Orel kontra žralok

Jsem fanoušek indie filmů o lásce, kde k sobě dva podivní outsideři najdou cestu, na konci hraje cool pop-rocková písnička a má to celé barevnou korekci do hipsterské vybledlé - fakt, že jsem! Ale tohle mě bohužel minulo. Eagle vs Shark si totiž bere za jednoho z těch dvou outsiderů neuvěřitelného *****a, který by zasloužil facku za každou druhou větu. Kvůli tomu jsem mu nějak nemohl fandit, a nechápal, proč se o něj hlavní hrdinka po jeho stém *****ím pohybu pořád snaží. Když tuhle základní mechaniku nějak překousnete, je tam spousta vtipných a mile WTF gagů, je to snadné ke koukání a ne moc dlouhé, takže pokud už jste viděli všechno od Wese Andersona třikrát tam a zpátky, tohle neuškodí. (11.02.2016)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Myslel jsem si, že jenom loser jako já dokáže ocenit tak povedený film o loserech s velmi originálním a neokoukaným humorem. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistil, že to má zde na csfd poměrně vysoké hodnocení. Tato komorní záležitost se pyšní hlavně dobře napsaným scénářem, skvělou hlavní představitelkou a uplně úchyvtným humorem viz. hra Fight man, kompjůtrovej hekr, awesome oblečení atd., to byly fakt špičky:-) Novozélandská kinematografie si pomaličku ale jistě získává můj obdiv. (21.01.2008)

Možná jsem to úplně nepochopil, možná jsem se na tento filmek jen špatně vyspal. Nesedlo. Dokoukal v pohodě, zasmál se, nejednou dojal. Lily byla neskutečně čistá duše a film pro mě na ní stál. Jarrod na mě působil až moc vyumělkovaně. Konec velmi silný, jak to umí T. Waititi satiricky vyobrazit. Jeho styl žeru, tady jsem ale lehce narazil. Krátká stopáž ale nudu víceméně odrazila... (20.09.2019)