poster

Hodiny

  • USA

    The Hours

  • Velká Británie

    The Hours

  • Slovensko

    Hodiny

Drama

USA / Velká Británie, 2002, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aky
    *****

    Kniha není nic lehkého, osobnost Virginie Woolfové také není zrovna comixové téma, ale film, který nad těmito náměty vznikl, nepostrádá nic. Při zachování hloubky a úcty k předloze a jejím reálným postavám vypráví poutavě těžký příběh, od kterého se nelze odtrhnout. Tohle je opravdu umění bez pejorativního nádechu zaznívajícího někdy v tom slově, zkrátka kumšt.(10.6.2012)

  • misterz
    ****

    Scenáristicky a technicky perfektné, herecky brilantné, zároveň myšlienkovo pomerne bohaté dielo. Popravde, trochu som sa bál formy, akou sa táto adaptácia pretaví do filmu, ale moje obavy boli zbytočné. Každá z troch žien troch období pod maskou šťastia a domácej pohody skrýva svojich vlastných "démonov", s ktorými treba bojovať. Páčili sa mi aj náhle skoky medzi obdobiami, vždy dokonale načasované a účelové, všetko malo svoj dôvod a príčinu. Napríklad myšlienka začatá v jednom čase sa dopovie v druhom a pod. Na druhú stranu si myslím, že na to aby si človek film dokonale užil, je nutné pozerať ho len v origináli, český dabing bol totiž hrozný, hlavne u hlavnej hrdinky - Virginii Woolfovej, to bola hotová katastrofa. 80/100(13.10.2014)

  • igi B.

    Bohužel v kinech mi kdysi tenhle film unikl, soundtrack však jsem si jako sběratel všeho Glassovského koupil už dávno. Tak si ho - jak to tak vidím - rád co nejdřív zase pustím. A budu si snít o tom, jaký asi tenhle film byl... Protože dodívat se soustředěně na tohle dílo při uvedení v ČT jsem nedokázal. Krom d.m.s.n. nesnesitelného uměl(eck)ohmotného českého dabingu navíc v ořezu obrazu z původního 1,85:1 na formát 4:3... .-( . . . Zajímavé je, že úvodní titulky filmu proběhly na obrazovce v jakémsi podivném tvaru cca 1,5:1 s českými titulky(!), pak nám ovšem nějaký ten televizácký skřítek pičusek >zvětšil< obraz na 1,33:1 a pustil zvuk v českém znění. Děkuji - nechci! Nechci si kazit svůj léty vytříbený vybraný vkus. Proto tenhle film nyní nebudu hodnotit. I když - z nedohleděného a skvělé Glassovy hudby to (ne)vidím jednoznačně. Pět hvězd... - - - P.S. Těším se někdy na dvd...(15.10.2007)

  • hippyman
    ****

    takřka dokonalé a oskarem i nominacemi právem ověnčené drama s fenomenálním scénářem, hudbou a hereckými výkony, až se dechu nedostávalo... jak tak na to koukám, spoustu kolegů již napsalo to samé, ale věřte, že je to i můj názor - tenhle film je jedním slovem pecka! jen jsem to napoprvé úplně všechno nepobral a po skvostném úvodu snímek jako by trochu ztrácel tempo... což ovšem neznamená, že po druhém shlédnutí neodbijí Hodiny na hvězdičkometru pětkrát... zatím tedy 80%.(2.8.2009)

  • Marigold
    ****

    Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem...(13.9.2004)