hrne od začátku do konce. Zkrátka - HODINY jsou sto minut napraskaných emocemi, které dokonale dokresluje skvostná hudba Phillipa Glasse. Při dnešní filmové produkci se mi moc často nestává, aby mi běhal mráz po zádech, ale u tohoto filmu se mi to dělo často. Jsem strašně rád, že se ještě točí takové filmy. Obrovské překvapení - nic moc jsem od toho nečekal a ona takováhle pecka! (01.07.2003)

Skoro všechno podstatné už napsali jiní, skvělé herecké výkony, kamera, střih, režie, emocionální hloubka všech tří příběhů... Prostě paráda. Netroufám si říct, který byl asi nejlepší, snad jenom část Julianne Moorové byla o tolik depresivnější a s "divnější" atmosférou, že mě vždy pohltila nejvíc. Celý film ale diváka přiková do křesla na celé dvě hodiny. Jinak si ale neodpustím jednu poznámku - scéna nedlouho před koncem s Edem Harrisem (úžasný výkon!) a Meryl Streepovou (ti, kteří viděli, jistě vědí, kterou myslím, ti, co ne, nechť se podívají sami) je jedna z emocionálně nejsilnějších a přitom nejnenucenějších chvil, jaké jsem KDY ve filmu viděl. Zkrátka absolutní nádhera, která vyrazí dech. Celkově 95%. (16.10.2007)

Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). (02.01.2006)