The Poughkeepsie Tapes

Objektivně možná skvělý pseudo-dokument, jemuž není problém věřit zobrazené, subjektivně nijak nevýživná záležitost. Hlavně proto, že mě v poslední době tyhle sadistické hrátky různých magorů nechávají v mírné apatii. Není tam strach, ani napětí, jen pár rozmazaných záběrů na trpící ženy, což mě docela míjí. Dowdle umí (řemeslně) líp. (15.12.2010)

Pseudodokument o masovém vrahovi, bestii, která je jak systematická, tak nečitelná. Sadistická, inteligentní, až do morku kostí prožraná tou nejhnusnější špínou. Deprese a úzkost z pásek jen pryští a někdy je to opravdu silné kafe a pěkně tíživá psychická deka (cirkulárka, statický záběr s připlížením...). Zpracování a forma mě nijak nevadila, uvítal jsem ji, přestože pár "odborníků" mi příliš nesedlo. Na těch pár minut nudy ale skvělá pointa s policajtem, úplný závěr (opravdu zabijácká hláška) a otevřená vrátka pro pokračování. Jsem upřímně zvědavý... [Přesná stopáž: 84 min] (30.12.2009)

Trochu "poučen" z předělávky Dowdleyho "REC" - Quarantine (2008), jsem si pustil tento film, o kterém jsem si myslel, jak mi sedne v rámci mého filmového založení ... No bohužel se tak nestalo. Je to pro mne zklamání. On už ten Quarantine mi jaksi napověděl, že režisér si rád hraje s handy-kamerou a tahle jeho prvotina měla být jako co?? Marně se zabývám, co mi film nabídl a dal... ? Téměř nic. Tak horror to jednoznačně není, exploitation možná v rámci těch několika handy-cam záběrů, které mne neuvěřitelně štvaly a nic na nich vlastně nebylo. Nebo prostě slepnu, ale já tam nic neviděl, všechno šlo mimo kameru, zašuměný, černobílý ... Takže žádná "jatka" se nekonala (ne že bych je vyžadoval!! ale podle komentářů jsem je čekal ...). Kdyby tam nebyly ty scény s kamerou tak jsem i spokojenější, ale když si je odmyslím, tak dostanu co? Dokument? Nikoliv. Pseudodokument? ... Možná, ale k čemu to všechno. Nic z filmu není pravda. Všechno je to výmysl, touha po senzaci, šokování diváka, touha po zdrcující originalitě ... nic víc. Film se zakládá jen na pár základních skutečných událostech, ale ty mne nezajímají. Nastudoval jsem stohy literatury o sériových vrazích a s některými jsem měl i tu čest si popovídat, takže se v tématu trochu vyznám. To co mi "dokument" nabízel byla prostě jen snůška keců typu "bububu!", tak strašné věci ten člověk konal! Ale jaké? ... "To se nedá ani říct!" - tak co z toho ... Takže člověk kouká na něco co by kdyby a je mu vnucován pocit reality. Na tyto filmy jsem už pomalu alergický, máme jich tu za historii víc ... Např.: Cannibal Holocaust (1980), Men behind the Sun (1988), Nanking Massacre (1995) plus skoro každý horror o vrazích od prvního Texasského masakru (1974) se samozřejmě zakládá na skutečných událostech ... Mě ani tak nevadí ty filmy, ale ať z nich proboha tvůrcové nedělají to, co nejsou a neblbnou nám hlavu ... Každopádně musím ocenit špičkovou atmosféru, zapůsobila i na mě, varovný význam pro každého z nás a ukázku, jak se dá člověku vymýt mozek, když mu vezmeme vše a dáme jen bolest (ale toto mnohem lépe zpracoval čistý horror-explotaition Broken (2006))... Nevěřte tomu, všechno je jinak ... (02.07.2009)

Našťastie, dokumentárny štýl si tvorcovia múdro ponechali až do samého konca. Pretože napriek hrôzostrašnej téme sériového vraha je ich príbeh po stránke scenára neoriginálny a v podobe „normálnej“ hranej kriminálky by nemal šancu šokovať. Snímka na 80% mala našliapnuté, no čím menej sledujeme „chladných expertov s nezaujatými tvárami“ a čím viac sledujeme to, ako vrah unáša obete a následne ich mučí a zabíja, tým je to paradoxne slabšie. Už to nemá údernosť „chladných expertov s nezaujatými tvárami“. Napriek tomu to stále má niečo do seba. Zapôsobil na mňa istý zvrat, ktorý nastal po asi hodine, aj koniec s „bábikou“ Cheryl Dempseyovou. To bol ale zároveň jediný okamih filmu, kedy som si hovoril, že kvalitnejší herec by to zahral lepšie. Vždy je to trápne, keď sa netalentovaná amatérka pokúša o herecký výkon. (24.01.2017)

Tak to mi dalo dost zabrat! Snímek je zpracovaný jako policejní případ a brutální nahrávky jsou tak proloženy rozhovory o policejní a soudní práci. Alespoň občas se tak vymaníte z drsných a šokujících záběrů, jejichž autenticita je vyšponovaná na naprosté maximum. Jako skutečné záběry ze sklepa, ne jen film. Má důvěra v cizí po shlédnutí zase o něco klesla. U záběrů se opravdu tajil dech a několik mi jich rozhodně na čas uvízne v hlavě. Opatrně proto s pouštěním tohoto snímku, trpkne u něj jídlo v ústech! Naopak jestli se chcete nechat filmem vyděsit, PT vás jistě nezklame. Podobným filmem na principu šokující brutality je Zvrácený, nebo pseudo-dokumentární horrory Záhada Blairwitch a Rec. Alternativa: Irreversible, Blair Witch Project, [Rec]. (22.01.2010)