Časem zapomenutá země

Je zajímave sledovat tento snímek, zejména z hlediska dobového přístupu autoru k dané látce a právě ve srovnaní z o 20 let starší cestou do pravěku. Zatímco naši kluci ze zatajeným dechem a úctou pozorují svého prvního mamuta, tito drsní námořníci si svého prvního dinosaura daji k večeři. V podobném duchu pokračuje celý snímek a přes vyhrožovaní pravěkým lovcům automatickou pistolí, těžbu ropy a střílením na všechno živé se dopracujeme k vrcholné scéně, ve které namořníci lodním kanónem ponorky rozstříli na hadry dva na louce stojící bylinožravé triceratopsy. To vše plus jedna skoro citace zemanovi klasiky. Bavil jsem se dobře :-), bohužel zcela mimo tvůrčí záměr (02.03.2008)

Viděl jsem to jako malý v němčině a scény boje moderních zbraní (pušek, samopalů a dokonce lodního děla) s dinosaury na mě dělaly velký dojem. To je něco, čemu se všechny Jurské parky a podobně vždycky vyhnou, asi v rámci ekologického poselství či co. Dneska bych se tomu asi smál, ale tehdy se mi to líbilo. I konec byl takový ze života, když spojenectví mezi nepřáteli nevydrží... (15.02.2013)

Příběhy žánru science fiction, kde se lze setkat se zástupci prehistorického života zašlých světů a pradávných tvorů, probudí ve mně obvykle malého kluka. Pokud opominu zub času, který film hodně poznamenal, je více než jasné, že pro dětskou duši měl film ve své době jakési naivně osobité kouzlo. Jednalo se vlastně o první filmový díl z Burroughsovy literární trilogie Caprona, který se tak trochu podobal knížce Ztracený svět od Arthura Conan Doyla. Když mám dnes zhodnotit tento film a napsat jaký z toho mám dojem, jsem trošku na rozpacích, když se tak na to zpětně podívám, tak kdysi dávno přečtená kniha byla mnohem stravitelnější. Z výše uvedeného se možná nabízí srovnání s filmem od Karla Zemana Cesta do pravěku, tím mně nezbývá nic jiného, než napsat prostě a jednoduše, že každopádně Zemanova filmová práce byla po všech stránkách mnohem zdařilejší a nakonec i zábavnější. (25.09.2011)

Země na kterou čas zapomněl. Ne, není to dokument o cestě do Běloruska, ale pravověrné dinosauří sci-fi. Natočené dlouho po zlaté éře monster movies, dlouho před Jurským parkem, stěží průměrné a po právu zapadané prachem. První světová válka a hustá mlha svedou dohromady trosečníky z torpédované lodě a německou ponorku, zodpovědnou za zničení plavidla. Po několikerém protočení kontroly nad kormidlem se nuceně sjednocená posádka dostane podmořským tunelem do nitra tajemného kontinentu Caprona, na němž přežily pravěké bestie a kupodivu i dva prehistorické lidské rody. Sice umí stěží mluvit, ale ropu znají a ponorka tak může doplnit zásoby a vypravit se na cestu do civilizace. Příběh tedy neoslní a o moc lépe na tom nejsou ani herci, ani efekty. Hodinu a půl stopáže se vleče pomalu, lopotně a přes spoustu zádrhelů. A konec ani nestojí za to. (30.05.2016)

Začátek je perfektní. Moc se nevysvětluje, loď jde ke dnu a my se dostáváme na ponorku. Uvnitř režisér napětí udrží, a už jsme objevitelé neznámé země. Pořád výborný námět. Pak přijdou dinosauři a kmeny Gu lu a Gu bu a všechno jde do háje. Apokalyptický konec není kvůli pyrotechnickým výbuchům, ale selhání lidí od scénáře - vůbec asi netušili, jak tuhle nadějně rozehranou partii dokončit. Šlo to jednodušeji, jak už to v podobných stavbách bývá, někam skupinu poslat a postupně je vyvražďovat. Nebo je nechat potkat ty vobludy, ale technicky na úrovni, a je jak moduritový pajduláky z pískoviště. Včetně záběrů, které jsou najednou na hony vzdálené kvalitám začátku. (10.05.2017)