Na druhé straně

Čekala jsem , že tou konfrontací mezi otcem, synem a prostitutkou, kterou si tatínek zakoupil natrvalo a přivedl do společného bytu se budu bavit trochu déle, to bohužel ne a film se začal ubírat trochu jiným směrem a s jinými postavami. I když se mi pak pokračování líbilo už trochu méně a tak úplně jsem nevěřila motivaci a činům všech zúčastněných, přesto jsem byla i nadále napjatá a zaujatá, kam to nakonec všechno dospěje. Samotný závěr sice vyzněl jaksi do ztracena, o to víc mě však nutí nad vším přemýšlet. (09.04.2014)

Turecko-německá variace na Babel. Čirý konstrukt s místy mělkými charaktery, volně plujícími motivacemi a příliš mnoha nahodilostmi (způsoby smrti, nástěnka), přesto ve mně bloudění po trase Istanbul-Brémy zanechalo dojem, že Akin znovu dokázal o generačních propastech, pocitech odcizení a pohodlné letargie, o bezcílném nebo pošetilém bloumání životem natočit civilní a intenzivní výpověď, která přesahuje politicky korektní škatulku multikulti artu. 75%. (19.11.2007)

Ještě jsem neviděla autorův legendární snímek Proti zdi, ale tuším dle kvality tohoto filmu, že se mám na co těšit:-) Mé kosmopolitní srdce vždy zaplesá nad filmy tohoto typu... Pořád je čemu se z nich přiučit, dozvědět, pochopit, ale i nechápat a tápat a stále si klást otázky... Filmy, v nichž kulturní rozdíly a z nich vyvěrající nepochopení a na druhou stranu lidské sblížení srdcí navzdory kulturním odlišnostem, to je přesně to, co člověka nutí se zamyslet. Proto film Na druhé straně vřele doporučuju. (12.09.2010)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Na druhej strane som samozrejme videl kvôli menu režiséra, ktorý nám pred týmto filmom pripravil silný zážitok v podobe Proti múru. Ak trochu privrieme oči, môžeme povedať, že svoj úspech zopakoval. Nie je to možno tak silné, ale stále sa jedná o kvalitný festivalový film, ktorý málo ktorého náročnejšieho diváka sklame. Podľa mňa takéto filmy nesklamú ani tých menej náročných, pretože príbehy zo života sú jasne zrozumiteľné každému. (10.01.2013)