Max a maxipříšerky

Scénář: Spike Jonze, Dave Eggers .. Osamocený chlapec (nejlepší jsou scény jeho hraní si odehrají se hned v úvodu snímku) naštve matku, zdrhne na ostrov maxipříšer a po pár divných dobrodružstvích se zase vrátí domů, maminka je šťastná a tím to končí. Divočina je děsná nuda, především. Dítěti, jako pohádka, moc nedá. Spíše vezme. Ani Spike Jonze, přes obvyklou důraznost na vypiplanou vizuální stránku, moc neboduje. Hudební doprovod Karen O je fajn, poslouchal jsem ho několikrát už před filmem a jistě se k jeho částem, narozdíl od filmu, ještě někdy vrátím. (20.12.2009)

Je to zvláštní, ale nejvíc se mi líbil začátek z reálného světa. Byla to příprava na svět fantazie, do kterého Max uteče z přítomnosti, ze které má strach a já jsem se těšila na bytosti, které tenhle svět zalidní a na příběh, který tam zažije. Ale takhle podle mě děti nesní. Do takové říše bych já jako dítě ( a že jsem taky snila a vymýšlela si ledacos) rozhodně nechtěla ani na minutu. S přivřením všech očí tři hvězdičky. (04.06.2010)

Spike Jonze si u mňa napravil reputáciu a po mojom vlažnom prijatí filmu 'Adaptation.' opäť prichádza s filmom, ktorého príbeh je nepredvídateľný ako aprílové počasie. Toto prirovnanie by mohlo byť už akousi nálepkou jeho filmov, pretože klišé alebo rutina sa v jeho pracovných výtvoroch nachádzajú len v minimálnom množstve. Už z promo fotiek bolo cítiť veľké neznámo, do ktorého diváka dostáva príbeh hneď zo začiatku a vlastne pokračuje až do samého záveru. Tento rodinný film je však určený takmer výhradne pre dospelé publikum s momentálnym apetítom po clivom a melancholickom príbehu. A takisto ako Forman vo svojom film 'Taking Off' použil scénu, v ktorej sa Spolok rodičov túlavých detí snaží pochopiť svoje deti tým, že si všetci zapália marišku, tak takisto by som ja použil tento film pre všetkých rodičov, ktorí už zabudli čo je to neohraničenosť detskej fantázie. Ukážka detskej predstavivosti má krásny vizuál, hudba ma až tak neoslovila, ale v záverečnej scéne vybalila Karen O. neskutočný ciťák a slze som sa neubránil. 80%. (17.02.2010)

Sedm dlouhých let trvalo, než se vizionář Spike Jonze vrátil, aby nám představil další ze svých svébytných fantazijních světů. Vyplatilo se, i když ohlasy tentokrát budou značně rozporuplné. Někomu může vadit amorální a přehnané chování maxipříšer, přitom stačí tak málo - uvědomit si, že jejich akce a reakce (nejen fyzická) se zakládá na vlastnostech lidských, s tím rozdílem, že je přímo úměrná velikosti chlupáčů samotných. Další může namítnout, že Max jedná jako fracek. Opět špatný přístup v nazírání - Proč by muselo být každé dítě zobrazeno jako roztomilý rošťák/slušňák? Naopak, Maxovo vystupování má k realitě blíže, než si většina diváků myslí. Jedinou viditelnou vadou na kráse tak zůstává chybějící nosný příběh (kdybych před projekcí tušil, že kniha Maurica Sendaka má něco málo přes 300 slov, asi bych byl připravenější). Pro obdobný typ filmů bývá tím klíčovým jeho zpracování. V tomto případě není jiné možnost, než použít superlativy (posedlost sebemenším detailem, důsledné dbaní na jednotnost barev, nádherné širokoúhlé záběry pouště a postav, doslova revoluční skloubení masek s CGI efekty, svižný soundtrack...). Jistě, malé děti asi těžko ocení pochmurnou náladu snímku, ale pro takové je tu už barvitý "Nekonečný příběh". Ve WTWTA byla roztomilost vystřídána za depresi a melancholii. Já tuto změnu otevřeně vítám. 8/10 (11.01.2010)

Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. (10.03.2010)