Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky

Efektní, působivý a vizuálně velmi silné politické akční drama, eurocrimi, poliziesco - všemi těmito termíny by se dal označit tento brilantní kousek od režiséra kritika, který byl v tomto žánru v 70. letech v Itálii jako doma ("Den sovy", "La moglie pi? bella", "Vyšetřování skončilo - zapomeňte", "Proč je zabit soudce", "Mám strach" atd). Výstižně to napsal Lima, film "nastavující zrcadlo prohnilému kapitalistickému systému". Jak to tady za socíku na tehdejší lidi zapůsobilo, to bych chtěl vidět. Mafie, organizovaná kriminalita, s tím související korupce zasahující až do těch nejvyšších státních míst, neschopnost justice, šedá zóna mezi zkažeností a spravedlností, ohavné a surové zločiny, filozofické debaty neberoucí konce. Ani nevadí, že film není tak akční, jednotlivá akce krásně splyne s trochu komplikovaným, ale jinak velmi vzrušujícím příběhem a je jím tu de facto vyžadována. Ani nevadí, že tu nejsou pro tento žánr mnohé tak typické vykořisťovatelské elementy známé třeba z Di Leových nebo Lenzových filmů (ve srovnání je tento film s těmi dvěma příjemným protipólem, film, u kterého musíte přece jen trochu víc myslet). Prioritní zde je, že je tu vybudován téměř neporazitelný zkažený a zvrácený systém, proti kterému nelze skoro vůbec žádnými dostupnými prostředky bojovat. Obsazení je vynikající. Výtečný Martin Balsam jako frustrovaný policejní inspektor, spíše pragmatického myšlení, který využívá sporných prostředků ve zkoušce v boji s mafií. Naopak mladý Franco Nero (prokurátor), plný ideálů a důkladně profesionální, musí vážit své vlastní svědomí v boji za spravedlnost, aby ochránil svou mravní bezúhonnost. Doporučeno, ve své kategorii jde o mistrovsky ztvárněný a profesionálně natočený film s naprosto úchvatnými hereckými výkony ve dvou hlavních rolích!!! (26.10.2010)

Politika nepatří k mým velkým zájmům, ale politické thrillery z této doby přesto sleduji velice rád a neodrazuje mě ani levicová orientace některých tvůrců. Ale zatímco třeba u filmů Costa-Gavrase trnu napětím i v případě, že předem vím, jak příběh skončí, jsem plně pohlcen atmosférou, vychutnávam si herce a další lahodné tvůrčí ingredience, Damiano Damiani mě už podruhé nechává převažně chladným, jeho film po většinu času pro mě postrádal atmosféru. Damiano nevytvořil až na pár scén k závěru ani kus patřičného napětí, herci (no.. snad s výjimkou Martina Balsama) mi připadali poněkud nezáživní, děj zasazený do policejního prostředí včetně postav až průhledně jednoduchý a výslední dojem z filmu spíše takový... ve jménu čistě účelového nastavení kritického zrcadla. Ale kde chybí působivost, tam chybí pro mě i onen pocit velkého přesahu a přes to vysoké hodnocení vnímám PŘIZNÁNÍ jako spíše průměrný film svého druhu, který mě jaksi nedokázal překvapit. S napětím Vrahů pořádku, tísnivosti Doznání či tajemnou atmosférou Ctihodných mrtvol tohle ani moc nejde srovnávat, tady jsem navzdory slibnému obsahu i jako odpočatý polovinu filmu témeř prozíval. Pokud mi něco přihrálo myšlenku dát nakonec až 3 hvězdičky, tak určitě jsou to velmi zajímavé společné dialogy mezi mladým prokurátorem až s fanatickým uctíváním všeho, co patří pod zákon, a zkušeného stárnoucího komisaře vnímajícího spravedlnost v širším úhlu pohledu. [55%] (20.08.2021)

Mrazivé kriminální drama, jaké se dnes již netočí. Atmosféra by se opravdu dala krájet, děj spěje od špatného k ještě horšímu, přičemž na závěr příběhu zůstává nepříjemná pachuť na jazyku s otázkou, zda vůbec existuje na světě nějaká spravedlnost a pokud ano, má v tomto světě ještě šanci vyhrát? Řada syrových scén (pohřbívání do betonu), výborně napsané dialogy a herecký koncert Franca Nera a Martina Balsama (obzvlášť v jejich společných scénách) už jenom potvrzuje sílu a nadčasovost tohoto filmu. 80%. (30.04.2021)

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)

Zvláštně nedějový, přesto působivý a emocionální příběh, kdy místo aby spolu stáli proti všudypřítomné mafii, stojí komisař a prokurátor proti sobě. Prokurátor má stále naivní představy o právu a o všemocnosti zákona, zatímco stárnoucí komisař už ví své. Proti mafii jsou ale stejně bezmocní... I proto, že lidé mlčí a raději se nechají odírat, vydírat a zabíjet, než by svědčili (a riskovali tak vlastně zase život). Syrové podání prostředí svědčí o tom, že Damiani dobře věděl, o čem točí. (06.10.2010)