Hodiny

Stephen Daldry už svojou prvotinou Billy Elliot dal svetu vedieť, že sa objavil nový režisérsky talent, ktorý bude každým svojim novým filmom pútať zaslúženú pozornosť kritiky i divákov (a kradnúť stáliciam nominácie Akadémie). Na rozdiel od sociálne-dramaticky ladeného Billyho Daldry v Hodinách rozoberá chirurgickým prístupom život troch žien v troch rôznych historických obdobiach. Na pozadí osudov hrdiniek pitve ženskú dušu, snažiacu sa seba i okolie presvedčiť o svojom šťastí, avšak vnútorne cítiacu presný opak. Na Hodinách sadlo všetko s presnosťou Hodiniek, od výborných hercov, cez precízny scenár umocnený presným strihom až po nádherne nástojčivú hudbu. Oscar pre Nicole (i keď ju nemusím) šiel zaslúžene, trochu ma sklamalo , že sa neušiel aj Julianne. Záverom treba podotknúť, že podľa mňa sú Hodiny filmom od muža, primárne určeným ženám, pretože muži tento film vo všetkých jeho vrstvách nedokážu pobrať (a ja nie som výnimkou). 10/10 (03.01.2006)

Asi jsem se zbláznil, ale dávám tomuhle vybroušenýmu diamantu, briliantu, perle na nádherném šperku jen hvězdu. A to asi za Eda Harrise, kterýho mám rád už od Propasti. Jinak absolutně nechápu, co je na tom tak úžasnýho. Musel jsem ten blábol (a zažranci mi tento termín odpustí) vypnout po třičtvrtě hodině. A to dávám obvykle filmu, aby mě chytl hodinu. Dodíval jsem se dokonce i na Pána Prstenů a to už je co říct. O co tu jde? Jak jsem pochopil, tak jen o to, že tři ženský mají obyčejnej život a jde to s nima s kopce. Všichni to hrajou skvěle, ale to je pravděpodobně tím, že to nemusí nikdo hrát. To známe všichni. A na dvd se na to ještě dívat nepotřebuju, to už bych do tý řeky skočil možná taky. Třeba je to skvěle zahraný, skvěle obsazený a skvěle hodnocený všema kritikama světa, ale mně to nic nedalo, tedy kromě pocitu, že jsem promarnil skoro hodinu ze svýho života. PS. to co říká sharky je neskonalá pravda (05.12.2005)

Esenciálně ženský film, kde se vše točí okolo knížky Paní Bovaryová, napsané jednou z průkopnic feministické literatury, Virginií Woolfovou, která zároveň představuje jednu ze tří hlavních podstav (oscarový výkon Nicole Kidman). Zbylé dva ženské osudy jsou zasazeny do Ameriky padesátých let, respektive roku 2000. Mezi osudy hrdinek hned od začátku vidíme zřetelnou paralelu, která po čase nabývá hlubších rozměrů - např. v podobě do různé míry potlačovaných lesbických sklonů. Moc pěkně natočený film, který poukazuje na to jak rozdílně mohla žít "jedna" žena v různých etapách 20. století. Všechny tři ženské herecké výkony byly prvotřídní, nezapadli však ani ty mužské (zj. strhující Ed Harris). 80% (03.07.2006)

Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... (13.09.2004)

Všechny tři vzájemně propletené episody by stačily i na samostatné filmy, a to velmi dobré. nemůžu říct, ketrý mě bavil nejvíc, ale asi nejvíc mě pobavil tragéd GiK, který má raději Rebely:-))) Tak se nedívej na to, co nechápeš, dítě a zůstaň radši u Pata a Mata, aspoň tě nebude tolik bolet hlava:-)))) (27.03.2007)