Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dne 29. 12. 1960 se na televizních obrazovkách objevil přenos z Divadla ABC a pro diváky tak bylo zaznamenáno ve své době ohromně populární představení, v němž po boku Jana Wericha exceloval Miroslav Horníček. Těžká Barbora autorské trojice VoskovecWerichJežek měla premiéru v roce 1937 na scéně Osvobozeného divadla. Na stejném jevišti, ale o více než dvacet let později, diváci aplaudovali její obnovené premiéře. Vedle hereckých osobností protagonistů i dalších (J. Bohdalová, S. Fišer, L. Kostelka aj.) měl na úspěchu podíl i Orchestr Karla Vlacha, který představení plné písniček (Vy nevíte, co je středověk, Holduj tanci, pohybu a další) živě doprovázel. Příběh o tom, jak Eidamští zachránili své město před vpádem Yberlandských, nebyl už aktuální tolik jako v době svého vzniku, naopak nadčasovou, léty potvrzenou kvalitu mu dodaly předscény dvojice Werich–Horníček, naplněné dnes již zlidovělými výroky... Záznam byl v České televizi zrekonstruován v devadesátých letech, ale jeho kvalita je přece jen archivní, proto se divákům omlouváme. Představení však patří ke klenotům českého divadla a má kromě umělecké i historickou hodnotu. (Česká televize)

(více)

Recenze (39)

sator 

všechny recenze uživatele

Metabolismus 603, uááááá :) Forbíny a vystříhané scény s Werichem a Horníčkem viděla archivářka a dramaturgině České televize Berková, poprvé v pražském kině Dlabačov u příležitosti Horníčkových sedmdesátin. "Šlo o materiál zachráněný filmovým historikem Myrtilem Frýdou a doktorem Goldscheiderem z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila,". Když se později v archivu zajímala o staré záznamy pro výběr k dalším pořadům, zjistila, že tam jsou uchovány některé předscény a torza obou představení. Byla však rozstříhaná, v katastrofálním technickém stavu a doplněná popiskem: Neúplné, unikát, nelze dát dohromady. Berkové se však podařilo materiály rekonstruovat. Obraz záznamu technicky vylepšil Jiří Volman, s písemnou dokumentací pomohla Werichova sekretářka Jarmila Týlová a vyhozený druhý díl Těžké Barbory donesl zvukař Kamil Příhoda. Vodítkem se staly i rozhlasové nahrávky a gramofonové desky, aby se nejdůležitější útržky vložily tam, kam patří. Technici střihového pracoviště zase po milimetru srovnávali synchronní zvuk a doplňovali chybějící části slov. ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Tato hra svým příběhem rozhodně nevyniká. Děj je spíše na vedlejší kolejí a tvoří své oslí můstky pro vtipy ústřední dvojice. To samé by se dalo říci i o ostatních postavách. O psychologii figurek nemůže být ani řeč, zejména postava učitele je pro ostudu celé hře, ovšem jelikož se jedná o satirickou frašku můžeme jim tento nedostatek odpustit. Jenže v této úloze také místy selhává, a to zejména když není na scéně ústřední dvojice klaunů. Dialogy se matně pokoušejí o vtip a v celku, tedy kromě skvělého Kostelky (v úloze starosty) a místního sýraře (jeho opakování „Můj Eidam je ovšem nejlepší“ prostě úsměv vyloudí) či dokonalého zámeckého pána, se jim to nedaří. Veškeré tyto pokusy končí v křeči a ne v gagu, jak by původně měly. Zato scény s Janem Werichem a Horníčkem jsou neodolatelné. Hýří svou klaunskou energií a svou pověstnou hrou se slovy. Je tedy pravdou, že v některých částech Horníček nestačí svému hereckému kolegovi a začíná přehrávat a taky jeho gesty se divák za chvíli přejí, ovšem tyto scény jsou klenoty celého představení. Mám dokonce někdy pocit, že tyto forbíny jsou nejlepší částí celé hry. Divák je postupně čím dál více natěšen na slibné klaunské a eskapádní finále ve stylu amerických grotesek, o to více je poté zklamán. Nejenže se mu dostane mravoučného kázání o důležitosti kolektivizace a socializace, což je celkem ostudné vzhledem k historii autorů, ale dokonce se příběh vůbec neuzavře. To prostě nemá konec. Toto zvrhnutí v agitku je snad nejostudnější částí celé hry, na druhou stranu musíme obdivovat Wericha a Horníčka, kteří navzdory politickému prostředí dělají skryté (mnohdy dokonce otevřeně) narážky na režim. Divák musí i místy žasnout, že jim to vůbec prošlo. Bylo by ovšem chybou vše shodit na všudypřítomnou cenzuru, toto dílo bylo politicky líbivé a svezlo se na vlně sociální nespravedlnosti již v době svého vzniku. Sečteno, podtrženo poválečná verze je pouze slabý průměrný kousek – tři hvězdičky- , který vyzdvihuje z řad podprůměru samotný Jan Werich, zatímco Horníček nedokáže nahradit Voskovce. Meziválečná verze byla podle mě lepší, i když to už asi nikdy nesrovnám, že? ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

To co jsem shlédl takřka v posledních 80. minutách, to se nedá slovy ani vyjádřit, to se musí prostě vidět, to bylo něco improvizačně geniálního. Věděl jsem tak zhruba o čem to je, a o co tam jde, poněvadž mám doma cd s touto hrou, ale samozřejmě výstupy naživo jsou holt výstupy naživo, to nic nepřekoná. Celé divadlo ABC z celým svým ansáblem, nejenom s pány Werichem a Horníčekem, v té nejlepší formě v této původně divadelní hře Osvobozeného divadla z roku 1937. Opravdu umění a humor na vysoké úrovni, všechny ty scény a předscény, navíc s opravdu krásnými písněmi jako David a Goliáš, si zaslouží hodnocení nejvyšší. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Forbíny Jana Wericha a Miroslava Horníčka z Těžké Barbory jsou nesmrtelnou nadčasovou klasikou, zvláště ta závěrečná. A tak třebaže je ampexový záznam nekvalitní, obličeje rozmazané a zvuk poněkud zastřený (nebo už mám horší sluch), musím dát plný počet hvězdiček, třebaže samotný děj, burcující proti válce - zde aktualizovaný na dobu hrozící jaderné katastrofy, není až tak výjimečný. Humor rozhodně neschází, ovšem stojí na obou protagonistech. Mezi herci představení bych připomněl Elenu Hálkovou, vnučku básníka Vítězslava Hálka a matku Jany Štěpánkové. ()

RHK 

všechny recenze uživatele

Vlastní hra Těžká Barbora o poprasku způsobeném objevením děla v Eidamu už poněkud vyčpěla a lze ji brát hlavně jako komedii o místní Eidamské smetánce tolik podobné našim politikům a zastupitelům. S výbornou Ježkovou hudbou k tomu. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=t11JZ9JpcOQ . Ovšem v daném představení Divadla ABC je vlastní hra upozaděna a v popředí jsou geniální forbíny dvou klaunů mistra Wericha a pana Horníčka věnované aktuálním otázkám. A kdykoliv obzvláště Werich otevře pusu, vypadne klenot. Ukázky z forbín: http://www.youtube.com/watch?v=w7oDs9SRMrg&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=E0ZI_6DlD2o&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=2Ra0mIl46dM&feature=related ()

Galerie (5)

Zajímavosti (5)

  • Podle kameramana Vladimíra Opletala se inscenace podařila natočit i přes zákaz Werichova účinkování v televizi především díky tomu, že se pozornost rozhodujících činitelů soustředila na v tu dobu probíhající II. celostátní spartakiádu. I tak ale nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci záznamu. (Komiks)
  • Premiéra 14. 11. 1958, Divadlo ABC (Praha). (NinadeL)
  • Forbíny a vystříhané scény s Werichem a Horníčkem viděla archivářka a dramaturgyně České televize Berková, poprvé v pražském kině Dlabačov u příležitosti Horníčkových sedmdesátin. Šlo o materiál zachráněný filmovým historikem Myrtilem Frýdou a doktorem Goldscheiderem z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila. Když se později v archivu zajímala o staré záznamy pro výběr k dalším pořadům, zjistila, že tam jsou uchovány některé předscény a torza obou představení. Byla však rozstříhaná, v katastrofálním technickém stavu a doplněná popiskem: „Neúplné, unikát, nelze dát dohromady.“ Berkové se však podařilo materiály rekonstruovat. Obraz záznamu technicky vylepšil Jiří Volman, s písemnou dokumentací pomohla Werichova sekretářka Jarmila Týlová a vyhozený druhý díl Těžké Barbory donesl zvukař Kamil Příhoda. Vodítkem se staly i rozhlasové nahrávky a gramofonové desky, aby se nejdůležitější útržky vložily tam, kam patří. Technici střihového pracoviště zase po milimetru srovnávali synchronní zvuk a doplňovali chybějící části slov. [Zdroj: ceskatelevize.cz] (sator)

Reklama

Reklama