Ztracen v oblacích

Jeden z tých počinov, čo preverí empatiu a vnútorné horizonty sadlom obaleného diviaka. A mne ďalšie memento, že na hodnotenia "profíkov" z CSFD sa vždy častejšie nedá spoliehať. Napriek dobrej fantázi si nedokážem celkom dobre predstaviť, ako sa človek s čo i skromnejším duševným horizontom dokáže nudiť pri prerozprávaní osudu zúfalo milujúceho jedinca, čo sa po rokoch snaží získať nazad svoju životnú lásku. Igen, ak čakáte digitálne efekty a pri láske idúcej hlbšie než desať cm sa vám zíva, pustite si Terminátora alebo Pilcherovú. Tu ide totiž o milujúcich sa manželov, ktorých rozdelí vojna a chlap je potom dlho nezvestný, než mu vystroja pohreb - a po dvoch rokoch sa jeho s osudom stále nezmierená manželka rozhodne vypátrať si partnera a dať sa na nesebecký boj s amnéziou. Za život som poznal azda 2-3 takéto manželstvá, z tých tisícov odpadových. NUDA?! Tak neviem, UFO fakt nepristálo, kondómy v scenári neboli, ani amíci nespasili našu planétu - je to "len" o osude jednej lásky, idúcej až za hrob, čiže Pepa Sprasil sa znudene prevalí na gauči, než dožerie klobásu, zmaže film z disku, pustí browser a na CSFD si vyleje frust, že to nebolo to pravé orechové, keďže predvčera kukal Avatar, včera Matelka a dnes chcel parádny nárez s delami, efektami a hromadami nádaviek a sexu. Nuž každému to jeho; za mňa 4.5* za príbeh, vernosť životopisu, vernosť manželskú, jemnosť podania, sprostredkovanú láskavosť jednej milujúcej ženy - a aj za to, že sa režisér nehanbil neschovať vtedajšie hodnoty ako krížik nosený ešte z viery v Boha Otca, citovanie Knihy Žalmov a obraz anjela na stene. UPD: Ešte som sa začítal do ďalších "hodnotných" komentov nižšie.. Ľudia božskí, keď Sládkovič písal Marínu, kde sa miešali hory tatranské a pahorky prsovité, to tiež sa autor "plácal smíchy", že žene narástli na hrudi Tatry?! Podľa mňa sa toto liečiť nedá ani aktuálnymi mozogbudiacimi vitamínmi, mali to riešiť rodičia už v škôlke, dnes je na to totiž už neskoro. Ak to pán vojenský znalec od gauču nepochopil, líčenie boja a zabíjacej techniky vo fokuse vskutku nebol, šlo tu o dačo iné, ale to je dosť zbytočné vysvetlovať všakáno.. (21.08.2023)

Z druhé světové války příběh mě vždycky zaujme, ať už je jakýkoliv. O tomto filmu jsem toho příliš nevěděl, takže jsem vkročil krapet do neznáma. Když během čtvrt hodiny autoři do mě vrchrlili příběh velký jak třísetstránková knížka a pak to uzemnili tím, že se to nakonec všecko odehrává ve Státech, nasral jsem se. Upřímně jsem se nasral, protože takový příběh se nádherně dal rozvést v samotné rozbombardované a rozstřílené Evropě a ne, aby to všecko zachraňovala ženská, která mě každým krokem rozčilovala, nejvíc, co to šlo. Dobře, když už ale tohle jsem schopný přejít, tak efekty těžko rozdejchám. Efekty! Už ten pojem něco znamená. Evidentně. Tvůrci asi ani nehráli počítačové hry poslední doby, natož pak za posledních minimálně pět let, protože to co se objevilo zde, i když toho moc nebylo, by si hravě poradilo s úvodním videem hry z nějakýho roku raz dva a možná ani to ne. No hrůza, ale fakt je, že rozpočet nebyl taky žádný zázrak a spíše se to všecko upínalo na příběh, tak je to patřičně znát. Mě příběh nezaujal, a proto to takhle dopadlo, bídně. (05.04.2008)

Na film bych mohl být přísný a prohlásit, že v něčem je naprosto nevěrohodný: od hlavní hrdinky by člověk čekal trochu víc pohnutí, zoufalství, až hysterie, když vidí, že ji její manžel nepoznává, a taky si umím představit jasnější důvod zprovoznění starého bombardéru než podivné sankce ve smlouvě, o níž se radši podrobněji nemluví. Ale tady jde o pocity, ne o fakta. Že Claire až masochisticky vytrvává v blízkosti Joea-Tommyho, je její jediná možnost. A za vytrvalou lásku je odměněna. Nakonec je docela sympatické, že ve filmu není více dramatických scén, než je třeba k narýsování hlavní linie, a že se osudy vedlejších postav neřeší. Vzala si nakonec Rachel Willa, když se jim tak dobře spolu tancovalo? (08.07.2009)

Asi jsem hodnocení trochu přestřelil, může za to fakt, že jsem tu a tam v rozpoložení neuvěřitelně změkčile srágorovitém, což se mi přihodilo zrovna v době sledování tohoto filmu. Tušil jsem šťastný konec a strašně jsem se na něj těšil a byl nakonec rád, že to tak dobře dopadlo, div jsem slzu neuronil (nejde to bohužel léčit). Samozřejmě si uvědomuju, jak je to strašně natočené (hlavně ty záběry na "letící" piloty), odvyprávěné (dětství - bum svatba - bum válka...na konci se dostane hrdina do blázince a najednou bum happy end) a zahrané (prkenným hercům dominuje Brooke Langton, která podává opravdu ale neuvěřitelně mizerný výkon). Ale oceňuju (kromě na začátku komentáře zmíněného), že mě děj tu a tam překvapil (třeba jsem se domníval, že si hrdinka, poté, co skončila válka, narazí šamstra a "mrtvý" hrdina se náhle vrátí domů apod.). A zajímavý námět. S oběma očima přimhouřenýma 50% (09.01.2010)

Vcelku pěkně natočený film o ztraceném pilotovi a jeho ženě, která se s jeho ztrátou nechtěla vyrovnat a stále věřila, že je někde naživu. Vzhledem k tomu, že je film natočen podle skutečných událostí, musím snížit hodnocení, jelikož se scénářem asi nebylo mnoho práce. Zbytek práce také nenabízí bůhví jakou podívanou, takže celkově podprůměrný výkon neznámých tváří na filmovém plátně ve mně nezanechal příliš hlubokou stopu. 40% (09.10.2011)