Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dojemný příběh Jiřího Hubače o problémech stárnoucího středoškolského profesora dějepisu Barchánka (V. Brodský) a jeho dospívajícího syna (V. Dlouhý). Barchánek vyučuje na průmyslové škole ve třídě, kam chodí i jeho syn Honza. Otcova pozice ve škole, jeho velkorysý a chápavý vztah k mládí mu ale příliš neimponuje. Barchánek není schopen trestat špatnými známkami. Honza se za otce stydí a vzdoruje mu. Oba tak podstupují zkoušku – syn i otec a jeho tak snadno zranitelná dobrota a víra v odpovědnost nastupující generace, kterou je třeba chápat a věřit jí… (Česká televize)

(více)

Recenze (49)

Maq 

všechny recenze uživatele

Ne vše, co Hubač napsal, bylo průměrné. Některé kousky jsou i podprůměrné. --- Brodský trousí hlášky jako římský klasik. Je to násilné, schematické, stejně jako vedlejší postavy i ústřední motiv vývoje vztahu syna (Dlouhý) k otci (Brodský). --- Přece musíte vidět, že takhle to nefunguje. Tak za co dáváte hvězdičky? Jenom že vidíte Hrušínského? ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Mapa zámořských objevů je ve své podstatě velmi podobná Lítosti, k níž stejně tak napsal scénář Jiří Hubač. I tady jde opět o skřípající komunikaci mezi otcem a synem. Otec, středoškolský kantor, který nechce být diktátorem, je jak mezi dvěma mlýnskými kameny, protože dík svému laskavému a tolerantnímu přístupu ke zvlčilým studentům nemá zbla respektu a neocení to ani jeho syn, naopak je mu za vysmívaného otce trapně a přitom by tak rád zapadl mezi třídní "elitu". Půvab všech postav je v tom, že jsou z masa a kostí a schopné vzbudit když ne souhlas tak pochopení. Scénář disponuje výroky, při nichž se derou slzy do očí, zvláště pak jsou-li pronášeny Vlastimilem Brodským, jehož člověčí herectví unáší i bere dech. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Mistrně zvládnutá inscenace od prvního do posledního tvůrce. Generační skok od obdivu k nenávisti, hledání životního smyslu, boj se sebou samým, ale i skvělá sonda do školství sedmdesátých let. Je toho zde dost, něčeho až příliš, např. filozofování tápajícího profesora dějepisu, ovšem vše je vyváženo ukázkovým zpracováním s minimem prostředků a výtečnou hudbou. Rudlu, jako profesora matematiky a ředitele, bych u tabule asi neustál. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Velký malý film. Další důkaz že i s malou televizní režíí a nizkým rozopočtem může vzniknout zazrák. Příběh pojednává o profesorovovi Barchánka který je příliš měkký, má na to svou životní filozofii a žákům je jenom pro smích včetně vlastního syna kterému se vzdaluje. Jsem příslušník mladší generace, která se dneska chová zase přece jen trochu jinak, i tak mě tento příběh zásadil.  Soucítil jsem velmi s postavou profesora ale možná i tak trochu i syna. Ve zdánlivě klidném komorním vyprávění je cítit dost velké napětí ve vzduchu a gradace vrcholící pašáži, kdy si profesor oblékne černý kabát je strhující. Sovák s Hrušínským a Brodským podali skvělé výkony , všichni převedli to nejlepší co v nich bylo a každá jejich postava do filmu přinesla jinou povahu, jiný pohled na svět, o kterém stojí za to přemýšlet, stejně jako o celém filmu. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Pan profesor v podání vynikajícího a lidského Vlastimila Brodského byl skutečně moc měkký. Vedly ho k to mu okolnosti, o kterých se během sledování příběhu dozvíme, ale i bez toho si nedokážu představit, že by někdy byl k žákům a studentům přísný. Pan profesor chvilkami působil jako z jiného světa. Bylo to přístupem a ideemi, kterými se řídil. Proto s ním mohli studenti snadno manipulovat. Taky jsem měla pár takových učitelů. Bylo mi jich v podstatě líto. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (4)

  • Odporná hudba, kterou dokola hraje profesorův syn a kterou chce matka přehlušit puštěným vysavačem, je ve skutečnosti skvělá funky píseň „King Kong“ skupiny The Jimmy Castor Bunch z roku 1975. (thoreau)
  • Skupinka talentovaných darebů hraje na večírku píseň skupiny Greenhorns „Bída s nouzí“. (thoreau)
  • Syn scenáristy Hubače, Ivan Hubač, vzpomínal, že když otec dal jemu a matce přečíst text připravovaného scénáře, zděsili se dialogů, které zněly jak z minulého století. Snažili se mu vysvětlit, že lidé už mluví jinak a postupně se jim společnými silami dařilo proměňovat dialogy k uvěřitelnější podobě. Bylo to tím, že introvert Hubač byl znám tím, že mezi lidi téměř nechodil a začal se tak pochopitelně vzdalovat proměněnému slovníku obyčejných lidí. (sator)

Reklama

Reklama