Armáda démonů: Matka slz

Stejně jako mě u svých předchozí hororů Argento nedokázal přesvědčit o svém umění nedokázal to ani tentokrát. Vzal si na pomoc svojí, pro někoho velmi krásnou, pro mě nezajímavou dcerku Asii Argento. Vedle promyšlené historie celé trilogie o Matce slz nemá tento snímek z čeho těžit. Kvality Daria Argenty, pokud existovaly, zůstaly v minulosti. Většinu času tohoto hororu (????) jsem se opravdu dost nudil a nijak se ve mě neprojevovaly žádné obavy nebo úzkost až mě to zklamalo. Chvílemi však atmosféra a nápady Argenta dostávají zajímavý rozměr, který pokud je udržen v rozumných mezích, vytváří zajímavou podívanou. To by však nemohlo být několika nechutností a nesmyslností, které jako by režisér filmu vnutil aniž by ho zajímala konstrukce a pevnost příběhu. (05.07.2008)

Talianský režisér Dario Argento ešte nepatrí do starého železa. Jeho film "Armáda démonov: Matka sĺz" síce nie je najlepšie dielo, ktoré vyprodukoval, ale moje očakávania splnil. Zaujímavý scenár okultného príbehu situoval do Ríma. Nezabudol prihodiť krvavé gore. Nevynechal surové scény a nahotu. Natočil výborný horror, ktorým uzavrel trilógiu o troch Matkách (Mater Tenebrarum, Mater Suspiriorum, Mater Lachrymarum), ktoré sú zároveň aj Sestrami. Je to večná trojjediná nesvätá trojica, ktorej spoločné meno je Smrť. **** (14.07.2016)

Čím starší, tým lepší. To sa hovorí o Tizianovi, Rembrandtovi a niektorých ďalších génioch maliarstva. Argento sa však rozhodne nemôže pochváliť fenoménom neskorého štýlu, "stylu stáří", takže Tobe Hooper a John Carpenter ho privítali vo svojom klube. Toľko divných a pochybných rozhodnutí u takého Majstra som nečakal. Bez zjavného dôvodu cituje osvedčenú scénu z Phenomena (pocta sebe samému - to nie je ani tak divné ako skôr patologické), dokonca pokojne siahne po vyložene hlúpom a nadbytočnom digitálnom efekte. Titulná Tretia matka v porovnaní so svojimi predchodkyňami nedisponuje žiadnou charizmou. Sexappealom áno, ale starý dobrý Argento "basic instinct" vôbec nepotreboval. Najväčšou tragédiou je skutočnosť, že z filmu necítiť ani závan mystéria, mystiky či vizionárstva, ktoré v tak kráľovsky prepychovom balení servíroval v Profondo rosso či v Inferno. Zostal len vrodený zmysel pre efektný a efektívny humus, ktorý však bez spomínaných ingrediencií nepomáha vytvárať dielo, iba produkt. Každopádne musím poznamenať, že Terza madre má medzi 8 a 10 minútou veľmi silnú chvíľku v podobe kolosálne infernálnej hororovej nádhery (ako dlho asi vydrží človek bez cca 40% svojich vnútorností ? :-). Ak nie ste vyložene hororový fanúšik, nerátajte s tým, že to "rozdýchate". Nerozdýchate. Terza madre pre mňa bohužiaľ zostane iba "tým filmom s tým mimoriadne nádherným mordom". Argenta svojho času "urobila" jedinečná schopnosť zlúčiť do uchvacujúceho celku vynaliezavo koncipovaný hnus, prekvapujúco čisté akordy estetiky a mágiu zbavenú nutnosti väzby nielen na komerčné zretele, ale i na samotný príbeh. To prvé nestačí. Zďaleka. (10.07.2008)

Všem muselo být jasné, že Matka slz nebude po tolika letech fungovat stejně dobře, jako ve své době Suspiria a Inferno. Tudíž na to šel Argento malinko odlišnou cestou. Fascinující obrazy plné barev a nepolapitelným zlem nasáklá atmosféra tak šla stranou, místo toho se soustředí na kmitající děj a hojnou brutalitu. Ta tu vystupuje ve větším množství než jindy, gore se opravdu povedlo, i když ho občas naruší nedomrlé počítačové efekty. Argento se s novou látkou a na dnešní moderní dobu popral více než dobře, spokojenost je tedy na místě, přesto jsou jeho starší dítka ve své kvalitě samozřejmě pořád nedostižná. (30.12.2010)

S gialla souputníků mi je přece jenom bližší takový Lucio Fulci, na jehož geniální Beyond nedám dopustit, ale Argento se po letech podprůměrných a maximálně průměrných žánrových podívaných vrátil ke své nedokončené trilogii o matkách - čarodejnicích a přidal poslední střipek do skládačky. La Terza Madre je naprosto famózní záležitost, která překvapí Mistrovy fanoušky větším soustředěním na klasicky vystavěný narativ s naprosto logickými a kauzálními vazbami mezi jednotlivými scénami... aby pak Argento klasický narativ v nekompromisním a božim závěru/záběru utnul a postavy vnitřně vyprázdnil, nechal je v bláznovském smíchu a dojem podtrhl nereálnými kulisami. Jasně, že konfrontace "té nejkrásnější a nejnebezpečnější" s hlavní hrdinkou, brilantně ztvárněnou Asiou Argentou, je krátký, ale to je poznávací znamení Argenta stejně jako otevřené konce a cliffhangery u Romera. A ústřední skladba je hotový zázrak.... a ty gore scény musí potěšit každého fanouška. Skutečně: nejlepší horrorový film roku 2007 a vzhledem k uchopení ryze žanrových schém a hlavní ženské postavy, která je racionální, značně progresivní nad-žánrová podívaná. (29.01.2008)