Kurz negativního myšlení

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)

Režisér bruslil na sakra tenkém ledě, a kdyby cokoli odfláknul, dostal by to určitě parádně sežrat. Základem je hrstka dobře napsaných postav a jednoduchá zápletka, která uvolní všechny negativní emoce nastřádané nesmyslně dlouhým přetvařováním se ve jménu pozitivismu. K tomu přidejte pár opravdu hodně černých gagů a máte takový malý velký film (90%). (14.11.2007)

Neskutečný mix komických a naprosto vážných situací, tak jak to dokáží namíchat jen Skandinávci. K tak fungujícímu poměru mezi oběma složkami se české filmy snad nikdy nepřiblížily. Ale jedna podobnost s českými filmy tu je: ne úplně dotažený konec. Natáčení blízké modelu Dogmatu 95 je mi každopádně sympatické, herecké výkony byly... přirozené:) Těm nejde nic vytknout. (12.05.2010)

Byl jsem docela překvapen, že místo komedie sleduji opravdu drsný psychologický film, který zatlačil několikrát velmi vostře na pilu. Proto mám i problém s hodnocením. Chtěl jsem si odpočinout u komedie, místo toho jsem opět musel nažhavit mozek a popřemýšlet nad tím, jaké to musí být starat se o postiženého člověka. Film je to nesmírně zajímavý, i když místy nelogický, přesto pokud máte rádi psychologické filmy, tak určitě doporučuju! 65% (21.04.2012)

No, čekal jsem asi něco jiného, nejspíš Inside I'm Dancing v trochu veselejším hávu. Zdejší černočerný humor mi připadal spíš jako vygradovaný cynismus a popravdě řečeno, nenašel jsem ve filmu moc věcí k zasmání. Spíš to na mě působilo jako syrové, nepříjemné, krutopřísně upřímné absurdní drama, ve kterém nebylo o vyhrocené situace nouze. Kurz negativního myšlení stojí především na výborných hercích a perfektně vykreslených charakterech, které se postupně vybarvují v celé své "kráse", až mi bylo tak z půlky osazenstva solidně na blití. Pak taky musím pochválit hudbu, moc se mi líbila. Škoda jen, že příběh samotný mě až tolik nezaujal a konec byl na můj vkus moc smířlivý, jinak bych nejspíš filmu přiklepl vyšší hodnocení. (01.11.2010)