Yeuieobsneun geotdeul
No Mercy for the Rude
Režie:
Cheol-hee ParkScénář:
Cheol-hee ParkObsahy(1)
Netradiční drama vypráví o jednom němém nájemném vrahovi (Ha-kyun Shin), kterému není nic svaté. Být vrahem je jeho parketa a je v tom hodně dobrý. Vraždění lidí si přímo užívá. Jednoho dne se v baru potkává se sympatickou dívkou a náhle se jeho styl života mění. (Kamca_)
Recenze (66)
Po nějakém čase jsem opět narazil na film, kde korejáci namixovali dohromady xxx žánrů a povedlo se jim to na jedničku. Troška romantiky, více zabíjení, dramatu a melancholie a k tomu výborný němý hlavní hrdina. Kořením celého filmu jsou jeho myšlenky. Ty jeho monology fakt stojí za to. Vcelku hloupoučký a předvídatelný děj je díky tomu dosti zajímavý a člověk nemůže jinak než si hlavní postavu oblíbit. ()
Zpočátku celkem slibně se tvářící záležitost, jež mě postupem času čím dál víc iritovala, a to především svými rádoby odlehčujícími prvky (policie...WTF?). Příběh byl navíc uměle nafouklý (celá linie s dítětem byla podle mě zbytečná) a ve druhé půli film naprosto ztratil tah a stala se z něj rozvleklá nuda. Čekal jsem to vážněji lazené a povšechně mnohem zajímavější. ()
V koreji maj nějak v oblibě ty nájemný zabijáky, ale vůbec to neni na škodu, opět se jedná o výbornej film se zajímavou a netradiční hlavní postavou a promyšleným přiběhem, kterej, jak je na Koreu zvykem, skvěle pracuje i s flashbacky. Druhý skouknutí znamená o hvězdičku víc, fakt skvělej příběh i charaktery a nevšední filmovej zážitek, takových kvalitních thrillerů moc neni ()
"Jediná spravodlivá vec v živote je, že zomrie každý." Nemý nájomný vrah so skvelými hláškami odohrávajúcimi sa v jeho mysli sa snaží našetriť na operáciu,aby mohol hovoriť. Chce byť toreador, ale v Kórei sa býčie zápasy neorganizujú a tak si svoje umenie s nožmi cvičí na ľudských terčoch. Zábavný film okorenený pamätnými výrokmi hlavného hrdinu s nutnou dávkou drámy,ako to kórejci zvyknú robiť. Mňam. ()
Němý hrdina hovoří zásadně hlasem vypravěče a opakovaně je při tom zabíraný spíše v celcích a méně v detailech, jako by nadhled, který nad sebou jako glosátor sama sebe drží, přiblížení znemožňoval. Pouze v momentě, kdy čte prostitutka jeho báseň a přebírá tak hlas vypravěče, nám kamera může poskytnout hrdinovu tvář zblízka, a tím i pohnutky, které se v ní odrážejí. Aby tedy mohl film vyjádřit hlubší duševní rozpoložení němého, musí nejprve přepnout na jinou postavu. ()
Reklama