Když letí havran

Viděl jsem to bezmála před třiceti lety a stejně si pořád pamatuju, jak moc jsem se chtěl naučit tak dobře vrhat nože, nejlépe ty jeho zvláštní... I když jsem samozřejmě neměl tak drastický důvod jako on. Chvilku jsem to bezvýsledně trénoval, ale naštěstí ne na živých lidech... Ani na poníkovi jsem nikdy nohama o zem nešoupal... Ale dodnes si pamatuju tu tíseň a touhu po pomstě, která mi z toho syrového příběhu nafoukala do hlavy a za kazajku na hruď... (22.01.2013)

napínavé, krvavé, v duchu islandských ság. K tomu strhující hudba. I z mála se dá vykřesat hodně. Mstitel, kterému dal sílu Óðinn, sám sebe nazývá Host, islandsky Gestur. Toto jméno je jedno ze jmen Óðinových, jistě tedy není zvoleno samoúčelně. Pták, který je překládán jako havran, je ale ve skutečnosti krkavec. (18.06.2008)

Tohle je případ filmu, u kterého sice dokážu vnímat objektivní filmařské i další kvality, ale zároveň nedokážu mu dát vyšší hodnocení, protože po většinu času svým děním i případným poselstvím šel naprosto mimo mě. Až na pár zajímavějších scén mě nedokázal pohltit či vyvolat alespoň špetku emocí (to se nejvíc povedlo hudbě na závěr), příběh se mě nedotkl. Ono přirovnání tohoto Havrana k filmům Leoneho či Kurosawy ve zdejším obsahu je dost výstižné i za mě, přesně u Pro pár dolarů navíc nebo Sedmi samurajů jsem se před časem podobným způsobem trápil a dosledoval je pouze s vypětím stíl. Tak mi nezbývá, než se zase smířit, že tyhle akční žánrovky ze zcela odlišné kultury a dávné doby k tomu zkrátka nejsou pro mě a že islandští Vikingové s nožem mě budou míjet úplně stejně jako japonští samurajové s mečem a jen o něco víc než pistolníci z Divokého západu. Přeji divákům, kteří si podobné filmy užít dokážou a tiše v dobrém závidím. [45%] (26.11.2021)

Pěkně seversky studený a drsný příběh o pomstě, kterému napomáhají působivé exteriéry a dokonce i minimalistická výprava (zde se možná peněžní nouze stala výtvarnou ctností), ale kterému silně škodí ta osmdesátková hudba, jak už zde napsali předhodnotitelé. V osmdesátých letech vznikal tak slizký popík! (22.08.2015)

Jsem v rozpacích. Nejprve, co mě nejvíc vadilo - hrozná (nepříjemná, všudypřítomná) elektronická hudba, kterou by v dnešní době k podobnému filmu použil pouze režisér dočasně zbavený smyslů. Nebýt jí, hodnotil bych výš. K pozitivům: Doopravdy zajímavé provedení. Na rozdíl od lidí, kterým vadilo časté ježdění na islandských ponících, jsem toto považoval spíš za prvek, který umocňoval atmosféru filmu. Film z islandského středověku navíc u nás nevidíme často. Něco jsem o středověku na Islandu četl a film svým zobrazením do puntíku odpovídá (konzervativní a s ničím se nemazlící společnost žijící na vesnických usedlostech). Brutalitou mi občas připomínal Markétu Lazarovou, zápletkou kurosawovo Yojimbo (což není konstatováno jako negativum). Na rozdíl od obou zmiňovaných, se však jedná o film značně pochmurnější. Za mě čistých 70%. ■ Jedná se o první díl trilogie. Další jsou "Í skugga hrafnins / Ve stínu havrana" a "Hvíti víkingurinn / Bílý viking". (26.09.2010)