Hodiny

Výjimečné filmové zážitky přicházejí někdy zcela nečekaně, ale o to intenzivněji. Namísto očekávané filmové nudy existenciální hloubka, ze které jde až strach. Téma a prožitky, kterým bych se za normálních okolností nejspíš bránil, se díky fantastastickým hereckým výkonům i Glassově hudbě vryly velmi hluboko. Nevím co je pravdy na tom, že v každém muži je kousek ženy, ale jinak si účinek filmu vysvětlit nedokážu. Stejně jako si nedokážu vysvětlit to, že Oscara si za film odnesla jen Nicole Kidman. (04.05.2005)

Nuda, nuda, nuda, nuda a ešte raz nuda. Na tento film som sa tešil, lebo sa odohráva okrem iných rokov aj v dvadsiatych a päťdesiatych rokoch min.storočia. Film sa ale nehoráznym spôsobom tiahne a naťahuje, že ma ani celé vyvrcholenie filmu vôbec nezaujímalo. Ťažko sfilmovateľná téma sa nepodarila previesť na plátno dobrým spôsobom. Samotný dej mi pripadal veľmi slabý. Je to pravda, že aj s bezchybnými hereckými výkonmi to bolo len proste rozprávanie o ľuďoch, ktorí sa správajú odlišne ako väčšina iných. Alebo o ničom - aj tak to možno vidieť. (09.01.2015)

Filmové Hodiny, stejně jako knižní předloha, nesmí být nazírány dnešní (2019) optikou - jde o svědectví pozdních 90. let, jde o film ze stejného těsta jako Americká krása. Dekonstrukce nukleární rodiny, pocit osobního nenaplnění, revolty, příznaky třetí vlny feminismu a legitimizace LGBT komunity jako něčeho, co se může konečně objevovat v mainstreamových dramatech jako pozitivní věc. Z dnešního pohledu je na Hodinách cosi polovičatého, snobského, midcultového - ale ve své době hrály důležitou roli a jako dokonalý akademický film dosvědčující společenskou náladu jsou... holt dokonalé. Byť k nim jde vznášet řadu výhrad. Zvlášť když ty tři roky, které dělí film od předlohy, vydají za století vzhledem k prudké změně paradigmatu, jakým si americká společnost prošla v roce 2001 - Filmové Hodiny přišly do jiného světa, než v jakém byla napsána kniha. Nakonec ale necítím potřebu je proto odepsat. (13.12.2009)

Dostat nějakou skutečně zajímavou roli, o kterou se jiné perou? Málokterá herečka dostává tolik příležitostí (však si je také všechny vrchovatě zaslouží) jako Meryl Streep. To, co je u jiných hereček vzácností, tím se tahle legenda může téměř přehrabovat. Rok co rok posílá divákům jasný vzkaz – zkuste ukázat na lepší charakterní herečku. Tady má dvě zdatné konkurentky. Jednu (Nicole Kidman) drama Hodiny definitivně vyneslo do hereckých výšin, druhou kritici svorně vynášejí do nebes opakovaně (Julianne Moore), ač nikdy nebude dle mého soudu hvězdou nejasnější svítivosti. Setkávají se v rafinovaném kousku, který nicméně může být pro někoho docela tvrdým oříškem. Přesto kromě skvostných hereckých výkonů potěší několik silných momentů, inteligentní dialogy i jistá režie. Tvůrci přesvědčivě ilustrují vnitřní stav postav, autenticky zachycují tři odlišné doby a prostředí, jejich dílo netrpí vnější okázalostí, ale maximálně se soustředí na herce. A ti musejí mít podobné látky neskutečně rádi. (25.09.2014)

Ve všech bodech obžaloby je Cunningham vinen z příštipkářství a zlolajného vykradačství (k jeho smůle nedosahuje Woolfové ani ke kotníkům), které ve výsledku vede k tomu, že je film tisíckrát lepší než celá kniha - evidentní zásluhu na tom má citovost a náboj, kterého bylo lze možno dosáhnout jen na plátně. Slušelo by se také přiznat Philipu Glassovi, že Hodiny jsou jediný snímek, kde jeho hudba nějakým způsobem funguje a (dokonce) skvěle dotváří onu křehkou atmosféru, která (tik tak) provází celý příběh. Čas prověří další kvality a eventuální zvýšení hodnocení na příjemnějších 5*... (17.05.2008)