ALWAYS 三丁目の夕日
Always - Sunset on Third Street
Obsahy(1)
Sentimentální melodrama osvěžené množstvím humorných scének nabízí nostalgií zamlžený pohled do Tokia konce padesátých let. Společnost už se zotavila ze druhé světové války a prožívala boom výroby i životního stylu, což nejlépe dokládala opulentní stavba Tokijské věže. Nedaleko od jejího staveniště v jedné postranní uličce prožívají své radosti a strasti různorodí lidé, kteří přes vzájemné sousedské škádlení drží při sobě a pomáhají si. Západ slunce ve 3. okrsku vznikl podle oblíbeného komiksového seriálu Saigana Ryōheie, z něhož přejímá epizodickou strukturu vyprávění, ale také nadsazenou gestikulaci a mimiku postav. Film získal množství domácích výročních cen a díky pečlivé rekonstrukci dobového prostředí i každodenního života rozpoutal vlnu retro zájmu o kulturu přelomu padesátých a šedesátých let. (Eiga-sai)
(více)Recenze (19)
Schopnost některých japonských tvůrců balancovat na hranici kýče, aniž by do něj upadli, je pro mě nepochopitelná. Přes velmi lidský a všedně poetický obsah, není snímek sladkobolný či uslzený (byť uslzení byli někteří diváci:), stejně tak humor, byť nepříliš originální, je vkusný, funkční a dobře dávkovaný. Pro mne osobně velmi příjemné překvapení. ()
Always san-chōme no yūhi je přesně ten typ příjemného a melancholického filmu, který vás svou atmosférou dokáže vtáhnout natolik, že byste se chtěli vrátit o nějakých 50 nebo 60 let zpátky a prožít v Japonsku tu dobu rozvoje techniky a spojení západních zvyků s tradičními, zatímco byste se z koutku zapadlé uličky dívali na "rostoucí" Tokijskou věž. Má očekávání byla sice vyšší než konečný dojem z filmu, ale i tak musím říct, že se mi tohle spojení osudů několika obyčejných lidí v Tokiu 50. let hodně líbilo. A Horikita Maki (jako Mutsuko) mě dostala tím svým "hrozným" dialektem - nikdy by mě nenapadlo, že se v Aomori mluví takhle divně :D ~(4,2★)~ ()
[Eigasai 2009] Západ slunce ve 3. okrsku je milé retro, které bohužel hlavně ke konci moc tlačí na divákovy city. Jinak mu nemám co vytknout. Trikově vytvořené prostředí je nádherné a sympatické postavy jsou navzájem konfrontovány v neméně zajímavých situacích každodenního života. BTW použití slovenštiny jako japonského nářečí v titulcích byl skvělý nápad. ()
Po dlouhý době film, který se mi skutečně dostal pod kůži, film, kdy jsem se smál při humorných momentech a zadržoval slzy u smutných, kdy jsem postavám přál štastný konec a držel pevně palce až do odkrvení a když film skončil, tak jsem tleskal a přál si pokračovat ve sledování osudů sice na jednu stranu pitoreskních, ale na druhou ohromně sympatických a uvěřitelných postav a nejlépe ze všeho je už nikdy neopustit a žít vedle nich. Filmová krása... ()
Takashi Yamazaki si bere hodne z poetiky padesatych let do kterych je samotny dej fimu take ostatne zasazen. Jakoby ovsem chtel touto snahou sve dobove rezijni vzory snad az prilis prekonavat prave v jiz zminovanem nostalgicnu. Nadruhou stranu - puvodni predloha je manga a na to konto se da mnohe v tomto filmu posuzovat trosku z jineho uhlu. Moc se tesim na druhy dil. ()
Galerie (2)
Photo © Toho Company
Reklama