Královský omyl

Máme velmi bohaté dějiny a historie našeho národa a jednotlivců byla mnohdy pohnutá. Královský omyl nám rozkrývá alespoň střípek z našich dějin. Je to škoda, že tak málo, byť Oldřich Daněk se hodně snažil. V roce 1967 snímek Františka Vláčila Markéta Lazarová a následně v roce 1968 Královský omyl dávali velké naděje do budoucna. A pak to skončilo a jen občas se v TV pod dohledem "soudruha cenzora" objevil nějaký ten průměrný historický snímek s Martinem Růžkem či Milošem Kopeckým nebo Jaromírem Hanzlíkem. Pak ještě následoval spíše humorně naladěný film (nezakládající se na historických faktech) Noc na Karlštejně a tím to snad skončilo. Myslím, že náš národ si zaslouží více takových děl, vážení páni dnešní scénáristé a režiséři. Nebo jste z hlediska historie tohoto státu tak negramotní, že nastudovat historická fakta a napsat scénář by vás příliš moc zatížilo? Není třeba stále dokola produkovat jen stupidity typu Babovřesky. (11.02.2014)

Existují historické filmy u kterých je sice naprosto jasné, že tak jak je věc zobrazená to zcela určitě nebylo, ale stejně je to celé vlastně jedno, neboť autorova fikce je silnější a podmanivější než historická fakta. Tohle platí nejen o Formanově Amadeovi, ale kupodivu taky o tomhle dosti komorním filmovém dramatu. Vlastně je to konverzačka, byť v ne úplně typických kulisách. Práce s námětem připomene například Dialog s doprovodem děl. I taky Daněk vnáší do děje silné téma, tentokrát otázku pravdy a to navzdory historickým faktům. Paradoxnost celé situace vystoupí o to víc, když si uvědomíme, že nejen interpretace popsané epizody z historie středověkých Čech, ale i kulisy v niž se příběh odehrává jsou vlastně naprosto neadekvátní a v podstatě chybné. Stejně, jako ve sporu Jindřicha z Lipé s Vilémem z Valdeka, a jistě i Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou naprosto nešlo o pravdu nýbrž o boj o moc, ani pozdně gotický Švihov v žádném případě nemůže hrát roli raně gotického Týřova. Přesto se Daňkovi podařilo, nejen díky masivně uplatněným kulisám mohutné hradby a brány s několika hřebeny a padacím mostem, ale také díky podmanivě chycené všednodenní realitě středověké společnosti, vytvořit velmi sugestivní a živý obraz středověku. Samozřejmě na tom obrovský podíl má účast skvělých herců, výborná kamera a přesvědčivě vybudovaná psychologie postav. Vedle Vláčilovy Markéty Lazarové je tohle jistě nejsilnější zpřítomnění středověku v naší kinematografii. Celkový dojem: 90% (09.07.2015)

Moje dilema v hodnocení nebylo o nic menší, než dilema žalářníka o spolupráci s vězněm či samotného vězně k přiznání. Bývalý slavný hrad Týřov znovu ožívá, a to s příchodem politického vězně své doby. Situace je nastavena jasně a všichni se jí přizpůsobují. Podezřívavost mezi obyvateli Týřova roste, stejně jako strach ze zrady. Řešení? Rychlé a veřejné soudy "jen jestli jsme zabili toho pravého...". Souboj morální cti před sebou samým, síla kontrolované zpovědi, očištění vlastního svědomí lží a čekání na třicet hřiven. Naprosto brilantní Martin Růžek mi zde přijde jako takový mix Kozlíka a pana Lazara, Macháček ve své klasicky skvělé poloze a vše dolaďuje Jana Hlaváčová jako rozmarná a autoritativní kněžna s armádou služebnictva. Munzar a Vinklář jako služebníci boží mi přišli ne úplně ve své kůži, nicméně proradnost u jednoho a slabost svědomí u druhého sehráli výborně. Celkově skvělá dobová atmosféra a určitě nadprůměrné herectví. (20.03.2013)

Film mě do určité míry zklamal. V podstatě jde o televizní projekt, odehrávající se asi na čtyřech lokacích jednoho hradu, a kdyby tehdy měli ty možnosti, byla by to jen další Hříčka o královnách. Na to málo lokací a postav to má 2,35:1 širokoúhlou černobílou kameru, slušného kameramana, ale atmosféru to nemá. Hodně zachraňuje Macháček svým charisma, který neprávem obviněného zahraje naprosto dokonale, o hodně hůř dopadají Martin Růžek jakožto svým způsobem čestný purkrabí, byť trochu hloupý (ne vždy jsem mu jeho roli věřil), nebo Luděk Munzar coby mnich, který "nikdy nic neví" - svým výkonem mi připomněl postavu ze Slunce, seno a pár facek, doktora, který křičí: "Já nic, soudruzi policisté, já nic neudělal!" Nebo jednoho prezidentského kandidáta roku 2018. Čekal jsem u filmu větší prokreslení postav i situace, takhle se snímek poměrně vleče a klopýtá ke svému konci. Cestou sice zazní pár vynikajících postřehů a myšlenek, dokonce i černohumorných replik a situací, ale je to přece jen málo, jako šafránu. A mrzí mne, že některé linie nebyly nakonec dořečeny. Celkově si myslím, že si autor nedokázal vybrat, jestli je film o charakteru a cti, nebo o podivném spojenectví dvou mužů, kteří nemohou opustit hrad, i když jeden by teoreticky mohl, nebo o tom, zda má král právo se mýlit, a zda by královna měla uznat svou chybu - tříští se to mezi tři, čtyři směřování, a nevyjde z toho nakonec dobře a pořádně ani jedna. Nepřekvapilo mne, že správně po komunisticku je zápornou postavou mnich, ale docela mne překvapilo negativní rýpnutí do Přemyslovců. (26.03.2018)

Autorský film Oldřicha Daňka rozehrává na pozadí historických kulis českého středověku sugestivní podobenství o charakteru člověka, o tom, že hájit svou čest je to poslední, co vězni ještě zbývá. Vycizelované dialogy jdou ruku v ruce s výbornými hereckými kreacemi Miroslava Macháčka, Martina Růžka a Jany Hlaváčové, pominout nelze ani mimořádně zdařilé kameramanské mistrovství Václava Hanuše. (14.07.2018)