Gideon's Daughter

Bill Nighy byl ten, který působil tak, že jsem chvílemi cítila to smutné niterné souznění a to je obrovský herecký um, takhle vtáhnout diváka do svého rozpolceného života. Emily a Miranda dotváří tu zajímavou, místy skoro tajemnou atmosféru hledání a útěků také naprosto dokonalými výkony. Natasha vyjadřuje své pocity už jen pouhým pohledem na svého otce a Stella tu smutnou Gideonovu tvář zase rozjasní svým úsměvem a přirozeným přístupem. Je to jeden z těch filmů, které bych chtěla ještě jednou vidět, protože v sobě mají onen zvláštní esprit, který jiným filmům chybí. Velmi příjemný zážitek. (28.10.2014)

Tohle britské televizní drama působí trošku podivně. Někdy člověk neví, co je záměrem a co naopak slabinou televizní produkce. Bill Nighy táhne film pomalým, přirozeným tempem s neméně dobrým spoluhráčem, jakým je bezesporu Miranda Richardson. Poliakoff nám předkládá poněkud "jinak" natočený film a vybočuje od klasického vyprávění, aby nám ukázal, jak se postarší a vysoce postavený PR guru Gideon Warner (Nighy) vzdaluje od své práce, kde je na něm závislých spousta lidí, aby se seznámil s podivnou existencí Stellou, která při nehodě ztratila syna a především obnovil vztah se svojí dcerou Natashou (Bluntová). Jsem moc rád, že si film vysloužil dva Glóby a kritici dali jednou přednost přirozenému herectví před vykonstruovanými postavami. Právě za to jedna hvězdička nahoru. (16.04.2009)

Musím říct, že mne ten film svou silou doslova uzemnil. Od chvíle, kdy Emily zazpívala svůj song, dostalo se to do takové zvláštní vibrace. Nevydržely celý film, ale takovéto momenty jsou dnes už velmi vzácné. Snímek je vlastně o tom, že nikdy není pozdě začít znova. A to doslova se vším. Způsob vyprávění je tím, co člověka zmrazí. Je třeba sledovat každou minutu filmu, ten vlak totiž jede a na nikoho nečeká. Kdo chvíli močil, již močí opodál. Možná mi druhá třetina ujela právě proto. Pak jsem se zase chytil. Rozhodně si ten film koupím do sbírky. Už jen pro ten song a všechno okolo něj. 85% (07.02.2021)

Pointu a námet tohto snímku mám veľmi rád, no na môj vkus to bolo až príliš divadelné, čudne zahrané, také akoby bez života a strnulé. Réžia sa tiež nepretrhla, skrátka forma ma moc neoslovila. Jediné rozptýlenie mi poskytla E. Blunt, od ktorej nešlo oči odtrhnúť, tak jej to tu pristalo. Veľmi slabý priemer. 50/100 (11.09.2017)

Zvláštna televízna produkcia, ktorú dostatočne neocenia tí, čo nepoznajú snímok FRIENDS AND CROCODILES. Postava Sneatha / rozprávača / spájajúca oba filmy, može v prípade neznalosti posobiť rušivo a zbytočne. V tomto je Gideonova, krásna a nie šťastná, dcéra zvláštna. Jej plusom ale ostávajú herci ( a že pán Poliakoff vie, dokázal už v CLOSE MY EYES ). Bill Nighy je nenápadný, akoby tlmený, tým jedinečný, Miranda Richardson ťaží maximum z farebnosti svojej postavy (a kostýmov) a Emily Blunt...Emily is simply GORGEOUS ! KRÁSNA HUDBA ! " I see U from my window, walking with her there, I don´t need to know which number, I won´t stop U touch her hair. I don´t need to see U waving, when U slip away at night, I don´t have to know what happened, as U crawl back when it´s light. I don´t need to catch U with them, your voice so full of joy, as U murmur your little nothings, my own papa, so very coy. MON CHÉRI, PAPA..MON CHÉRI, PAPA. I don´t need U to say U love me, I don´t need U to say good night, I don´t need U to caress me, I don´t need to be held tight..I ONLY WANT U TO BE READY, TO KNOW MY VOICE WILL NEVER RING, TO KNOW THERE´LL NEVER BE ANOTHER LETTER, U´VE GOT TO HEAR THIS ONE SMALL THING: I NEED U TO REMEMBER, THAT I NEVER WAS YOUR SHAME, I ALWAYS WAS YOUR DAUGHTER, I NEVER DID COMPLAIN..." (08.05.2009)