The Hours
The Hours
Hodiny
Režie:
Stephen DaldryKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Philip GlassHrají:
Nicole Kidman, Julianne Moore, Meryl Streep, Stephen Dillane, Miranda Richardson, Sophie Wyburd, Lyndsey Marshal, Linda Bassett, Christian Coulson (více)Obsahy(1)
Film Hodiny líčí jeden den v životě tří různých žen obývajících tři různé časoprostory, které sdílejí pocit, že zasvětily svůj život někomu jinému. Richmond, Anglie 1923. Spisovatelka Virginia Woolfová píše v azylu svého venkovského domu jedno ze svých vrcholných, nejintimnějších a vnitřně nejkomplikovanějších děl, Paní Dallowayovou. V Los Angeles roku 1951 si touto knihou prosvětluje depresi každodenního stereotypu těhotná žena v domácnosti Laura Brownová, připravující narozeninovou oslavu pro svého manžela. Také moderní paní Dallowayová - Clarissa Vaughnová, emancipovaná nakladatelka z New Yorku roku 2001 - chystá oslavu pro muže, kterého miluje: pro básníka Richarda umírajícího na AIDS. Tři ženy, které od sebe dělí téměř osm desetiletí a které musí čelit podobným krizím, spojuje jediné literární dílo. Snímek si vysloužil devět nominací na Oscara, včetně kategorie Nejlepší film, a Nicole Kidmanová získala Oscara za ztvárnění Virginie Woolfové. (HBO GO)
(více)Recenze (791)
Jsou filmové kousky, pro zbytek civilizace skvosty, které si pouštím na doplnění vzdělání, jenže už na začátku jsem tak trochu nervózní, že to bude další pokus mimo mísu. A bohužel jsem se u Hodin nemýlil. Životní filozofické skoro artové drama, které má sice skvělý 3 herečky v hlavních rolích, jenže celé je to v tak ŠÍLENĚ NUDNÉM kabátu, že ani tyhle 3 dámy mě z letargie nevytrhly. Říkejte mi barbar, přežiju to. Filmy jsou naštěstí krásné v tom, že má každý svůj vkus. A Hodiny do toho mého teda nezapadnou. ()
Na tohle mne vytáhli kamarádi a já jsem jim za to vděčný. O filmu jsem dopředu nic nevěděl a úžasle jsem zíral a bavil se. Patří k filmům, které v člověku zůstanou. ()
Jedním slovem - KRÁSA, opravdu nemam co dodat, dokonalý dialogy, kamera, výprava,hudba a hlavně herecké výkony všech tří představitelek i vedlejších rolí. ()
Nejdepresivnějsí film, co jsem kdy viděl. Což neznamená, že není téměř dokonalý. Jenom z toho emočního nákladu, kterým mě obdařil jsem se musel docela vzpamatovávat. ()
Těžko říct, jestli je v nějakém filmu lépe ztvárněna touha žen po sdílení skutečného všedního citu a ještě k tomu podbarvená nádhernou hudbou Philipa Glase. ()
Stačí na dobré ohodnotenie spracovania ošúchanej témy fakt, že je kvalitne spracovaná? Svet trápia totalitné režimy, terorizmus, korupcia, ťažké životné situácie, frustrácie a bolesti z lásky... a Hollywood gayovia a lesby. Do nemoty. ()
Proč dávám 5 hvězdiček? Protože víc jich tu není!:-D Naprosto dokonalý film po všech stránkách! Vážím si toho, že je vysoce ceněn i mnohými muži, ačkoli ženy asi uchvátí více. Výborné herecké výkony, psychologická prokreslenost postav zvládnutá na jedničku, vše podkresleno k filmu výborně sedící hudbou. Film si nedává za cíl diváka donutit, aby stál na straně jedné nebo druhé postavy, nechce nám ukázat hlavní hrdinky jako bílé a zbytek jako černý. Ukazuje tyto tři ženy tak, jak by ženy této povahy v dané situaci reagovaly. Ukazuje, že z hlediska jednotlivce často nejsou dobrá a špatná rozhodnutí, ale i dvě špatná rozhodnutí a je na nás, které si vybereme. "It was death. I chose life." (Tamto byla smrt. Já zvolila život.) Svět není černobílý, i když to tak někdy při pohledu zvenku vypadá. Zkrátka - tento film suveréně patří do mého žebříčku 3 nejoblíbenějších filmů. "My life has been stolen from me." (Můj život mi byl uloupen) Jinak - plně souhlasím s golfistou ve všem jím napsaném. Tento film přímo vybízí k dalšímu zhlédnutí a pokaždé v něm člověk něco nového nalézá. ()
Přiznám se, že jsem film strávil až na druhý pokus, ale byl to nádherný zážitek. Skvělá hudba ()
Moc hezky udělané. Skoro dvě hodiny utekly ani nevím jak. Nikol se svým přidělaným nosem byla opravdu moc rozkošná. Já dávám za čtyři protože snímek dozajista určitě ještě zhlédnu. ()
9/10 ()
Tak nevím, co mi uniká, ale o čem tohle vlastně je? Triviální (až nulový) děj ve všech třech časových osách, ve všech také lesbická láska již zralých žen, hledání pocitů, touha žít nebo zemřít a když už ne smrt, tak alespoň pokus o sebevraždu. Tohle rozhodně není epický film a civět na nerozhodnost, tápání a pocity marnosti po celé ty dvě dlouhé hodiny mě nijak nenaplnilo. Za vyzdvihnutí stojí výkon zejména Julianne Moore, ale i Meryl Streep a Nicole Kidman si odehrály svoje. Poslední věc: nikdo k tomuto snímku nemohl napsat lepší hudbu než Phillip Glass - autor, který nikdy nevynalezl kloudnou melodii a libuje si v opakování jejího náznaku a vlastně se s ním stejně nikam nedostane. Zcela jako tenhle film... Že chci všechno doslovně? Vůbec ne... Že nemám emocionální kapacitu na to, tenhle film pochopit? Možná... Že nemám chuť se koukat na film znova, číst předlohu od M. Cunninghama či předobraz od V. Woolfové? Ano, ano, ano. P.S.: Proč mi přijde čtení románu Paní Dallowayová paní Brownovou ve druhé a fakt, že je matka sebezavražděného spisovatele ve třetí časové lince, jako oslí můstek? Je to tak geniální, nebo jen tak plytké? Ale chápu, že nějak jsme tam tu současnost museli připlácnout. ()
Nevím, ale nemohl jsem se s postavamy sžít. Ani s jednou, ať byly všechny bezchybně zahrané. Pro mě jsou Hodiny filmem, který mi příběhově nic neříká, ale o to víc si cením trojice hlavních ženských představitelek. 60% ()
Existencionalna drama, vyborne zrezirovana s inteligentnym scenarom a skvelymi hereckymi vykonmi. Obzvlast vykon Nicole Kidman berie dych. Cele to len dotvara vynimocna hudba a Daldrymu sa podarilo natocit genialny prierez zenskou dusou. ()
Fakt to byla Nicole Kidman? :) Už si nepamatuju přesně, ale hodinu jsem na to čuměl jak Dežo na internet. Totálně jsem to nepobíral. Přibližně po tý hodině mi to začalo docházet a musim říct, že mi postupně padala čelist. Asi 3 minuty před koncem byla moje brada zaparkována u sousedů o dvě patra níže, protože jsem konečně pochopil celý smysl filmu. Jestli to někdo pochopil mnohem dřív než já, tak ho lituju, protože já si díky tomu tento film dokonale vychutnal až do konce. 70% ()
Může mi někdo vysvětlit za co dostala Nicole Kidman toho oscara? Za tu jednu srdceryvnou scénu? Prostě nechápu Hollywood,nechápu!!! Meryl Steep,Julianne Moore a Ed Harris podali užasný výkon. Tento film má skvělou dějovou linii a promítá nejen životy a pocity tří žen. Určitě budu mít potřebu film vidět znovu a proto čtyři hvězdy. Celkově 85% ()
Vynikající příběh, vynikající herci, vynikající hudba. Po zhlédnutí mi film dlouho zůstal ležet v hlavě. 10/10. ()
Zírám s otevřenou pusou. Úžasně vyřešené a propojené časové roviny, nádherné scenérie, famózní výkony J. Moorové a N. Kidmanové (která byla mimochodem naprosto k nepoznání!). Režii se skvěle povedlo zfilmovat experimentální prózu, a to bez narušení její podstaty; tleskám ve stoje. Strhující závěr, který všechny překvapí. ()
All the hours. Všechny ty hodiny, které jsem strávil sledováním Hodin, byly úžasné. Co tomuto filmu vytknout? Z obecného hlediska (myslím) nic a z mého pohledu ABSOLUTNĚ nic. Takto má vypadat film, pro mě jde o FILM mého srdce. Kdybych měl více rád vodu, tak si možná jednou i já naberu kamínky do kapes a půjdu si zaplavat. Všechny herečky skvělé - mně se zejména zamlouvala Nicole Kidman a Julianne Moore. A pak samozřejmě Ed Harris, který byl mému srdci nejbližší. Ještě hodně hodin po těch hodinách, co jsme spolu prožili, strávím s Hodinami. (95%) ()
Nádherný film, úplně jiný než ostatní filmy. Přestože se ve mě po jeho shlédnutí mísila spousta různých pocitů, pořád nevím, co přesně si mám o něm myslet. A myslím, že to je na něm to kvalitní. Všechny tři herečky zaslouží potlesk. ()
Související novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Superhvězdná britská špionáž
Inteligentních špionážních thrillerů je dnes zoufale málo (opakuji: „inteligentních“), takže když se David Hare, dvakrát nominovaný na Oscara za Hodiny a Předčítače, rozhodne napsat a režírovat… (více)
Tom a Sandra blízko a hlasitě
Ještě takhle před rokem by nám tato kombinace jmen zněla nepatřičně. Tom Hanks ve filmu Stephena Daldryho – v pohodě. Ale po boku Sandry Bullock? Jejda! Všechno se změnilo. Sandra je teď držitelkou… (více)
Čertova švígrmutr
Někteří charakterní herci hrávají v inteligentních hlubších filmech, když jim jde o umění a touhu něco po sobě zanechat. Z toho se ale objeví v tak prvoplánovém hloupoučkém čemsi, že se člověk… (více)
Příběh tří různých nespokojených žen ve třech různých časových obdobích - Virginia Woolfová v roce 1923, Laura Brownová v roce 1951 a Clarissa Vaughanová v roce 2001. Jejich příběhy jsou ve filmu vyprávěny simultánně, takže jsem v tom měl tak trochu chaos. Prostě se mi ty dějové linie pletly dohromady. Děj začíná tím, že v roce 1941 vleze Virginia do řeky a utopí se. A pak se vracíme zpět. Rok 1923. Virginia Woolfová začíná psát knihu Paní Dallowayová, a to ve svém velkém domě v Richmondu u Londýna. Virginia je šedá jako stěna, trpí depresemi a často se nervově hroutí, dohlíží na ní její služebnictvo a především její manžel a vydavatel Hogarth Press. Na návštěvu k ním dorazí její sestra Vanessa a děti Julian, Quentin a Angelica. Sestry se baví o životě v Londýně, zatímco děcka najdou mrtvého ptáka. A tak mu Virginia s Angelicou uspořádají pohřeb, a Virginia si vedle něj lehne a zakouká se mu smutně do očí. Po návratu dovnitř pokračuje Virginia ve psaní své knihy. Říká, že chtěla nechat svou hlavní hrdinku v knize umřít, ale nakonec tento osud nadělí jiné postavě. Než Vanessa odejde, tak jí Virginia vášnivě políbí a chce, aby u ní sestra s dětmi zůstaly. Po jejich odjezdu uteče Virginia v dešti na vlakové nádraží, kde čeká na vlak do Londýna. Přiběhne za ní Leonard a ti dva se pohádají - bydlení v Richmondu mělo pomoci Virginii utěšit její duševní stav a Leonard se bojí, že Virginia spáchá sebevraždu. Ona říká, že má právo zvolit si svůj osud a raději dá přednost Londýnu, i kdyby to mělo znamenat její smrt. Leonard to smutně připouští, oba se vracejí domů a Virginia začíná opět psát. Leonard se jí ptá, proč musí v její knize někdo zemřít, ona mu odpoví "abychom si my ostatní více vážili života". A prý umře "básník, vizionář". Rok 1951. Laura Brown čeká své druhé dítě a tráví své dny doma s malým synem Richiem. Z reality uniká čtením románu Paní Dallowayová. Laura se po druhé světové válce provdala za Dana, společně žijí americký sen, ale ona je přesto hluboce nešťastná. Laura s Richiem pečou dort k jeho narozeninám, ale nějak jim to splaskne a dort se nepovede. Sousedka Kitty jí požádá, aby nakrmila jejího psa, zatímco bude v nemocnici na zákroku. Kitty jí prozradí, že zákrok souvisí s tím, že nemůže otěhotnět, že to může znamenat trvalou neplodnost a že se necítí jako plnohodnotná žena, dokud není matkou. Kitty se snaží být optimistická, ale Laura cítí její smutek a obejme jí. Dokonce to vygraduje do vášnivého polibku, a Laura pak odejde a snaží se dělat, že k líbání nedošlo. Laura s Richiem upečou další dort a uklidí, a Laura poté zaveze Richieho k chůvě, paní Latch. Richiemu se odloučení moc nelíbí a rozběhne se za autem matky, protože má strach, že se matka už nikdy nevrátí. Laura si vezme pokoj v hotelu, lehne si na postel, vytáhne pár lahviček pilulek a čte si knihu. Chce se prostě zabít. Usne a zdá se jí o tom, že hotelový pokoj je zatopený vodou a ona se topí. Pak se probudí, hladí si těhotné břicho a pláče. Poté vyzvedne Richieho, políbí jej a společně se vrátí domů, aby oslavili narozeniny jejího manžela Dana. Dan během oslavy říká, že snil o domácím štěstí a tato naděje jej držela v chodu během války. Přitom však ignoruje Daninu nespokojenost. Rok 2001. Clarissa Vaughan je literární redaktorka v New Yorku a její křesní jméno je stejné, jako křestní jméno hlavní postavy v knize Paní Dallowayová. Připravuje se na večírek na počest svého přítele a bývalého milence Richarda, což je náladový básník a autor, který trpí onemocněním AIDS. Na večírku má Richard získat významné literární ocenění. Clarissa a Richard spolu chodili na vysoké škole, ale nyní žije Clarissa se svou lesbickou přítelkyní Sally Lester, zároveň se však stará o nemocného Richarda. Richard řekne Clarisse, že zůstal naživu jenom kvůli ní , že cena je pro něj bezvýznamná a že jí dostane spíše za své onemocnění než za svou práci. Richard nazývá Clarissu "paní Dallowayová", protože se rozptyluje od svého života stejně, jako hlavní hrdinka této knihy. Clarissa se vrací domů a tam se setkává s Richardovým milencem Louisem Watersem, který se vrátil kvůli slavnosti. Diskutují o tom, že Richard ve svém díle popisuje jejich skutečné životy atd. Domů se vrátí Clarissina dcera Julia, aby jí pomohla s přípravou večírku, a Clarissa přiznává, že její život se jí zdá triviální a falešný ve srovnání s mladistvým štěstím. Clarissa se vydává vyzvednout Richarda a při tom je ve filmu odhaleno, že on je mladý chlapec z roku 1951! Richard Clarisse odhalí, že už nesnese "hodiny", které zbývají do konce jeho života, a spáchá sebevraždu - vyskočí před ní z okna! Později v noci přijede na návštěvu Richardova matka Laura Brown. Laura se svěřuje s tím, že se rozhodla místo sebevraždy opustit po narození dcery svou rodinu. Zároveň toho však nelituje, protože stejně neměla na výběr. Chápe, že jí nikdo neodpustí, ale ona má vysvětlení: "Byla to smrt, ale já si vybrala život". No a nakonec vidíme Virginii, jak se topí v řece se slovy o letech, lásce a hodinách. Za mě teda celkem nuda, příběh třech typicky nespokojených ženských, které prostě neví, co od života chtějí a když to dostanou, tak se jim to stejně nezamlouvá. () (méně) (více)