27 šatů

Tak tohle je typický příklad toho , jak nemá vypadat romantická komedie. Jedná se o klišovitý , infantilní , trapný , scénáristicky velmi slabý a režisérsky ubohý odvar , který omílá již stokrát viděné a neoriginální témata , která jsou ke všemu ještě hrozným způsobem natočena. Vydržel jsem jen díky velmi dobré Katherine Heigl , která drží celý film nad vodou , ale pro příště by si měla lépe vybírat scénář a režiséra. Suma sumárum: těžká nuda. Film: 44% (31.12.2008)

Za 27 Dresses nestojí Judd Apatow, ale partička holek –- režisér je ženská, scénář vzešel od ženský, hlavní hrdinka je taktéž ženská. Proto není film další Zbouchnutou ani Superbad, což se ostatně dalo čekat, ale on selhává dokonce i jako regulérní romantika tknutá komedií. Proč? Protože 27 Dresses vlastně filmem vůbec není. Není v něm ani kousek vypravěčství, je to celé vystavěné přes vyakcelerovaný úvod, zvolnění ve 2/5 děje, vystřízlivění ve 3/5, spousta opakujících se deja vu ve 4/5 a náběh do happy endu v 5/5, přičemž po celý čas provází postavy emocionální pády a vzestupy dle toho, zda jsou hlavní (ty nejprve padají a poté vzestupují), nebo vedlejší (ty nejprve vzestupují a poté padají). Taktéž dialogy fungují na bázi hovořících – pokud hovoří chlap s chlapem, je z toho konflikt, pokud ženská s ženskou, je z toho drbárna a ještě konflikt, a pokud chlap a ženská, je z toho zakuklená láska a opět konflikt. Jistě, k romantickým komediím musí člověk přistupovat s vědomím, že i v té nejhorší je něco z té nejlepší a obráceně, jenže na tomhle filmu je originální opravdu jen ten jeho název. Radost mi udělala pouze Kačka Heigl - nehorázně sexy oduševnělá blondýna, taková Pamela Anderson s posunutým IQ o 30 up, dokonce i skvěle hraje, když člověk uváží, do jakých peripetií ji film vrhá. (04.04.2008)

Stokrát recyklované nic. Pokud vám nevadí, že všechno, naprosto všechno, dialogy, zápletky, vtipy, dokonce i klišé jsou vykradené z jiných, lepších filmů, pak jste ten, komu je dílo určeno. Přidejte jalové herecké výkony necharismatických protagonistů a silně přepálenou stopáž a film vašeho srdce je tady. Hezké záběry z Manhattanu a z Central Parku pak už nic nezmohou. What color is that - vomit? (22.09.2009)

Předvídatelné a nepřekvapivé. Ale od podobných filmů skoro nelze čekat nic jiného a právě tohle dělá ty filmy. Navíc, právě proto to nemůže zklamat. A když na to koukáte ve čtyři ráno, protože nemůžete spát, tak vám to prostě sedne. Zaujme minimálně zajímavým obsazením (hodně nepříjemná sestra hlavní hrdinky nebo její kamarádka v parádním podání Judy Greer, Marsden mi konečně nebyl protivný, jen ten Edward Burns je stále nemastný neslaný, ale ten už asi jiný nebude). Dokonce jsem se i několikrát zasmál. (30.12.2015)

Romantika, která ničím nepřekvapí. Od začátku tušíte, jak se bude příběh věčné družičky Jane oblečené do 27 šatů na svatbách vyvíjet. Praktikované heslo "Co je v domě, není pro mě" půvabnou Jane "Zbouchnutou" Katherine Heigel napadá vždy, když se jenom podívá na svého šéfa Georga (kupodivu výrazný je jenom hlas Edwarda Burnse). O tom že neskončí v náručí svého nadřízeného ji definitivně přesvědčí životní zásady měnící mladší vypočítavá sestra (Malin Akerman), která za ní právě přijíždí do New Yorku a s "Panem Georgem Dokonalým" se setkává...Aby toho všeho nebylo dost, na scénu vstupuje vlezlý novinář Kevin (přirozeně výrazný James "Cyclop" Marsden), píšící do novin pod pseudonymem sloupky o svatbách. Samozřejmě přeskočí jiskra a...Závěr filmu nabídne kouzelné vyznání lásky a originálně pojaté závěrečné titulky. To pravé dojetí romantikou se ale nekoná. Bohužel. Na to je všechno až moc nalinkované a předvídatelné. Všechno už tady kdysi bylo - možná trochu jinak, dozajista i lépe, ale bylo. Ale i tak - hlavně kvůli ústřednímu hereckému páru Heigl(-ová) a Marsden a zvláště jejich pěveckému číslu na baru kdesi v Balíkově, dávám poctivé 3*. (24.07.2008)