Al di là delle nuvole
Par-delà les nuages
Jenseits der Wolken
Za mrakmi
Beyond the Clouds
Obsahy(1)
Z Ameriky přijíždí do Evropy filmový režisér (John Malkovich), který chce ve Francii a Itálii najít inspiraci pro svůj nový film. Při této cestě potkává čtyři osoby, které se stanou aktéry čtyř fascinujících milostních příběhů. S jednou dívkou (Sophie Marceau), která zavraždila svého otce, dokonce prožije milostný vztah - láska prostě nezná hranice ani v životě, ani ve filmu. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (59)
95% - Vizuálně překrásná podívaná o mezilidských vztazích, o lásce, o touze, o promarněných šancích, o naději i beznaději... Film se sice tvářil jako mozaika několika jednoduchých povídek, ale díky úžasné atmosféře, působivé hudbě, skvostným hereckým výkonům, a nádherné kameře jsem se dostal do zvláštní nostalgie, ve které jsem "mezi řádky" scénáře našel nejedno poselství, a ve vzniklém tranzu se mi brouci v hlavě rozmnožovali ještě dlouho po skončení filmu. ()
Neobvyklý film, zvláštní postavy, celé je to o pocitech, vnímání lásky ve více podobách a propojené nití, kterou byl John Malkovich, sám tápající v této oblasti. Za mraky není film pro každého a pro každou dobu. Na tohle musí být to správné naladění duše a srdce, možná svíčka se sklenkou vína, nevím. Jen jedno vím, že s dabingem se jim to vymklo z rukou, ztratila se tím polovina té kouzelné atmosféry. ()
Zdařilý film nadprůměrně zvládající volnější skladbu čtyř milostných povídek, čtyř různých pohledů na lásku, to všechno v rámci jednoho melancholického účtování s lidským životem. Oproštěnost až protikladnost od leckdy samoúčelného akčního kvapíku devadesátých let filmu očividně prospívá. Krásná krajinná kamera, jedno z posledních setkání velikánů - Mastroianniho a Moreauové - jsou dalším pohlazením filmového diváka. Uvážíme-li, že takto zdařilý film natočil umělec v pokročilém věku - 80 let - po předcházející mrtvičné příhodě, naše uznání se nemůže nezměnit v obdiv. V obdiv k životu, který s vervou a na takové bojuje - doslovně se rve - o své přežití nejen lidské, ale i umělecké, tvůrčí. ()
Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu. ()
Docela rád bych věděl, kolik na tom má podíl Wenders a kolik Antonioni. Zatímco jednoho režiséra zbožňuju, k tomu druhému jsem si zatím nenašel cestu. A soudě dle Za mraky mám pocit, že tu má větší podíl právě Antonioni. Čtyři příběhy, z čehož ani jeden není nějak zajímavý. Hloubku to sice má a obsahuje to nejednu chytrou myšlenku, ale co s tím, když postavy sice ta moudra říkají, ale dialogy mezi nimi působí neživotně a nereálně? Navíc všechny čtyři příběhy jsou romantické a ani v jedné pořádně nefunguje chemie mezi zamilovaným párem. Taky to sice má dobrou kameru, ale jinak je to celé dost nudné. Byl jsem zvědavý na spolupráci těchto dvou režisérů, bohužel to jaksi nevyšlo. Škoda. 2* ()
Galerie (13)
Photo © Vapet Production
Reklama