Fantastický pan Lišák

Je mi líto, ale nad tři hvězdy (resp. 70%) se nevyhrabu. Anderson se na Dahlův svět prostě dívá svojí specifickou optikou, stylem, jež mě vyloženě iritoval u Života pod vodou i Darjeelingu. Tady to s tím divným humorem a pomalým tempem sice není tak dramatické, přesto mě pan Fox utvrzuje v tom, že asi nikdy nebudu krevní skupina jeho režiséra. Oceňuji, že je to celé neskutečně originální, nápadité, promyšlené, zábavné (vloupačky!, konflikty Ashe a Kristoffersona) a vzdálené stupidním mainstreamovým animákům, ale Wese Andersona prostě nepřekousnu.___ Edit: Po druhém shlédnutí zvyšuju. Tahle podivnost nakonec něco do sebe mít bude... (17.01.2010)

Je to divné, je to nápadité, je to božsky ohudbené (Desplatovy perfektně sedící variace na Morriconeho), je to vlastně fantastické. A hrajou tam Rolling Stones. Opakované projekce v budoucnu jisté. P.S. Scéna s vlkem v Lišákovi je stejně magická jako scéna s vlkem v Collateral, pro mě dechberoucí okamžik. (28.01.2010)

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)

Aneb kterak Wes Anderson neohnul hřbet před žánrem, ale žánr ohnul hřbet před Wesem Andresonem. Typická záležitost s vypiplanou retro dramaturgií, poťouchle monotónním tempem, nápaditou kamerou a obsahem na pomezí pohádky a životní filozofie nad ranní miskou corn flakeů. Nebýt prostředka, kde pokus o psychologické rozbory roztomilých loutek trochu přesahuje skutečné možnosti Andresonova filmu je to bezchybná záležitost, staromilská, nápaditá, autorsky svéhlavá... film předurčený k tomu, aby komerčně neuspěl, ale byl přitom bezmezně milován. Bravo, Wesi! (28.03.2010)

Vkusné, hravé, vtipné a nápadité. Zkrátka klasická vydařená Andersonovka, která přidává navrch ještě nesmírně poutavý příběh, který chytne za koule. Docela mě fascinuje, že Wes dokáže svůj velice jemný humor vsunout i na místa, kde by ho člověk vůbec nečekal, například do samotných gest zvířátek. Film se mi líbil nad očekávání. Slabší 4 kousky. (24.09.2018)