Robinsonka

Přiznám se bez mučení, že mám tuto knižní adaptaci radši než tu novodobější s Mirkou Šafránkovou. Libuše Havelková mi tady totiž přišla mnohem vřelejší naž Jaroslava Obermaierová. Taky je to z jejího hereckého výkonu cítit. Role maminek a babiček jí padly jako ulité. Totéž platí i o Ladoslavu Peškovi. Byl laskavost sama. (02.10.2020)

První verzi adaptace podle Majerové byla vyčítána zejména triu scénáristů Otu Hofmanovi, Jiřímu Weissovi a Jaromíru Pleskotovi, který byl také režisérem Robinsonky, přílišná lyričnost. Od tohoto postupu tedy zcela ustoupil Ota Hofman, když s Karlem Kachyňou napsali nový scénář, který Kachyňa také v roce 1974 realizoval. Tato pozdější verze je dle mého notně vydařenější, ačkoli se nepoučila ze základních chyb, které ležely na nedokonalosti výpravy situované cca do roku 1936. Vystačit si s jedním starým autem nikdy dobré retro neudělalo. A pakliže hlavní hrdinka v podání Tvrzníkové jakoby vypadla z nejmodernějších magazínů o mladých roku 1956, doslova to bije do očí. Vhodně akceptovat dobu děje zde má totiž hlavní význam v pochopení hlavní dějové linie, kdy v péči o domácnost je otec zcela pasivní a nikomu nepřipadá divné, že by se pro něj v tomto ohledu měla doslova obětovat jeho nedospělá dcera. Ta také navíc koketuje s rolí náhradní matky svého čerstvě narozeného bratříčka na úkor vlastního citového života. Naštěstí ale příběh stojí více na dívčině vnitřním světě, který učaruje každému ctiteli Crusoeových dobrodružství, a nemusí si ho nechat pokazit ať už špatným zacházením s dialogy v postavě samotné hlavní hrdinky, tím méně pak zubícím se modelem Rudolfem Jelínkem a nijak zvlášť výraznou Libuší Havelkovou, která v roli služebné Toničky debutovala na plátně (její plánovaný debut ve Výletu pana Broučka do zlatých časů nebyl dotočen). (21.11.2009)

Robinsonka ve filmové podobě Jaromíra Pleskota je laskavě optimistickým dramatem. Výchozím bodem je dívčí svět na prahu dospívání. Určujícím faktorem je tragická událost a vypořádávání se s nečekaným zásahem do zaběhnutého a důvěrně bezpečného života. Cestou je fantazie a prolínání se dimenzí představ a reality. Překonává se smutek a osamělost, dochází k seznámení se zodpovědností a pragmatičností dospělosti. Vedení příběhu je citlivé a dobrosrdečné, občas se zastaví v jímavosti a v poselství dodává odvahu a zanechává zřetelnou stopu naděje. Hlavní postavou mládežnického filmu je středoškolská studentka Bláža Borová (zajímavá Jaroslava Tvrzníková), zasažená ve slunném oparu letní bezstarostnosti osudovou nezvratností tragické melancholie života. Probouzející se ženství, první dotyky s novou a nepříliš známou a zažitou rolí udržování útulnosti rodinného krbu. Osamělost trosečníka bezelstně hledá svého věrného Pátka. Hlavní mužskou postavou je Blážin otec Jaroslav Bor (dobrý Ladislav Pešek), pracovně vytížený taxikář. Bezradnost vdovce s vedením domácnosti a nejistý pocit vlastní viny a vodítkem je upřímná laskavost. Důležitou postavou je Tonička (příjemná Libuše Havelková), sousedčina služebná s dobrotivým srdcem a pomocnou rukou. Výraznější postavou je Jarda Duchoň (zajímavý Rudolf Jelínek), první Blážino seznamování s počínajícím se probuzením ženské stránky života. Z dalších rolí: Blážina povrchní spolužákyně Ledková (Alma Šachlová), sebevědomý Borův zákazník (Felix le Breux), povýšená zaměstnavatelka Toničky paní Kubátová (Stella Zázvorková), obezřetná profesorka na táboře (Věra Petáková), či budoucí Blážina dcera (Petra Pleskotová). Robinsonka je rodinným filmem se zaměřením na dospívající mládež. Je laskavá, ochranitelská a povzbuzující. Optimističtější vize života je podpořena herci i praktickým uchopením představ v realitě. (21.03.2018)

I já, jako celé generace žáků, prošel výukou české literatury na ZDŠ, abych si o Marii Majerové odnesl představu, že to byla pitomá a nudná bolševická kráva (také byla, ale až po r. 1945; byl jsem překvapen, když jsem se dozvěděl, že druhdy bývala femme fatale české avantgardy před i po I. svět. válce). Proto jsem samozřejmě žádnou její knihu nečetl a Robinsonka nebyla výjimka. Ale tímto filmovým zpracováním jsem byl příjemně překvapen, není to žádná agitka, jak jsem se domníval. Jaroslava Tvrzníková moc hezky zahrála svou dorostenku mezi dětstvím a dospělostí, která si těžkou životní situaci oslazuje svou fantazií. A moc se mi líbí i to poetizované vypodobnění periferie. (14.05.2015)

Povinná školní četba na školácích napáchala v minulosti nejedno nepěkné trauma. Ať už to byl panáčkující Sultán s Tyrlem, či v tomto případě mužatka vzhlížející se v masturbační osamělosti jednoho trosečníka. Ani mistru Kachyňovi se svého času nepodařilo literární dílo Mařky Majerové pro zatuchlé panny obdařit čímsi atraktivním. Pravda, pro vlhké snění televizních diváků v časech normalizace angažoval tehdejší blonďatý vz(d)or sexuální socialistické mládeže Mirku Šafránkovou. A sklidil v kuloárech pochvalné ov(ul)ace, přinejmenším za prosazení sexuality v dobách přísné cenzury. Jaromír Pleskot o téměř dvacet let předtím zrealizoval náhled na tabuizovaný obchod s antikoncepcí, ovšem činil tak velmi nenápadně a decentně a puritánsky, až z toho vybudoval hotovou Tvrz(níkovou) pro pánská přirození. Jeho starší a černobílá verze ovšem pomohla zbavit se strachu z nenáviděné školní literatury, načež mně filmové zpracování nečinilo obtíže, ba dokonce bylo přijatelné a buditelsky koncipované. Ovšem nezmizela ona silná nevzrušivost onoho přeceňovaného díla, která mnohé nedobrovolné čtenáře provází již od školních škamen. Takže obě vzniklé zfilmované verze jistě mají své zásluhy na tom, že trpícím školákům pomohly definitivně rozložit spolykané vytrhané listy z dávivé literatury. 5/10 (03.11.2020)