Rodina Bláhova

Rodina Bláhova bol prvým seriálom, na ktorom sa podieľal Jaroslav Dietl. Vznikol v rokoch 1959 a 1960, bohužiaľ sa prvých deväť častí ( r. Jaroslav Dudek ) nedochovalo, lebo sa vysielalo naživo v mesačných odstupoch. Posledná desiata časť ( Putování za Peškem, r. Stanislav Strnad ) sa vysielala ako súčasť silvestrovského programu a bola predtočená, takže je dostupná aj dnešnému divákovi. Seriál reflektoval na súčasnú rodinu, v ktorej vznikajú prevažne komické situácie, tvorcovia sa však občas pustili aj do istého kritického pohľadu na spoločnosť. Z historického hľadiska sa tento prvok rýchlo udomácnil medzi divákmi a žánrovo podobné seriály aj v budúcom období slávili úspechy. (13.05.2020)

Je poněkud trapné hodnotit celý seriál na základě zhlédnutí jedné epizody, ale co mi zbývá, když předchozích devět dílů již nikdy nikdo neuvidí. Dovolím si očekávat, že silvestrovský díl byl pojat nejopulentněji, měl zřejmě nejvycizelovanější scénář, herci do něj dali vše (musela to být úleva po těch živých vysíláních moci si zopakovat zkažený záběr), nejvíce střídal exteriér s interiérem (zřejmě i kvůli množství exteriérů musel být předtočen) a všechny zastoupené profese se velmi snažily (na nepovedený postsynchron na poště se dá snadno zapomenout). Ale je také možné, že právě v tomhle jediném dílu chybělo to napětí z živého přenosu, to něco, co je přítomné jen na divadle, ten děs z toho, co všechno se může pokazit, a ta radost z každého dílčího úspěchu. Ať tak, či tak, jedná se o kompaktní celek, který na sympaticky malém prostoru krátkometrážního filmu rozvíjí samostatný příběh. Těžko hodnotit, nakolik byly ostatní díly seriálu provázány a prolínaly se mezi sebou. Předpokládám, že Dietl ve svých prvních pokusech ještě neobjevil tohle geniální zaklínadlo, na kterém staví úspěch i ty nejdelší nikdy nekončící seriály, v jednom dílu něco nakousnout, v dalším se k tomu vrátit a doříct až některém dalším. Uzavřené celky, které spojují pouze protagonisté, musí být mnohem sofistikovanější, aby donutily svého diváka ke sledování dalších dílů. Po zhlédnutí Putování za Peškem si nejsem úplně jista, že bych měla potřebu vidět dalších devět dílů. Pokud je tenhle nejlepší, k čemuž směřují četné indicie, asi by mě těžko kterýkoliv jiný přikoval k obrazovce a donutil mne k ní za měsíc přijít znovu. (05.07.2022)

Není snadné hodnotit seriál podle jednoho dílu. Nemám to ve zvyku, na rozdíl od jiných, kteří po shlédnutí prvního dílu ihned kriticky zhodnotí dílo jako celek. Hodnotím tedy pouze tento jeden díl, na který je možné pohlížet na krátký televizní film, na takový příběh odehrávající se jednoho silvestrovského večera. A tento příběh se mi líbil. I po stránce scénáristické i po stránce filmařské. Jen mi pořád vrtá hlavou, o čem bylo těch předchozích devět dílů. (13.09.2011)

Tak včera pozdě večer se mi konečně podařilo shlédnout ten náš nejstarší televizní tolik diskutovaný seriál, bylo to sice jen torzo z původně devítidílného seriálu (přesněji poslední díl "Putování za peškem") ale i tak jsem byl docela spokojen. Jak z výkony herců (především J. Kemr a L.Trojan) tak s celkem podařeným a vtipným scénářem (herci I. Prachař, Zdeněk Bláha a král mezi králi pozdější československé seriálové tvorby J.Dietl), z hudbou a v ne poslední řadě i s celkem kvalitním obrazem a zvukem. Ale zase v žádném případě se to nedalo srovnat jen s o něco málo starším seriálem "Tři chlapi v chalupě", který je rovněž nedochován (tedy až na 4 díly). První domácí seriál vznikl v letech 1959 - 1960. Devět dílů bylo odvysíláno s více než měsíčními odstupy, stejně jako tomu bylo v případě dalšího, mnohem slavnějšího seriálu "Tři chlapi v chalupě". Z těch se zachovaly pouze čtyři díly - jak Rodina Bláhova, tak i většina dílů Chlapů" byla vysílána živě a bez záznamu. Poslední díl "Putování za Peškem" ze Silvestra 1960 je vlastně takovým příběhem mladého Bláhy (L.Trojan), který na Silvestra jede na motorce pro sestru, zastaví stopaři (J. Kemr) a po jejich rozloučení v hospodě za Prahou je přesvědčen, že ho stopař okradl. Po návratu domů zjistí, že tomu bylo omylem naopak a vydává se s rodiči stopaře hledat, aby se mu omluvil a vrátil peněženku. Tento díl režíroval Stanislav Strnad. Viděl jsem to tedy jak už jsem výše napsal zcela poprvé, a ani nevím, nebo se mi to spíš nikde nepodařilo zjistit, jestli to kromě tehdejší premiéry v ČST, ještě někdy potom ČST vysílala, a to jestli už jen jako torzo, nebo ještě v původním stavu? A kdy se ti jednotlivé díly ztratily, nebo přesněji řečeno kdy se nedochovaly? A co bylo tou říčinou proč tu už dnes nejsou? Otázek tedy hodně a odpovědi se mi zatím nedostává žádné. Ale i tak dávám za 3* za ten jediný díl. (07.09.2006)

Je skutečně nesnadné jakkoli hodnotit jedinou epizodu z původně desetidílného seriálu, ale přesto si troufám tvrdit, že někde tady začíná pozdější slavné Dietlovo tvůrčí tažení československou obrazovkou, střídané vyloženými faux paux a dodnes ceněnými klenoty. Putování za Peškem má charakter jednoduché bakalářské historky s předpokládaným dějovým vývojem, nicméně některé dialogy jsou tu a tam vtipné. Ke slovu se tu dostala celá řada představitelů poválečné herecké generace, ale prostor zbyl přirozeně i pro několik mohykánů. Pozornost zasluhuje především epilogující Fanda Mrázek v další suverénně zahrané variantě energických opilců, jednu ze svých mnoha řadových epizodek tu sehrála také Nataša Gollová. Snad částečně díky tomu má ta raritní seriálová epizoda svou hodnotu dodnes. (10.02.2011)