Něha

Tenderness balancuje na hraně mezi vstřícným diváckým dramatem (důkazem budiž přítomnost vypravěče trousícího lehce konzumovatelná životní moudra v úvodu a v závěru) a narativně vyprázdněným artem. Ona ta počáteční vstřícnost běžného diváka navnadí, o to krutější je pak vystřízlivění, když začne jeho trpělivost pokoušet velmi pomalé tempo v kombinaci s dějovou vyprahlostí. Toto samozřejmě nelze brát jako kritiku, tzv. nenarativních filmů je celá řada a dalo by se říci, že už nyní tvoří samostatný žánr (i když samotný žánrový pojem je značně diskutabilní) – viz Twentynine Palms nebo spirituální Battle in Heaven. Množství drtivé kritiky směřující k tomuto filmu lze tedy brát jakožto výsledek nesprávného diváckého očekávání navíc podporovaného účastí hollywoodského herce první velikosti – Russella Crowea. Jeho postava není v centru dění, on zde figuruje pouze jako komentátor, katalyzátor některých situací a především pak jako osoba komunikující s divákem sdílněji než nepřístupná ústřední mladá dvojice. Croweův policista do určité míry naplňuje jistá žánrová klišé, přesto nepůsobí jako rušivý prvek, naopak každá scéna s ním patří mezi ty atraktivnější. Druhá nejznámější herecká persóna – Laura Dern – vystupuje v malé roli na značně omezeném prostoru (časově i prostorově – ani na moment neopustí svůj dům), avšak její postava je zdrojem zajímavého dramatického pnutí, které si divák, jak u nenarativních filmů bývá zvykem, musí z vlastní iniciativy domyslet. _____ Ústřední dvojice – čerstvě propuštěný náctiletý vrah a jeho o něco mladší traumatizovaná obdivovatelka – je někde na půl cesty mezi jemně budovanými charaktery vyžadujícími diváckou participaci a „plakátovými“ tragickými hrdiny. Zatímco umně (ale úsporně) vyprofilovaný mužský hrdina je zdrojem veškerého napětí a neurčitosti příběhu (pozice oběť/zloduch je po celou dobu výtečně vybalancovaná), přičemž jeho postupně odkrývaná minulost zajišťuje nějaké to překvapení na závěr, tak mladá hrdinka v divákovi vzbuzuje jistou skepsi k scenáristovu umu, neboť její chování je v mnoha situacích v rozporu s logikou (psychická nevyrovnanost nic neomlouvá) a veškerá podstata jejího počínání – tím pádem i její celková role v příběhu – stojí na poněkud chatrnějších základech. V onom charakteru spatřuji snad největší nedostatek celého filmu, částečně však situaci zachraňuje obsazení Sophie Traub, která působí věrohodně i v oněch podezřelejších momentech. Jestli nám však postava, jejíž tragika by nás měla dojímat, v některých chvílích svým chováním připadá spíše otravná, něco je asi spatně. _____ Tenderness dle mého názoru není ani zdaleka tak otřesnou podívanou, jak někteří uvádějí, má své nepochybné chyby, vstřícnému divákovi však dokáže nabídnout nezvyklý zážitek stavějící více na charakterech než na dynamicky konstruované „hutné“ zápletce. Času stráveného u tohoto filmu rozhodně nelituji. 70% (13.10.2010)

Na tomto mimoriadne nenapadnom filme je zaujimava predovsetkym jeho velmi zvlastna atmosfera, ktora divaka sprevadza pocas celeho snimku. Namet je v poriadku, avsak spracovanie je az prilis televizne a na filme to veru poriadne vidiet. Crowe je v pohode, ale nic extra, rovnako ako vsetko ostatne...a teda nic nezabudnutelne sa nekona.2,5/5* (05.01.2010)

Krásný film se skvělou výpravou. Záleží ale na člověku, někoho to může nudit, někdo bude zase potěšen, že je film natočen jinak než-li ten stereotyp, na který jsem v nynější době zvyklý. Herecké role nejsou nic extra, ale ty osoby nemají být nic extra, takže to tam bezvadně sedí. Ubírám hvězdu za konec, který mi přišel, jak když to chce režisér už co nejrychleji ukončit. Výsledný verdikt 80%. (05.08.2010)

Použití slova zvláštní zrovna tomuto filmu sice padne jako málokdy jinému, nicméně tentokrát to není v tom dobrém slova smyslu. Něha je jeden z nejpomaleji odvyprávěných příběhů, co jsem měl tu čest kdy vidět, což ovšem není jeho hlavní problém. Ten se totiž skrývá v naprosté prázdnotě celého snímku. Tomu filmu neubližuje jeho hlemýždí spád, ale jeho absolutní zbytečnost a ve výsledku i totální bezvýznamnost. Něha mi přijde tak strašně o ničem, že vlastně nevím, zda-li se zde mohu vůbec zmiňovat o nějaké zápletce. Detektiv pronásleduje právě propuštěného kluka, na kterého se pověsí mladá holka. A víc nic. Závěr pak sice přinese velice jemný zvrat, ale vybízející též spíš jen k pozvednutí obočí a pložení si otázky, co to mělo celé za smysl? Děj nudný, postavy naprosto bez ducha, jejich jednání minimálně podivné, atmosféra a napětí žádné, ona je Něha vlastně celkově i dost těžko žánrově zařaditelným snímkem, má to prvky road movie, rodinného dramatu, psychologického thrilleru, ale ve výsledku není nakonec stejně ničím.K dobru tak lze přičíst pouze charismatické ústřední pánské duo Crowe/Foster, které tomu dalo alespoň minimální rozměr snesitelnosti. Tenderness je zkrátka totálně bezvýrazným a doslova zbytečným filmem, obsahující naprosto čisté vakuum. (14.09.2011)

Jeden z těch uplně zbytečnejch filmů. Obzvlášť špatnej byl výběr herců - holka je sice neokoukaná, ale taky docela nekoukatelná. Místo ní měla tu roli hrát Alexis Dziena, která je fakt kočka. Jon Foster není Ben Foster a charisma asi ztratil v dobách, kdy si hrával na písečku. Taky nevěřim, že Russel Crowe si roli pupkatyho kníratyho cajta vybral dobrovolně. Jestli jo, tak asi byl ožralej nebo něco. Tahle postava totiž nejen že je kníratá a pupkatá, ale hlavně uplně o ničem. Prostě fízluje jednoho psychouše, ale ten je ještě hovno psycho oproti té vtěrné holce, která se k němu přidá a dělá všechno pro to, aby z ní měl divák blbej pocit - je totiž uplně vypatlaná, nadržená, psychopaticky vlezlá a nadmíru blbá. To znamená, že všichni mi byli uplně ukradení a nechápal jsem chování ani jednoho z nich. A film tím pádem nuda. Teď mě napadlo, že ten film asi někdo natočil proto, že jeho kámoš/známej/z rodiny asi je psychopat, kterymu se stalo přesně to, co Erikovi... a oni tímhle chtěli dokázat, že může být i nevinnej. (04.09.2015)