Až na krev

Až na dno si sáhne Daniel Day-Lewis na začátku snímku a od té doby následuje dlouhá cesta na výsluní ropného světa. Avšak pýcha předchází pád a ani on není výjimkou, potvrzující pravidlo. Úchvatný výkon, který právě Daniel Day-Lewis předvádí a to nejen svým obličejem a tělem, ale obzvláště vyšperkovaným hlasem, který vás okouzlí a pohltí. Jeho postava vládne filmu stejně pevně jako jeho protějšek v podobě kněze, Paul Dano. Ten také odvádí úžasný, v jeho případě spíše životní výkon, a hlavně v závěru dokazuje čeho je všeho schopen. Každý si ve filmu najde, co bude chtít. Od charakterové studie ropného magnáta, přes manipulační sílu víry jednoho může, která lze přenést na obrovský počet dalších, až po souboj dvou věřících mužů, jednoho věřící v černé zlato a sama sebe a druhého věřící ve svou víru. Paul Thomas Anderson je všeho schopný režisér, který se nezalekne žádné myšlenky a přivádí na plátno film v úchvatné lehce studené poloze plné všech různých záběrů od statického sledování plazícího se muže až po jízdu "po kolejích" vedle automobilu. Jeho režie je naprosto přesná a až mrazivě precizní. Tomuto standardu se nevyhýbá ani scénář, který dává hodně prostoru hlavní postavě a postará se také o pár nelehkých situací. Abych nezapomněl, ve snímku jsou úchvatné hlášky, které se vám zaryji do paměti a zůstanou tam na dlouho dobu. Celková délka tohoto eposu je trochu problematických 160 minut a to je pravděpodobně důvod jeho nedokonalosti. Jde totiž o pomalý snímek, který se nikam nehrne, na vše má hodně času a jeho plynulost je podobná pohybu moře. Víte, že se voda hýbe, vidíte vlnky, ale nevnímáte jak se pohybuje celek. Necháváte se unášet a to je přesně to, co po vás film chce. Nechat se unášet příběhem o černém zlatu a muži, kterému koluje v žilách... (06.03.2008)

Holy cow! Anderson mi vyrval za plného vědomí srdce, obalil ho černočernou tekutinou tryskající z prachem pokryté země a nezapomenutelně ho vrátil zpět rozbušené dost možná nejlepším kinematografickým požitkem, jaký jsem za posledních 10 let zažil. Daniel Day-Lewis není herec, ale bůh a já padám k jeho i Andersonovým nohám a škemrám o větší nášup filmů, které jsou po všech stránkách dokonalé a nadčasové. F*ck you, Coen Brothers and AMPAS. (18.03.2008)

Boh nie je povera. Daniel Day-Lewis je Boh. Fascinujúce dvaapolhodinové herecké sólo v najnehollywoodskejšom americkom filme za posledných... všetkých čias? :-) Nemilosrdná dekonštrukcia mýtu o americkom sne a absolútny kontrast ku coenovskému vzdychaniu za starými časmi. Staré časy podľa Andersona stáli úplne za hovno, pretože sa topili v krvi a mastnom čiernom blate a boli plné citovo vyprahnutých odľudov, podvodníkov a fanatických (samozrejme falošných) prorokov. Epos roka. Ženám vstup zakázaný. (05.05.2008)

Co dokaze znicit dusu cloveka, nie je zlato, ale zavist. Americka saga par excellance, ktora Vam povie o ludskych temnych vlastnostiach viac ako Vam bude mozno aj prijemne. Anderson natocil film, ktory od uvodneho zaberu svojou intenzitou drti a podmanuje si divakove zmysly i emocie s previazanostou audiovizualu porovnatelnu s pracou Aronofsky-Mansell. Hudba od gitaristu skupiny Radiohead je nastrojom pribehu, ktory mu dodava najviac energie. Na niektore (dlhe, jednozaberove) sekvencie (uvod, horiaci vrt, vyhananie diabla) aj oznacenie FAMOZNE zdaleka nestaci a divak ostava prikovany v sedadle, pretoze ma pred sebou kombinaciu toho najlepsieho z Obcana Kanea a Vtedy na Zapade (pre niekoho mozno trufale prirovnanie). Daniel Day-Lewis je demonicky dokonaly a jeho charizma sa z platna vali v kazdom zabere. V spine, prachu a kvapkach potu Anderson rozplieta pribeh ako dalsiu variaciu nielen na americky sen o uspechu, ale hlavne o samopozierajucej sile zavisti, ktora nevyhnutne prinasa utrpenie a krv. Rozpoltenie snimky (prva polovica stavajuca rovnou mierou tak na vyborne herecke vykony ako i spominany audiovizual, v druhej polovici formalne zlozky ustupuju v prospech herectva) nerusi a zaver dava rovnou mierou facku divackym ocakavaniam, ako i skvelo podtrhuje Andersonove "auteurstvo". Jeden z najsilnejsich filmovych zazitkov poslednych rokov. [Kontrolna projekcia] (26.10.2007)

Po filmařské stránce nenám co vytknout. Už dlouho jsem neviděl něco tak kvalitně natočoného, třeba scéna výbuchu vrtné věže, to je prostě filmová dokonalost, která se mě uložila do paměti na hodně dlouhou dobu. Kapitola sama pro sebe je herecký výkon Daniela Day-Lewise, je to vůbec možný ? Kdyby podobný výkon předvedl v oblasti sportu, ženu ho okamžitě na antidopingovou komisi na zjištění požití nepovoleného papání, ale v oblasti herectví ? Opravdu otevřít Guinnessovu knihu rekrodů a tam naškrábat Daniel Day - Lewis je bůh. Důkaz: jeho herecký výkon ve filmu Až na krev. No a když už jsem u toho hraní zmíním ještě Paul Dana jehož reverend byl jak vystřižený z řád mnoha fanatiků v církevním rouchu a místy mě dokonce připomínal obchodníky s mocí bratry a sestry z KDU - ČSL aneb ve jménu boha chceme ještě jedno ministerské křesílko z větším platem - ámen. Postava Paula Dana byla pro mě opravdu velmi snadno uvěřitelná. Jediný problém tedy nastává u stopáže. Chápu, že film si diváka nejdřív obalí, aby si ho pak mohl hezky smažit v rozpáleným příběhu, ale přece jen ta délka mě trošku připalovala. (03.04.2008)