Po přečtení spalte

║Rozpočet $37miliónov║Tržby USA $60,355,347║Tržby Celosvetovo $163,720,069▐ Tržby za predaj DVD v USA $19,126,383 //počet predaných kusov 1,146,665║ Mať také herecké zoskupenie a vytvoriť z toho takú prázdnu planobu je trošku sila. /40%/ (23.12.2008)

Černohumorově pojatá kritika amerického stylu života, vztahových problémů, i tajných služeb a špionážních praktik. V typicky mimózním coenovském hávu. Mrštně zrežírované a značně rozevláté. Ačkoliv nechybí důvtip a stopáž je tak akorát, nelze se ubránit pocitu, že je to celé zbytečné. Přehnaně hlučné, vyhrocené a tak trochu hozené mimo realitu. Lze pochopit, že je potřeba číst mezi řádky a spíše se jedná o odreagovačku na sobotní odpoledne, kde se nic moc neřeší, ale prostě ne. Nejsem ochoten akceptovat brakový nádech, který je z toho cítit. Zbytečnost, jejíž filmařská rétorika mi nic neříká a nebaví. (22.07.2017)

Černý humor s mrazivým podtónem, až divadelně absurdními výstupy a trierovskou krutostí na straně jedné, komediální screwball s mimickými exhibicemi slabomyslného Brada Pitta a osobitou poetikou se satirickými šťouchanci na adresu CIA, internetového seznamování i Hollywoodu na straně druhé. To množství adjektiv se tu nesešlo náhodou, bratři jak se patří se tentokrát pokusili o eklektické spojení fargovského existencialismu a dudeovského cynismu- a světe. div se, klaplo to na první klapku. V ošumělém aranžmá a kamerových pronásledovacích jízd pracují Coeni s nejistotou diváka a svůj film představují coby organizovaný chaos-prudce se zahýbá do dějových zákrut, postavy končí svůj pozemský život komicky arbitrárně a není možno odhadnout, co se děje a kam to spěje. Tahle anarchie je celých 96 minut především díky přesně obsazeným hercům a kořením v podobě J.K. Simmonse, třeskutě zábavná a když mě zaskočily závěrečné titulky a publikum se zvedalo ze sedaček, napadlo mě, jak by si asi Coeni poradili na Broadwayi. Snad by si nespálili prsty.:-) 75% (05.10.2008)

Několik poznámek k příběhové struktuře filmu, která je jedním slovem obdivuhodná: 1, Výjimečnost Coenů spočívá v tom, že svůj film vedou ze zcela přehledné a otřepané expozice (až vás těch prvních 20 minut uráží) do bezmezně zamotaného konce. Zvolna se v tom ztrácíte, a když po skončení filmu přemýšlivě, kde konkrétně jste se ztratili, kde byl ten kritický bod, nemůžete ho za žádnou cenu najít. Zhruba od půle, aniž byste to postřehli, se takzvaně vezete a s vámi se vezou i postavy. Ale Coeni nepotřebují na matení diváka a konstruování zápletky nespolehlivé vypravěče, flashbacky, ani aristotelovské kolize, krize nebo peripetie. Vůbec ne, film vedou v takřka jednoduchém „seriálovém rytmu" (až se tím cítíte ošizeni). 2, Druhou zajímavostí (a sluší se dodat, že v kinematografii raritou) je nevídaná provázanost všeho ze vším. Je to až k neuvěření. Kdykoliv nějaká postava něco řekne, nebo udělá - sic sebetriviálnější úkon to je -, vždy to má návaznost na pozdější události. Coeni jako buldozer odmítají opustit již vyřčená přesvědčení a umanutě před sebou hrnou vše až do konce. Pokud Clooney cosi pronese o reflexu na střelbu, skutečně pak vystřelí; Frances McDormand jde na stejný film a směje se při stejné části; několikrát se zdůrazňuje negativismus šéfa tělocvičny a loser přes inzerát se objevuje na konci znovu a číhá na další kořist (a vystresuje přitom Clooneyho). A právě z tohoto povstává složitost odlehčených filmů bratří Coenů. Tato jejich technika se nazývá Chekhov's gun, tedy objekt v příběhu, který získá význam a důležitost až na konci, přestože se objeví už na začátku. Čili přesný opak techniky MacGuffin, což je naopak nástroj, který popohání charaktery a příběh, přestože žádný význam nemá – kupříkladu kostka v Transformerech. A Coeni mají takových Chekhov's gunů ve filmu doslova desítky. Rovněž oceňuji, že film lze číst buďto jako post-špionážní komický výjev, anebo jako drama se silnými charaktery. A kdybych měl kvalitu poměřovat glamour moronem Bradem Pittem, jdu na pět hvězd. (04.11.2008)

Do zlateho fondu "Best of Coens" si to nezapisem, ale na jedno pozretie slusna zabava, kde bratsky rukopis je jasne citatelny. Panoptikum postav, z ktorych takmer kazda je vysinuta, na prvy pohlad obycajna, az banalna zapletka, ktora so sebou postupne prinasa mnozstvo absurdnych situacii a eskalujuceho cierneho humoru. Coenovci nestracaju cit pre pointy, rovnako divakovi poskytuju i zaujimave dialogy, ovsem po skonceni som si uvedomil, ze to bolo mozno az prilis iba na efekt (efekt pasovej vyroby - diky KarloviR za slovne spojenie, ktore sa na moje pocity z filmu presne hodia) - dve postavy ostali "nedopovedane" a koniec, hoc sa vezie v kvalitach vyssie napisaneho, prisiel mozno az prilis nahle a rychlo. Jo a ten zamer s uzitim hudby kontraproduktivne k prave prebiehajucim scenam, bol miestami az prilis nasilne pretlacany dopredu. _______ 7/10 [Venezia, 2008]. P.S.: Na Darrena sa tesim este ovela viac... (27.08.2008)