Funny Games USA

Hanekemu se nedá upřít vysoká kreativita, provokativnost a znalost režisérského řemesla. Jeho Funny Games se dají hodnotit ze dvou hledisek. Po řemeslné stránce je to vysoce nadprůměrný kousek, který je výborně herecky obsazený a odehraný a který dokáže navodit atmosféru a napětí. Dlouhé záběry, přesný střih a práce kamery. Po stránce obsahové je to ovšem výrazně horší - po dlouhou dobu se film tváří jako napínavý thriller, ale čím dál víc se ukazuje, že jde jen o efektní a perverzní hru ani ne tak s jednou středostavovskou rodinkou na výletě, jako spíš s divákem. Minimálně od klíčové scény s televizním dálkovým ovladačem je jasné, že se divák nedívá na kriminální thriller, kde výsledek není předem znám, ale že šance obětí na únik byly od začátku nulové a z krvavé hry není úniku. Haneke nakonec selhává i jako provokatér, protože po velkém odhalení vlastně není co řešit a brutální hra se může ukončitjen jediným možným způsobem, a tak vlastně nudí. O násilí vypovídaly už jiné filmy, které byly podstatně kritičtější a zasáhly diváky mnohem hlouběji. To, že je násilí kruté, je banalita. Haneke nenatočil ani tak kritický film, jako spíš hříčku pro sadisty. Pravdou je, že díky pomalému tempu, určité rafinovanosti a kultivovanosti, kdy teror nesnímá naturalisticky, ale "cudně" ukazuje jen následky nebo zvukovou stopu násilí, osloví spíš intelektuálnější publikum a ne běžného popkornového diváka. Teror ve filmu spíš hypnoticky přitahuje a fascinuje, pocit převahy nad bezmocnými oběťmi je naprostý a nepřichází žádná katarze. Celkový dojem: 35 % za solidní řemeslo. (17.10.2008)

Už se mi dlouho nestalo, že bych tři dny dumala, jak ohodnotit film.. A co je horší? Já se stále nedobrala konečného verdiktu. Funny Games U.S.A. je bezpochyby dost silný thriller s výbornými hereckými výkony, ale proč mě tam něco chybělo nebo naopak? Ale co? Mám rozporuplné pocity.. Na jednu stranu mě šíleně vadilo promlouvání psychopatů do kamery plus ovládač, ale na druhou stranu geniální nápad. Možná trochu nedotažený do konce a proto mi to kazilo výsledný dojem. Jenže pak vzpomenu na scénu se sendvičem nebo televizí a mrazí mě až na sedací soupravě mého těla. Jelikož se nemůžu rozhodnout a v dohledné době se na tom určitě nic nezmění, hodnotím zlatou střední cestou do odvolání, jest do druhé projekce.. Ten film si to zaslouží. (01.03.2010)

Sirotek evropského intelektualismu Haneke zrealizoval tenhle remake z prostého důvodu – chtěl protlačit své jméno a své filmy mezi Američany a obecně mezi jedince, kteří cokoliv non-english ignorují. To není výmysl, Haneke to sám přiznává v rozhovorech. Zvolil si Funny Games, protože nemají chybu a na rozdíl od Hanekeho ostatních děl fungují i v žánrově vděčnější úloze jako standardní psycho thriller, respektive slasher. Není podstatné se pídit po tom, v čem se liší originál od remaku (až na pár detailů v ničem, je to točený shot-by-shot) a který z nich je lepší. Lepší je ten, který vidí člověk první. (13.04.2008)

Remakovat vlastní film? Proč ne! Zvlášť když po všech stránkách dokonalí Američané strašně neradi čtou titulky. A to by v případě původního snímku německého intelektuála Michaela Hanekeho z roku 1997 museli. Režisér a scénárista Haneke se proto (určitě za slušný peníz) rozhodl natočit i americkou verzi. Zákeřnost a syrovost zůstala. Můžu to s čistým svědomím říct, i když jsem opěvovaný originál neviděl. „Dvojka“ totiž zákeřná je. Přátelsky pomrkává po divákovi, aby mu mohla v nestřeženém okamžiku pěkně hluboko vrazit kudlu do zad. Přitom je snímek skutečně jen o tom, jak dva mladí hošani terorizují tříčlennou rodinu v letním sídle u jezera. Je to potrava pro intelektuály i pro milovníky klasických vyvražďovaček. Na své si přijdou obě skupiny. Výřeční „golfisté“ v bílých rukavičkách si tak prostě přijdou půjčit vajíčka, ale jakmile golfovou hůl použijí proti noze živitele rodiny, v rukavičkách přestávají jednat. A s rodinkou rozehrají pro jednu stranu zábavně krvavé hry. Jenže tady vůbec nejde o to, kolik krve se na plátně objeví, ale o to, že Haneke z psychologické hry látku povyšuje na sofistikovanou satiru o stavu dnešní společnosti. A diváka spolehlivě vtahuje do krutého dění. Když jednomu z mladíků upadnou vajíčka na zem, divák zbystří a zapochybuje stejně jako hlavní hrdinka. Nepříjemný stav prožívá s ní. Když to odnese vodě neodolný mobilní telefon, je to jasné. Vše pak umocní pohledy hošanů do kamery, kdy se ptají diváka, komu fandí. Mrazivé a bezútěšné. Přitom nějaké opravdu surové scény na plátně neuvidíme. Často se dějí mimo obraz a slyšíme jen projevy a až pak vidíme následky. Syrovost podtrhují i táhlé záběry bez jediného střihu nebo bezmoc v podobě nefilmové vyšší moci s použitím televizního ovladače. Skvělý nápad. Všechno to představuje slušný studijní materiál, i když musíme férově poznamenat, že běžného diváka (a těch bylo v kinech určitě mnohem víc) nechají docela klidného. Klidného ho naopak nenechají herecké výkony, Naomi Watts obzvlášť. Beru, že ona i Tim Roth jsou profláknuté tváře a na plátně ikonicky vyčnívají, ale já jim jejich utrpení věřil!! Ač Haneke není mým šálkem kávy, tentokrát oba palce nahoru!! (11.04.2013)

Ústřední duo je krajně otravné a čekání na první konflikt je až zvrhle zábavné. Přes některé trošku nevěrohodné situace se film snaží o bezprostřední autenticitu a hercům se nedá prakticky nic vytknout. Škoda že kamera často nesnímá věci tak jak by měla a tak jako jediný brutálnější moment je zde představena rána brokovnice do prsou, za kterou se ovšem skrývá úskočný podvod na diváka. Naomi Watts je stále kočka a věk její atraktivitě pranic neubírá. Tim Roth je zde víceméně do počtu. K lepšímu hodnocení film nedostrkal ani zajímavý nápad a úvodní podařená půlhodinka. Zbytek se už víceméně táhne jako žvýkačka. PS: Nerozumím tomu, proč se stejný režisér tohle rozhodl pro americký trh znovu natočit. To v Americe nemají titulky? 60% (25.01.2009)