Kurz negativního myšlení

Poté, co jsem se vydala pěšky přes celé naše městečko k místnímu kinematografu v očekávání spatření tohoto skadinávského kousku, usměvavá postarší uvaděčka mi snad se zvráceným zadostiučiněním sdělila, že jim od České pošty nepřišla očekávaná kopie filmu a tudíž se produkce nekoná, a jako útěchu na moje napružené nervy mi pověděla, že v náhradu promítají nového Indiana Jonese, kterého jsem měla již zamluveného na další den. Tak tehdy jsem opravdu ZAČALA MYSLET NEGATIVNĚ!!! ---- Tak už jsem to viděla. A přišlo mi to jako pozitivní film. (09.06.2008)

Byl jsem docela překvapen, že místo komedie sleduji opravdu drsný psychologický film, který zatlačil několikrát velmi vostře na pilu. Proto mám i problém s hodnocením. Chtěl jsem si odpočinout u komedie, místo toho jsem opět musel nažhavit mozek a popřemýšlet nad tím, jaké to musí být starat se o postiženého člověka. Film je to nesmírně zajímavý, i když místy nelogický, přesto pokud máte rádi psychologické filmy, tak určitě doporučuju! 65% (21.04.2012)

82% Humor drsnější a černější než nejostřejší špeky z České sody. chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že je to fakt sranda a můžu si dovolit se smát (obzvlášť když bylo v kině několik vozíčkářů). Ta chvilka je ale dost zásadní moment, protože film má bez titulků jen lehce přes 70 minut a než se mi povedlo se dokonale naladit na strunu filmu a vychutnávat si každý vtípek byl už skoro v půlce. To je asi hlavní důvod, proč nedám pátou hvězdičku. Jinak je to skvělý film, dokonale cynický, který se v dneší době politické korektnosti nebojí poslat nikoho do prdele a to je jen a jen dobře;) (24.01.2008)

Zajímavý film, který ze začátku působí docela zajímavě, ovšem ke konci už docela ztrácí dech, lépe řečeno nepůsobí zrovna dvakrát důvěryhodně. Co musím pochválit jsou charaktery jednotlivých postav, které jsou napsány velmi, velmi zajímavě a skvěle typově obsazeny. "Zvláštní" černohumorná směs, kterou mi nezbývá než doporučit...... (29.09.2008)

Hořká tragikomedie o smutném údělu tělesně postižených, o povinném optimismu a o tom, že někdy nefunguje. Hlavní hrdina je po autonehodě upoutaný na vozík a přestože díky pojistce materiálně nestrádá, je plný hořkosti a nenávisti ke svému okolí. Zoufalá partnerka se rozhodne jeho letargii a sebelítost za pomoci terapeutky a její skupiny svěřenců rozbít a vrátit ho k životu. V průběhu filmu to ale vypadá, že Geirr spíš rozbije pracně vybudovanou soudržnost skupiny, která vlastně zase tak soudržná není a pod jejím povrchem doutná nejeden požár a spousta negativních emocí. Čekal jsem něco ve stylu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, tedy stylizovanou podívanou plnou černého humoru, ale míra nekorektnosti a nekašírované bolesti mě zaskočila. Řada scén je opravdu silných a film poměrně věrně odráží beznadějné postavení postižených. Na druhou stranu v porovnání s průběhem snímku je jeho vyústění poněkud násilně smířlivé. Celkový dojem: 85 %. V řadě momentů se sice humor vyskytuje, ale jde o tu nejčernější, ryze šibeniční variantu. (04.01.2010)