Létající Skot

Vzhledem k tomu, že dráhová cyklistika mně nic neříká, ale vezu se na cyklovlně fanouška, který televizně absolvoval pokoronavirovou Tour de France, rozčílil se u výroku a potrestání Peťky Sagana, radoval se z vítězství Alaphilippa, srdcaře a bojovníka, jede v Giru a tomu Saganovi fandí a křičí, těší se na Vueltu, ale pak mu zmehne před profi trenažérem a proklíná úspěšné české kluky, co v Americe hodili na trh svůj patent Rouvy, ba i výrobce jiné, tak jako poctu všem šlapajícím bláznům jsem dala tenhle snímek, snímek o tvrdohlavosti, touze, ale také o temných chmurách v hlavě, které, když jim to dovolíte, postupně zabíjí vaše JÁ, a pak i definitivně tělo. Co dodat, před bojem tohoto skotského šampióna se lze jen sklonit. Musela jsem uznat, že cyklisté mají společný určitý druh povahy, protože jsem u scény řezání sedla pilkou přesně viděla přítele, který by navrch to kolo rozmlátil a rám by napařil panu mezinárodnímu předsedovi kolem krku. A protože je film britský, je úplně jedno, jestli se děj odehrává v současnosti nebo 1920, kromě trochu drobností, jako občas kupodivu novější auto či dětský kočárek, to stejně nepoznáte, furt stejně ošklivo. Tu čtvrtou hvězdičku dám, pro všechny ty cvoky v sedlech. (07.10.2020)

Hodně slaboučké tři hvězdičky. Ještě jsem to snad nikdy neudělal, ale tady musím žehrat na dramaturgii. Hodinu sleduju trnitou a odvážnou cestu za pokořením rekordu v hodinovce, aby se to potom zbagatelizovalo a začalo se to točit kolem něčeho jiného. U sportovních filmů jsou pro mě rozhodující i záběry sportovních okamžiků a ty jsou tady absolutně nulové. Podívat se na jakýkoliv závod ve stíhacích jízdách, tak si těch dramat z pohledů na vyrovnanost jezdců užiju mnohem víc. Nakonec ty tři hvězdičky ale dát musím. Za informační hodnotu filmu, ikdyž ani netuším jaké přesně období je nám tu popisováno. (05.01.2011)

Ač se jedná o spíše televizní podívanou, silný příběh tohoto cyklisty je stále inspirující a v rámci cyklistiky se jedná o něco neskutečného. Divák doslova prožívá snahu o zisk rekordu s Grahamem, jeho boj s WCF (ta se od té doby vůbec nezměnila), kde tečou nervy i ztrátu motivace ke konci. Jedná se o příjemně plynoucí podívanou, která vyplní deštivý den, kdy se zrovna nedá vyjet na kole. (06.11.2013)

Příběhů vypovídajích o neuvěřitelné touze překonat sama sebe v nejrůznějšíxh sportovních odvětvích není nikdy dost. Příběh cyklisty Graema Obree, který se z chudinských poměrů a bez bohatých sponzorů pouze jen a jen vlastní urputností a disciplínou (až neskutečnou) dostal na špici světové cyklistiky je jedním z nich. Přesto v jeho životním příběhu je ještě cosi navíc, Obree je takový Burt Munro (V zajetí rychlosti) kombinovaný s Čistou duší, protože denodenně čelí svým běsům, které jej od dětství přivádějí až na hranici beznaděje a zoufálství ba přímo na hranici života a smrti - trpí schizofrenií, s kterou se s ní nikdy - přinejmenším ne do překonání světového rekordu a získání titulu mistra světa - nikterak neléčil. Škoda, že se tento film v našich kinech neobjeví - rozhodně by byl přínosnější než všechny násilné kriminálky, thrillery apod. (26.01.2009)

Grahama Obreeho si velmi dobře pamatuji z jeho závodní kariéry, kdy působil jako exot. Člověk jenž si vyrobí kolo z pračky a pak na něm překoná rekord v hodinovce v absolutně necyklistické poloze , člověk jemuž světová cyklistická asociace házela klacky pod kola a do loukotí, a člověk který nastoupí k silniční časovce na mistrovství světa s jedním převodem (to už ve filmu nebylo obsaženo), takový člověk si rozhodně zaslouží film o sobě. Jsem rád že byl natočen a že Graham Obreee nezůstal zapomenut. I tato doba má své hrdiny a nemusí to být přeplácení fotbaloví kašpárci. (16.02.2009)