Rolling Stones

Dostal jsem přesně to co jsem očekával a ještě něco navíc. Ne - od dalšího koncertu Rolling Stones se opravdu nedá očekávat nic převratného a revolučního. Je to klasický kousek z dílny rockových klasiků. Mick Jagger koncert zvládl skvěle a tradičně výborní byli i Keith Richards a Ronnie Wood.. Co se týče koncertu samotného mezi jeho vrcholy určitě patří song "As Tears Go By" a moment, kdy jako host vystoupí Buddy Guy.. na tuhle bluesovou legendu je opravdu radost pohledět...což ocenil i Keith Richards když mu po odehrané skladbě daruje svou vlastní kytaru... Co se týče vložených rozhovorů a zajímavostí tak se mi nejvíc líbil rozhovor s Ronnie Woodem, který na otázku "Kdo je lepší kytarista - ty nebo Keith?" odpověděl.. "On ví, že já.." :o) (28.11.2008)

Uuaaahh! Just like a rolling stone? C´mon. Na to, že jde o film nějakého neumětele Scorseseho naštěstí zapomenete rychle, tady zuří jiní býci. Charlie, Ronnie, Keith a Mick! Záznam skvělého koncertu z Beacon Theatre s bezprostředními prostřihy z nejrůznějších interview, zajímavými scénami ze zákulisí, vydařeným setlistem a hlavně neuvěřitelnou chemií, jakou tihle ti tři polokostlivci a postarší pán za bicími předvádějí. Zbytek dolazují doprovodní hudebníci, skvělí vokalisti z Brooklynu, Queensu, JAR a především zajímaví hosté - výborné duo Jagger x Jack White v Loving Cup, sexy výstup Christiny Aguilery při Live With Me a absoulutní vrchol u mě nastal při Champagne & Reefer s jedinečným Buddym Guyem a monumentálního Jaggerova nástupu na Sympathy for the Devil. Jen poměrně velká část publika mi přišla málo odvázaná. To já ´sem v kině nevěděl, jestli mám strhnout triko a začít s ním točit nad hlavou, nebo jen s rukou v kapse v tichosti onanovat. Když ne na živo, nutnost vidět aspoň na velkém plátně, protože hoši mají pořád co nabídnout. Se směj, ale já skoro umřel. Uuaaaahh! (20.07.2008)

Rolling Stones znám, četl jsem o nich mnohokrát, viděl jsem je často v televizi, párkrát jsem si je poslechl. Ale nijak zvlášť mě jinak nezaujali. Na tento film jsem šel s vědomím, že se jedná o Scorseseho dokument ze zákulisí. Což na začátku taky je a to mě hned chytlo. Kombinace černobílého a barevného obrazu tomu dává skvěle dokumentární nádech. Jenže hned jak hosté charitativního večírku usednou, začíná klasický záznam koncertu točený na 35mm film s tím rozdílem, že ho režíruje Martin Scorsese a je vše pěkně z blízka. Mezi jednotlivými cykly písniček jsou i starší televizní záznamy z počátcích Rolling Stones u kterých je hlavním tématem čas, jak dlouho kapela vydrží. Což v kontrastu s dneškem zní vtipně a samozřejmě pobaví. Jenže to je tak vše. (13.07.2008)

Nejsem žádný velký fanoušek Jaggera a jeho partičky (ne, že bych neposlechl, ale absolutně mě v mém hudebním vývoji minuli), možná i to je důvodem, že mě tento Scorseseho dokument? (opravdu to byl prostě jen efektně sestříhaný koncert.. ty 2 minuty vsuvek z něj dokument dle mého nedělají) nijak neoslovil. Navíc tihle už pětašedesátiletí chlapíci nemají koule na svém místě a jízda ve stylu country nebo blues zkrátka není nijak zvlášť dechberoucí. (20.09.2008)

dvě hodnocení. 1. po filmařský stránce jasná pětka (hvězd), jednička (podle, když by se to hodnotilo jako na vysvědčení). Že je Marty vynikajicí filmař ví každej, takže i tento portrét je bezchybnej a nelze mu nic vytknout. 2. Na druhý straně koukat dvě hodiny ty zmuchlaný tváře v detailech to je jen pro masochisty. (20.02.2010)