Obsahy(1)
Podraz podle ruského klasika. Úspěšná adaptace komedie N. V. Gogola v Činoherním klubu v Praze. Ve své době sklízelo velký úspěch představení Činoherního klubu podle N. V. Gogola Hráči (hrálo se v letech 1982 – 1991, televizní záznam je z roku 1983), ale svým příběhem okradeného podvodníka má potenciál zaujmout i dnes. Představení v režii L. Smočka stojí na kvalitním textu v překladu L. Suchařípy a přesně vyprofilovaných hereckých výkonech. Do malého městečka přijíždí profesionální karetní hráč a podvodník Icharev (J. Abrhám) s plánem pokud možno oškubat nějakou tu místní kavku. Stejný plán má ovšem i trojice místních vykutálených podvodníků (J. Kodet, P. Nárožný a J. Zahajský). Chtějí si s Icharevem zahrát karty, ale vzájemně hned poznají, co jsou zač. Zábava přesto pokračuje, hráči se chlubí svými úspěchy, svěřují si své techniky. Partička ovšem zalituje, že nemá, s kým by si zahrála. Je tu sice místní statkář Glov, ale ten se kartám vyhýbá jako čert kříži. A přitom právě čeká od banky dvě stě tisíc rublů za prodaný kus pole. Pánové ovšem o svou šanci nepřijdou. Glov sice odjíždí, ale nechává v hostinci svého syna, aby peníze vyzvedl. Hra může začít. Kdo na koho tady ušil kolosální podraz? (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Říká se, že lidé jsou dobří z nedostatku inteligence, tedy jim nic jiného nezbývá. Avšak mazaný člověk, který se vydá na cestu podvodů a strategického klamání, musí počítat s tím, že narazí na někoho ještě protřelejšího a prohraje. Výborně napsaná hra, páni herci se tu dost vyřádili. ()
Alias "Zloděj křičí: Chyťte zloděje!" Nadčasová ironie i sarkasmus N. V. Gogola. Psal pro Rusko, ale jeho literární, dramatická tvorba i světonázor tyto hranice dalece překročily; rád a přesně se strefoval; zveličoval, aby tím co nejpřesněji vystihl podstatu lidských slabostí. Hráči je jedna ze tří divadelních her, které autor napsal. Žel, období tvůrčí energie u něho vystřídala těžká deprese. Původní ansámbl Činoherního klubu - pánové Abrhám, Kodet, Zahajský, Nárožný pod vedením p. režiséra Smočka (s překladem L. Suchařípy), zvládla tento divadelní kus s elegancí jim vlastní. Pro divadelní (retro)fajnšmekry. ()
Současné (2009) zpracování v rokoku s M. Dlouhým taky není špatné, ale to co předvádí Abrhám a spol. je prostě koncert. Otec jako pravidelný návštevník činoheráku 80.let o tom vždycky básní. ()
O Hráčích od Gogola jsem vždycky jenom slyšela a nikdy neměla odvahu si alespoň přečíst o čem to vůbec je. 🙈 Náhodou jsem ale narazila na tenhle úžasný záznam a jako milovnice starých záznamů divadelních inscenací jsem tu ztvrdla přesně dvě hodiny a připadala si, jako kdybych v tom Činoheráku seděla naživo. Tihle Gogolovi Hráči byli úžasní - a to hlavně díky Josefu Abrhámovi 🕊, Jiřímu Kodetovi (jako omg, ale asi na něho mám crush ✨), Petrovi Nárožnému, který tam sice celou hru skoro jen existoval, ale jeho postava byla absolutně nejvtipnější. Víceméně to hrálo jen šest lidí a všichni tak moc přesvědčivě, že mi po chvíli i přestalo vadit to neustálé řvaní. Ze začátku jsem si pořád dokola kladla otázku, jak dlouho se Josef Abrhám učil ty tríčky s těma kartama. Druhá polovina mě chytla o něco víc, bylo tam víc lidí, víc se toho dělo a byly i mnohem vtipnější situace. Takže za mě tohle rozhodně doporučuju všema deseti, je to úžasný zážitek, i když je to “pouze” záznam. 🎲🃏♦️ ()
Dlouhé, předlouhé, a až k bolesti hlavy ukřičené. Já vím, expresivní herectví... Ale čeho je moc, toho je příliš. A navíc, jak píše slunicko2, nebylo hercům moc rozumět. ()
Jak v Činoherním klubu, tak v TV mám vychutnané. Ani mi nevadí Abrhámovo kroucení hlasu. Souznění příběhu a výkonů v té době obdivovaného divadla. Ve většině her se nedalo soudit, co je vedlejší a co hlavní role. Tak naplno se tam hrálo. ()
Som rad ze aspon prostrednictvom tejto inscenacie som mohol vidiet divadelnu genialitu tychto hercov, kedze som vtedy bol iba dieta. ()
Gogolova jednoaktovka, která v rukách Ladislava Smočka a výborného hereckého ansámblu pražského Činoherního klubu hranice jednoaktovky dalece přerostla (byla např. obohacena o nápaditý úvod a značně se přitvrdilo i v samém závěru) a připravila tak divákovi mimořádný a jen velice obtížně zapomenutelný zážitek. 90 %. Zajímavé komentáře: Aky ()
Tohle a jemu podobná mistrovská díla mají přece jen jednu chybu.... že je už není šance vidět naživo... ()
Člověk celou dobu čeká, cítí, že se schyluje k nějakému tomu velkému blafáku, podrazu, podvodu, ale celou dobu neví, kdo koho podfoukne a to je výborné, Ta nejistota, z koho se vlastně stane žebrák a kdo nakonec bude ta mozková kapacita. Výborné a nadčasové dílo v perfektním podání. Kam se na to všichni ti současní podfukáři hrabou. ()
Obsazení úžasné, činoherní klub tou dobou oplýval samými velkými jmény, velkými režiséry a velkolepými hrami. Úžasné představení od skvělého spisovatele, ruští autoři a jejich hry v podání českých herců patří k mých oblíbeným. Jmenovat bych jich mohl hned několik. Úžasný Kodek, bezchybný Abrhám, suveréní Zahajský a zábavný Nárožný. ()
Skvělá divadelní hra s naprosto perfektními výkony jednotlivých herců. Kodet i Abrhám dokáží udržet pozornost diváka, i kdyby se bavili jen o počasí. Samotná zápletka už dnes není tak originální jako byla snad v době, kdy hru Gogol napsal. Stejně je to však hra výjimečná. Pro mě její nadčasovost spočívá v dobře vystihnuté psychologii hlavní postavy Ichareva s jeho filosofií "život je o tom ostatní přechytračit". Jeho monology od začátku až do samotného konce dobře vystihují určitý typ člověka, kteří budou na světě vždy, je to vlastně takový archetyp. Zároveň jsou dobře vidět úskalí takového postoje. Vlastně se dá na tu hru dívat i jako na drama, ale podobně jako například v Revizorovi, lze z toho tématu dobře udělat i komedii. A u téhle jsem se tedy bavil královsky. Plné hodnocení za herecké umění, zábavnost i hloubku myšlenek. ()