Ďáblova dílna

Nekvalitně natočený film, ve kterém se nestane vůbec nic zajímavého. A celé to má ošklivý vizuál. Salmon Sorwitsch byl za druhé světové války králem padělatelů. Jeho židovský původ ho dostal až za brány pekelných koncentračních táborů. Tam ho párkrát přetáhli obuškem přes hlavu, abychom věděli, že život v koncentráku je krutý, jinak hodoval, náckům kreslil obrázky a posléze  na jejich příkaz pro ně vyráběl bankovky různých měn. První velká potíž nastala v samotném představiteli hlavní role. Ve tváři Karla Markovicse jsem marně hledal jakékoliv ruské a židovské rysy. A jelikož ve filmovém světě ztvárnil nacistického ministra propagandy Goebelse, tak daleko lépe by se svým vzezřením zapadl do tábora nacistických pohlavárů. A špatný výběr na hlavní roli korunovalo jeho úděsné herectví, kdy si celý film vystačil s jedním kamenným výrazem. Dalším problémem byla slabá výpravná stránka filmu. Kulisy obávaných míst sestávaly z ledabyle stlučených prken příbytků vězňů, kdy se v podstatě nevyskytoval nějaký komplexní záběr celého areálu. A nějaká hrůza z vyhlášeného místa smrti na mě fakt nedýchla a nedolehla ani omylem. Vězni dobře živení, žádné hladové dny se zrovna moc urputně nekonaly. Celý film má formát nekvalitně natočeného televizního filmu, kdy všichni účastníci odvádějí průměrné až nevýrazné herecké výkony. Z postav mně žádná neutkvěla v paměti. Dost směšně působily, to se mně opravdu chtělo smát, některé skutečnosti, jako třeba když padělané bankovky byly (záměrně) podstoupeny kontrole expertů nad experty a nikdo nepoznal, že se jedná o falsifikáty. Neskutečně debilní! Nejlepší byl námět, na poměry žánru poměrně neotřelý. To by se ale musel k jeho realizaci najít kvalitní režisér. Stefan Ruzowitzky nedisponuje zajímavým režijním rukopisem. Ve výsledku je film pěkný blábol. 4/10 (26.01.2023)

Největší pokus o padělání bankovek v dějinách...který..... Strhující vzpomínky vězně č. 64401 na Berlín roku 1936. Film je natočen podle vzpomínek Adolfa Burgera, který byl jedním z vězňů nasazených na tajný program a shodou velkých náhod se mu podařilo přežít. Jeho kniha ĎÁBLOVA DÍLNA nyní přichází ve filmové podobě do kin. Ocenění : Oscar '07 - cizojazyčný film MFF Berlín - nominace na Zlatého medvěda Německé filmové ceny - vedlejší herec (D. Striesow) .....Scénář : Stefan Ruzowitzky. Kamera : Benedict Neuenfels. Hudba : Marius Ruhland (30.04.2011)

Velmi zvláštní film o ze specifického prostředí. Mnoho Židů mělo nějaký talent, proto mohli přežít, ale za jakou cenu? Zradou vlastní krve. Je velmi lehké soudit a odsoudit, mnohem těžší je pochopit. Film s výraznými hrdiny nehrdiny, kde nikdo není vyloženě kladný a ani záporný. Hlavní nácek filmu dle svých slov už dávno ztratil ideály - byl komunistou, ale teď už není ani nacistou, už jen poslouchá rozkazy - klesl na samé dno, dělá všechno, co je potřeba k přežití - a úplně to samé dělají i samotní židovští vězni. Přesto ale se jim podaří v zájmu něčeho vyššího projevit cit a lásku a konečným nasazením svých krků dokáží dovést do konce svůj malý odpor či odboj, který měl mnohem větší důsledky než oni sami. (22.04.2009)

Ďáblova dílna volí styl Hartovy války, tedy "malé" války dvou mužů vedené ve velké válce světové, na komorní ploše a v krajní a nevšední situaci. . Ale předválečný padělatel je náhle gaunerem až směšně neškodným ve srovnání s masovými vrahy, kteří vězně s tiskařskou zkušeností drží naživu, jen dokud jejich um potřebují. Příběh je rámován hrdinovou sebezničující závratí horečnatých sázek v poválečné herně Monte Carla, efektním, byť okatým gestem marnosti. K nejsilnějším zbraním Ďáblovy dílny patří střídmá režie, typově i výrazově přesný Karl Markovics v hlavní roli, ale hlavně fakt, že za ní stojí skutečný příběh. (19.05.2020)

Mám rád, když filmy z podobného prostředí zobrazují především lidské charaktery a vztahy lidí mezi sebou. Krásná ukázka toho, že ne každý trpící je bílý světec, ale člověk s dobrými i špatnými stránkami. I když tu a tam hapruje návaznost některých scén, za prokreslení charakterů a spor dvou hlavních postav si film zaslouží velké uznání. (14.04.2008)