Past

Srdan Golubovic veľmi dobre napasoval drsný námet morálnej dilemy do sociálne ťaživého, neutešeného prostredia Srbska po páde Miloševičovho režimu. Všade samá dezilúzia, bieda, korupcia a priepastné rozdiely medzi bohatými a chudobnými... Dráma, ktorá v divákovi ešte aj dlho po skončení rezonuje... Situácia, do ktorej sa dostal Mladen ako otec rodiny by som teda neprial ani najväčšiemu nepriateľovi. Akokoľvek sa človek rozhodne všetko je aj tak zle, len ho to nadobro zmení... smerom dole, k ľudskej troske. Výborná záležitosť. 80/100 (26.09.2016)

Přestože se Past zabývá palčivými sociálními otázkami poválečného Srbska (nemoderní zdravotnictví, nižší životní úroveň, kriminalita...) a desaturovanými barvami se řadí spíše k pochmurnému realismu, formálně jde kupodivu o promyšlený, dobře vystavěný thriller. Od začátku snímek využívá retrospektivního vyprávění, u něhož se navíc až do samého závěru chytře zatajuje, komu jej Mladen směřuje, a scénář obecně klade důraz na zužitkování všech do děje uvedených prvků. Zdánlivě banální opakovaná scéna s cikánskými umývači auta na přechodu má například klíčovou funkci ve vystopování hlavního záporáka a k několika překvapivým odhalením dochází proto, že snímek cíleně zatajuje důležité informace. Past tak představuje poměrně málo zastoupený případ společensky kritického žánrového filmu, jehož obě polohy se vzájemně dobře doplňují. Vcítění se do děje a postav ještě dopomáhá vhodně obsazený Nebojša Glogovac, který svým vzezřením obyčejného "táty od rodiny" působí zranitelně. (29.05.2013)

Že se Srdan Golubović pomalu dostává mezi nejznámější srbské režiséry, není žádné překvapení. Dva ze čtyř jeho celovečerních snímků byly poslány srbskou filmovou akademií – přestože jsou oba srbským publikem přijímány spíše smíšeně, než s nadšením - do boje o prestižní cenu americké akademie. Důvody jsou jasné, režisér se dotýká aktuálních témat a obratně konstruuje dějovou linii. Klopka reflektuje zejména éru, která nastala po pádu Slobodana Miloševiće, a která napomohla ke zvýšení rozdílu mezi bohatými a chudými. Zatímco bohatí prosperují, žijí na vysoké úrovni, nižší střední třída živoří, ale i se skromnými prostředky se snaží vést smysluplné a naplněné životy. Dokud se nedostanou do nouze, ve které peníze opravdu potřebují. Golubović zdatně buduje atmosféru naprosté bezmocnosti, ve které je život mladého chlapce oceněn menší cenou, než prázdný obrazový rám v milionářově bytě. Činí tak ovšem bez zbytečného sentimentu a citového vydírání. Dějově se snímek totiž soustředí na nejsilnější postavu rodiny, otce. Ten se dostává do soukolí vlastních výčitek svědomí, morálních zásad, zábran a priorit. Dramatická skladba s retrospektivně vedenou linií, která je vlastně vyprávěna neznámé osobě, spíše než současná existencionální dramata připomíná krimi příběhy z drsných padesátých let. (16.01.2014)

Kam až je schopen zajít člověk, zahnaný do kouta, strachem o milovanou bytost? Je schopen přijmout následky svých činů, či se s nimi dokonce vyrovnat? A jak to poznamená jeho blízké? Takové a mnoho dalších otázek klade Srdan Golubovic ve svém filmu, který přes i přes pár scénáristických lapsů ( např. ne moc věrohodná scéna na policii), funguje celkem slušně po žánrové stránce, takže jsem si užila dobrý thriller a zároveň je, zejména díky kvalitnímu výkonu hlavního představitele, uvěřitelnou psychologickou studii jedince, jenž se svým činem vyčlenil z okruhu normální lidské společnosti. Srbská kinematografie je pro mě zcela neznámá, pokud je ale schopná takových snímků, jako je Klopka, ráda se jí podívám na zoubek. (25.01.2015)

Mafián v podaní Mikiho Manojloviča vyzerá ako niekto, kto má moc a peniaze, ale opak je pravda. Otec chorého dieťaťa vyzerá ako neštastný a neschopný chudák, ktorý sa snaží pre smrteľne chorého syna urobiť všetko. A on to aj urobí, tak ako asi každý...Alebo nie? Film sa snaží nájsť odpoveď na otázku, kam je až človek ochotný zájsť, keď je zatlačený do kúta. Aj keď je film trošku predvídateľný, nevadí to, pretože film kladie hlavný dôraz na psychlógiu postáv a herecké výkony. Miki Manojlovič ma opäť potešil a aj na malej ploche dokázal zaujať. Za pozornosť stojí aj krátka, ale výborná scéna z banky, kde sú naordinované priblblé úsmevy. Po Hraničnej hliadke, další skvelý srbský film. Chvala. 80%. (15.06.2010)