Na druhé straně

Jsou lidské mozaiky, kde se jejich aktéři musí propojit, i kdyby u toho měly praskat scénáristovi klouby. Jsou taky nitky, co se v uzlíku nezasnoubí a místo vytrvale ale beznadějně kroužícího korálku se na ně navlékne něco jiného a je z toho zase jeden z Akinovo nehledaných krásných objevů, tentokrát o odpuštění. (08.11.2009)

Ach jo, film s turkama. A ani jednou tam nebyl tureckej med. Hned od začátku jsem si domyslel, že to natočil ten stejnej režisér, co udělal Proti zdi. Je to několik příběhů a nejtrapnější je na tom to, že se ty osudy těch lidí mezi sebou úplně náhodou prolínají. Ty úplný náhody ve všech těch filmech mě už štvou. Jako dobrej nápad to vyznělo v prvních pěti, ale tohle jsme poslední dobou viděli v tolika filmech, že už to není vtipný, nápaditý, ani nezávislý, a spíš mi to přijde jako nouze. Mezinárodní mluva byla dobrá, stejně jako herci. Ale turci a ten jejich islám a hudba a kultura, to mě asi nebere. Trošku to chvilku prozářil párek lesb, ale to nic nemění na tom, že jsem se celkem nudil. Celý je to zakončený krásným dlouhým záběrem. (16.08.2008)

Líbila se mi jen první povídka. Druhá mě zklamala, protože tam byly zase prvoplánově nacpané lesby, což je už nějaké desetiletí sluníčkářská nutnost. Ovšem koukat se na to nedá. Třetí povídka byla tak trochu vařená z vody a o ničem. Fatiha Akina mám jako režiséra ráda a ostatní jeho filmy se mi líbily mnohem víc. (15.06.2020)

Na konci jsem zase zůstal jak opařenej, takže...já vím, mohlo to být proto, že ten konec přišel vlastně dost nečekaně, ale i to se počítá, jak to teď můžu vidět sám na sobě. Prostě jsem na to zůstal hledět s otevřenou pusou a po celé titulky jsem, možná stejně jako většina z Vás, vyhlížel jeho tátu na člunu. Neukázal se. Akin bere další a další body za překvapení. Je to BOREC. Jinak jestli Němci vrací i takovýhle případy, tak to jsme teď v EU s ochranou lidských práv hodně na štíru. Za komárů si tam byli ochotní nechat kdejakýho konfidenta, a teď vrátí holku, která může prokázat, že je v totálním průseru. (Tady jsem teď trochu hodil zpátečku - ona asi v Německu nic moc prokazovat nemohla, protože by to znamenalo naprášit kolegy i sebe sama a riskovat, že to na mě Němci ještě píchnou domů do Turecka. Ale takhle hovadsky se snad ještě pořád nechovají/nechováme??! Nebo snad jo?? (26.12.2013)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)