Max a maxipříšerky

Takto vyloženě dětský film jsem neviděl, ani nepamatuji. Autoři obohatili prostou knihu Maurice Sendak o vrstvu, jež poněkud jednoduchému ději dodává punc psychologické črty, jenže o tu nikdo nestojí. Where the Wild Things Are jsou tak jedním obrovským výletem za dobrodružstvím, které vede od tepla rodinného krbu zase zpět, protože tam je přeci nejlépe. Jsou to prázdniny, které by si každý malý kluk přál. A dovolím si ocitovat CheGuevaru, snímek je natočen: "S láskou, upřímností a porozuměním." (01.03.2010)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $77,233,467║Tržby Celosvetovo $99,991,769▐ Tržby za predaj DVD v USA $26,053,071 //počet predaných kusov 1,425,727║ Citeľne tomu chýba ľahkosť a viac otvorenejší príbeh k divákovi, dej je strašne pasívni, dohromady nič neriešiaci, je samozrejme podaní dosť civilne ale človek si chce aj film užiť a nie len sledovať citové tápanie mladého chlapca a príšeriek. Zas na druhú stranu všetko ostatné je zas spravené k úžasu, teda čo sa týka technickej stránky, či už sprievodná hudba, vizuál a samotné masky. /40%/ ...veru po príjemnom trailery som čakal viac (20.01.2010)

Kdo dokonalost filmu nebyl schopnej najít už v traileru, neměl by na to vůbec koukat (někdo si prostě myslí, že je moc vyspělej na film, kterej je pro danýho jedince pro děti). Že filmu dám plnej počet mi bylo jasný ještě než jsem ho viděl, ale nenapadlo by mě, že bych chtěl dát i šestou. On to totiž neni ani tak film pro děti jako spíš pro jejich rodiče (vždyť hlavní postava nehledala nic jinýho, než přátelství nebo pozornost a všichni kolem ho stavěli na druhou kolej). Max je zprvu velkej pošuk a leckdo by mu asi vrazil facku (ale o to jde, postupem filmu začíná chápat proč ho nemaj rádi). Já mu ale fandil až do konce (To, že nemá rád mraženou kukuřici neznamená, že je rozmazlenej. Já jí taky nesnášim. Navíc jeho chování má důvod ). A narovinu, my všichni jsme byli v jeho věku jako on a kdo říká že ne tak kecá). Neni to ale Max koho si ve filmu oblíbíte, jsou to ty parádní velký stvoření (každý z nich disponuje nějakou vlastností Maxe), který mají úplně stejný problémy jako normální lidi (láska, porozumění, komunikace atd.). Všechno doprovázený skvěle využitou hudbou (Karen O a Carter Burwell), výbornou kamerou a bezchybnou režií. Paráda! Dodatek: Řečičky o tom, že jste čekali víc jsou naprosto zcestný, ten film obsahuje všechno, co slíbil z traileru a přihazuje několik dalších es, který potěší. Nejde mi teď o to, že mam jinej názor než ostatní a nesouhlasim s nima, jde o to, že někteří jedinci jsou zkrátka úplně v prdeli. (27.02.2010)

Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. (10.03.2010)

Ten kluk mi dost připomínal mne, takže mi s totožnění s hl. postavou nedělalo vůbec žádný problém, jako asi některým. V dětství jsme se skoro všichni cítili někdy osamělí s pocitem, že nám nikdo nerozumí, hlavně v přítomnosti dospělých s abcencí jediného vrstevníka. Někteří (já) se tak možná cítíme i dodnes, to ale asi znamená jediné, že bychom se měli už konečně probudit a zavčas si uvědomit, co od života očekáváme, měli bychom si stanovit nějaký cíl a hlavně za ním jít. Možná bych se měl už konečně podle toho řídit a ne být jen pořád zavřený doma a čumět čtyřiadvacet hodin na CSFD. (07.01.2010)