Strom života

Vizuálne a hudobne podmanivé, lenže Malick nechce rozprávať príbeh. Miesto toho skladá na seba obrázky zo života jednej rodiny a občas ich prekladá prírodopisnými zábermi. Poetická hudba, navonok hlboké monológy však nezakryjú to, že prezentovaná symbolika je napriek silným myšlienkam triviálna a skôr ako umenie výsledok pripomína hru na umenie. Robiť z neho kvôli forme jeden zo zážitkov roka Stromu života naozaj nesvedčí, i napriek tomu, že ide o nezvyčajný zážitok, ktorý si divákov nájde. (27.01.2012)

Je to veľmi dobrá poetická dráma od Terrenca Malicka. Má vynikajúci príbeh o jednej obyčajnej americkej rodine päťdesiatych rokov, v ktorej otec a matka majú odlišný pohľad na život a ten ovplyvňuje aj ich spôsob výchovy detí, troch chlapcov, pričom to má výrazný vplyv hlavne na dvoch starších, ktorí sú práve v kritickejšom období a tak to má za následok ich vzdialenia sa otcovi. Spracovanie sa mi veľmi páči, ale stále sa z toho dalo získať aj viac. Milujem tento neuveriteľne pôsobivý Malickov poetický štýl a ten ma naplno dostal už od začiatku, každý záber, gesto alebo aj obyčajný monológ je nezabudnuteľný zážitok a tak celú prvú tretinu, kedy to ešte celé pôsobí tak všeobecnejšie ma film úplne pohltil a chválim aj tú veľmi zaujímavú časť so vznikom vesmíru až po život na Zemi, ale potom už moje nadšenie predsa len o niečo kleslo. Film ma nezačal nudiť ani na okamih, po celý čas si drží vysokú úroveň, ale tým, že dej sa už začal venovať konkrétnym postavám ma to už bavilo o niečo menej a už ma skutočne dostalo len pár scén. Veľkým kladom sú prakticky všetky scény, v ktorých je prvoradá matka, ale aj viacero iných, no myslím, že tie oba pohľady na výchovu a hlavne otcov mohli byť podané aj o niečo lepšie, podobne aj línia odohrávajúca sa po rokoch so Seanom Pennom mala veľký potenciál, ale ten moc využitý nebol a aj záver ma nedostal až tak moc, ako by som chcel. A síce chápem, že je to kvôli väčšine, ale aj tak by som všetky tie kresťansky ladené reči uvítal v univerzálnejšom podaní. Ale inak je to skutočne zážitok. Herecké obsadenie je výborné, u mňa jednoznačne vedie Jessica Chastain, ktorá je tu dokonalá a tu stvárnila jednu z najlepších filmových postáv, s akými som sa vôbec stretol. Prekvapil ma aj Brad Pitt, ktorého moc neobľubujem, ale tu mi neprekážal a prakticky v žiadnom inom filme nebol tak dobrý, ako tu. Žiadny problém nemám s postavami synov a síce Sean Penn tu má takmer až zbytočnú úlohu, ale jeho vždy rád vidím. Réžia a technická stránka sú úžasné, Terrence Malick má môj nekonečný obdiv a po stránke kamery je toto asi filmový vrchol, nikdy ma kamera tak nedostala, ako práve v tomto filme, to množstvo úžasných nápaditých záberov z najrôznejších uhlov sa mi veľmi páči. A čo sa týka hudby, postará sa o niekoľko nezabudnuteľných scén, takže mám z nej dobré pocity, ale týkalo sa to hlavne klasickej hudby, ešte by som ocenil výraznejšie využitie hudby vzniknutej pre tento film. Síce tomuto filmu nedávam plné hodnotenie, tento príbeh mal väčší potenciál, ale aj tak má Strom života môj veľký rešpekt a obdiv a hlavne v tej súčasnej rutinnej a často aj nudnej americkej kinematografii sa jedná o nezabudnuteľný filmový klenot. 82% (06.10.2012)

Nejkrásnější filmařská zrůdnost, jakou jsem viděl. Obrazy nádherné, ale jejich smysl? Chtěl bych říct, že mi uniká. Ve skutečnosti mám ale ten drzý pocit, že jsem Strom života prokouknul v jeho vnitřní prázdnotě, která se jen snaží tvářit jako plnost a komplexnost. Proti Malickovi nic nemám a pár jeho filmů se mi líbilo, tohle je ale fakt naprosto primitivní báchorka, která se zbaběle staví za slovo "umění". (25.09.2011)

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)

po prvním zhlédnutí na MFFKV: Stejně jako při rozhovoru s nefanaticky věřícím člověkem se i při sledování Malickova kreacionistického vyznání dostavují smíšené pocity respektu, úžasu i pochybností a rozčarování z nemožnosti argumentace. Dílo na jedné straně zaujme režijní jistotou z hlediska inscenování sekvencí a celkové vizuální koncepce, ale současně překvapí svou plochostí. Jobovský obdiv k velikosti božího stvoření se mísí s primitivními postoji jak z nedělní školy ("Tam bydlí Bůh" ukazuje matka na bílý mráček na nebi) a kýčovitě odpuzujícími obrazy ala Strážná věž (celé finále o shledání v nebi je jak oživlá ilustrace z nechvalně známého jehovistického plátku). Jestliže Malick v "Tenké červené linii" impresivně odhaloval střet člověka toužícího po harmonii s hororovým chaosem války a v "Novém světě" zase dával publiku pocítit ohromení z lásky a nových světů tentokrát stejným způsobem přináší vhled sám do sebe coby věřícího. Zatímco předchozí snímky pojímaly obecná témata, tentokrát je potíž v omezenosti (ve smyslu ne-univerzálnosti) křesťanského pohledu na svět, jeho stvoření a jeho fungování z hlediska lidského života. Potíž není pouze v úctě k Bohu místo Buddhy, Ganéši či mnohých dalších. Rozmáchlostí, doslovností a znakovostí navíc Malickova vize připomíná barokní katolictví, s čímž se naopak neztotožní lidé preferující spíše vnitřní kontemplaci a víru stojící stranou institucionalizovaných kódů. Ač autorská sebestřednost nedosahuje odpuzujících rozměrů jako u Kima Ki-duka v jeho stominutové honitbě "Arirang", zůstává "Strom života" dílem, k němuž nelze nic říct - stejně jako církev prostě lidi polarizuje na věřící a nevěřící. ----- o dekádu později: Názor zůstává, jen hodnocení se mění. Nikoli z důvodu pokání nebo měknutí mozku, ale protože navzdory všem racionálním výtkám některé výjevy a emoce přetrvávají napříč uplývajícími roky. Filmové kvality a osobitý styl mistrovského režiséra prostě Malickovy nelze upřít. (06.07.2011)