Max a maxipříšerky

Vidím aj mnoho negatívnych reakcií na tento film a plynie mi z toho, že množstvo ľudí ho žiaľ vôbec nepochopilo. To, že ten fagan bol malý hajzlík, ktorý by si zaslúžil poriadne prefackovať, je všetkým jasné. Ale práve o to predsa v tom filme šlo, ukázať ho v tom najhoršom možnom svetle. A ako dopadol? Hral sa na kráľa, ničil prírodu, ubližoval zvieratám, a tie ho napokon odhalili a odohnali, dokonca jeden ho chcel zožrať. Chlapec pochopil, že takéto divoké správanie k ničomu nevedie a že len láskou si môže získať ozajstných priateľov (symbol srdca na konci filmu). Preto už nechcel byť ako divé zviera a túžil sa vrátiť opäť domov k matke. Vlastne jediné, čo by som tomuto filmu mohol vytknúť je, že toto posolstvo bolo dosť skryté, a preto ho menšie deti nemusia pochopiť. Inak to bol dokonalý film, krásne postavičky, krásna pointa, krásna hudba. U mňa takmer naprostá dokonalosť. (17.12.2009)

Spike Jonze si u mňa napravil reputáciu a po mojom vlažnom prijatí filmu 'Adaptation.' opäť prichádza s filmom, ktorého príbeh je nepredvídateľný ako aprílové počasie. Toto prirovnanie by mohlo byť už akousi nálepkou jeho filmov, pretože klišé alebo rutina sa v jeho pracovných výtvoroch nachádzajú len v minimálnom množstve. Už z promo fotiek bolo cítiť veľké neznámo, do ktorého diváka dostáva príbeh hneď zo začiatku a vlastne pokračuje až do samého záveru. Tento rodinný film je však určený takmer výhradne pre dospelé publikum s momentálnym apetítom po clivom a melancholickom príbehu. A takisto ako Forman vo svojom film 'Taking Off' použil scénu, v ktorej sa Spolok rodičov túlavých detí snaží pochopiť svoje deti tým, že si všetci zapália marišku, tak takisto by som ja použil tento film pre všetkých rodičov, ktorí už zabudli čo je to neohraničenosť detskej fantázie. Ukážka detskej predstavivosti má krásny vizuál, hudba ma až tak neoslovila, ale v záverečnej scéne vybalila Karen O. neskutočný ciťák a slze som sa neubránil. 80%. (17.02.2010)

Vypadá to jako by parta studentů měla volný víkend, a tak vzala handycam a šla do lesa, všichni si oblíkli stupidní masky ve stylu sezamové ulice a začali sebou házet, zapalovat se a celkově ničit všechno a hlavně sebe. Film o tom že mít ADHD je super, který se táhne tak neskutečně, že bych ho určitě žádnému dítěti nepřál. (03.12.2011)

Je to zvláštní, ale nejvíc se mi líbil začátek z reálného světa. Byla to příprava na svět fantazie, do kterého Max uteče z přítomnosti, ze které má strach a já jsem se těšila na bytosti, které tenhle svět zalidní a na příběh, který tam zažije. Ale takhle podle mě děti nesní. Do takové říše bych já jako dítě ( a že jsem taky snila a vymýšlela si ledacos) rozhodně nechtěla ani na minutu. S přivřením všech očí tři hvězdičky. (04.06.2010)

Ten kluk mi dost připomínal mne, takže mi s totožnění s hl. postavou nedělalo vůbec žádný problém, jako asi některým. V dětství jsme se skoro všichni cítili někdy osamělí s pocitem, že nám nikdo nerozumí, hlavně v přítomnosti dospělých s abcencí jediného vrstevníka. Někteří (já) se tak možná cítíme i dodnes, to ale asi znamená jediné, že bychom se měli už konečně probudit a zavčas si uvědomit, co od života očekáváme, měli bychom si stanovit nějaký cíl a hlavně za ním jít. Možná bych se měl už konečně podle toho řídit a ne být jen pořád zavřený doma a čumět čtyřiadvacet hodin na CSFD. (07.01.2010)