Samsara

Smutný konec lidské civilizace obestřený magií krásy a duchovna. Některé společenské fráze jsou tezovité a nepřekvapí, ale způsob jejich nasnímaní, propojení a ohudebnění jim dodává silný a apelativní punc. Růžová brokovnice, rakev ve tvaru zbraně, střelivo v rukou nevyspělých kmenů. Nakonec všichni jásavě sledujeme ty zdánlivě nekonfliktní vojenské přehlídky. Pochodující hrozba, zosobněná agresivní podstata lidstva. Není to Quatsi, ale za pozornost stojí. (03.11.2012)

Ďalšia z radu filmových básní - apelov. Zábery prírody, sôch a rituálov náboženstiev Východu preložené obrazmi krajiny zmenenej človekom. Spočiatku ide o stavby v súlade s prírodou - turecké skalné mestá z Nevşehiru, egyptské pyramídy, neskôr sa ukáže územie totálne prekrývajúce jeho pôvodnú podobu. Zábery na vysvietené megapolisy pripomínajú techno-sklo-betónové nádory krajiny. Rušná permanentná premávka na líniách diaľnic zase nepokojné hmýrenie hmyzu, ktorý tieto tumor cirkusy vystaval. Vidieť prelínanie sveta techniky, zbraní, masovej výroby živočíšnych produktov s pôvodnými kultúrami (členovia kmeňa Mursí pózujúci s kalašnikovmi), ako aj s vplyvom tohto spôsobu života na ľudí (prejedajúci sa konzumenti, zákazníci s haldou tovarov). Záver smeruje ku klasickému upozorneniu na dočasnosť každej nádhery a bohatstva. Zrozumiteľné varujúce posolstvo plynie v spúste príjemne vyzerajúcich, miestami fascinujúcich obrazoch. Práve to ho však zráža ho na nohy. Snaha o prílišnú estetizáciu obrazov biedy i prírody je miestami neskutočná, umelá. Tak žiarivo čisto, jasne a presvetlene Zem nikdy nevyzerá. Netreba vždy obraz dolaďovať a čistiť aby bolo z neho odstránené každé zaprášenie, každá prirodzená nečistota. Elias Canetti v takýchto snahách videl jasné záblesky rodiacej sa totality. (24.02.2015)

║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $2,425,457║Tržby Celosvetovo $3,100,000▐ silný vizuálny skvost, ktorý ukáže aj krásne stránky našej planéty ako aj tie ktoré by sme radšej nevideli a za ktoré moc pyšný nemôžeme byť /videl v kine: 80%/ (16.11.2012)

Two rums to room two-two-two. Tramtarará, ty debile. Asi tak nějak. Videa složená z krásných záběrů za zvuků mystické hudby mám rád. Pokud jsou nanejvýš pět minut dlouhá, na youtube a nevydávají se za celovečerní dokument. Celkem dobře to poslouží jako zásobárna wallpaperů na celý nadcházející rok, ale jinak ... možná tak pro éterické filosofující bytosti to může být pěkný kousek, k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat. Třeba v něm najdou hlubokou výpověď o stavu civilizace. Nebo cokoli jiného. (22.12.2012)

Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál. (03.11.2012)